Recenze (648)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/568/166568813_bf1547.jpg)
Ucho (1970)
Vedle Kočáru do Vídně je tohle Kachyňovo asi nejsilnější dílo. Znovu tady vsadil na maximální sevřenost děje, kde jednotu prostoru a času narušují jen útržky vzpomínek na hlavounskou trachtaci, které postupně zesilují Ludvíkovo podezření, že s ním soudruzi právě rozehráli hodně nebezpečnou partii. Jinak se všechno odehrává v jednom domě během jedné noci. Napětí houstne, celé drama je perfektně vystavěné a nemá hluchá místa. Atmosféra podezírání, nedůvěry a státního špiclování prostupuje celým dramatem. Dvojice hrdinů se ocitá v pasti, do níž do té chvíle padali jiní a oni z toho těžili. Jejich už tak pokřivený vztah se v tom momentě začíná hroutit a teprve v úplném závěru, když prakticky rezignují na to, co má přijít, se místo vzájemného obviňování a urážek uchýlí ke spojenectví. Past nakonec zaklapne, i když úplně jinak a zlověstněji, než jak předpokládali. Oba hlavní protagonisté podávají bezchybné výkony, překvapivě silný je i výstup Jiřího Císlera. Kachyňa se neuchyluje k žádným jinotajům, dává režimu přímé údery a i když se film vztahuje k čistkám padesátých let, jeho nepřijatelnost v době vzniku musela být jasná od samého začátku. Veliký respekt, tohle je nadčasová, strhující záležitost. 90%
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/631/159631326_39cce3.jpg)
Utržený ze řetězu (2005)
Film se snaží tvářit jako psychologické drama, ale propracované a efektní bojové scény ho usvědčují ze lži: tvůrcům šlo v první řadě o ně. Jimi se podbízejí divákovi a příběh samotný tak působí trochu alibisticky. Scénárista Luc Besson dříve dokázal akci a psychologickou rovinou skloubit mnohem líp, tady už ale hra na efekt jasně převažuje. Přitom Jet Li je herecky velmi přesvědivý, v něm problém není. Není ani v Morganu Freemanovi ačkoliv ty jeho pořád stejné kreace přemoudřelých stařešinů už mě za srdce nechytají. A i ty akční scény mají samozřejmě šmrnc, ale celé to prostě nepasuje moc dohromady. Film s divákem nehraje poctivou hru.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/729/159729522_7b3210.jpg)
Želvy mohou létat (2004)
Obsazení dětských neherců, navíc zmrzačených, do protiválečného filmu může být vnímáno jako citové vyděračství. Ale režisér si tu k dosažení burcujícího účinku už ničím dalším nepomáhá. Žádné osvědčené filmařské fígle, sladkobolná hudba nebo zjednodušující schémata, tohle je autentický pohled do světa, v němž utrpení je bohužel naprosto všední věcí. Prostředí utečeneckého tábora, v němž pan Satelit jako dětský Kmotr svoje chráněnce pevně ovládá ale netyranizuje, spíš jim pomáhá přežít, je krutou realitou, ne konstruktem filmových ateliérů a samo o sobě nese dramatický náboj filmu. Tragický příběh, který je do něj zasazený, už jen dokresluje ten chmurný a přece život oslavující obrázek.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/332/162332258_73834f.jpg)
Soumrak (2002)
Podobnost se Skrytým ostřím od stejného režiséra je skoro zarážející. Stejné časové umístění děje, hlavní hrdina (až sebedestruktivní poctivec), podobné zápletky i morální dilemata. Stejný je i styl vyprávění, v jehož civilnosti je spousta místa pro nejrůznější detaily z běžného života, díky nimž i takhle neakční samurajský film vůbec nepůsobí nezáživně. I téma konce jedné historické éry, který symbolizuje už titulní přezdívka hlavního hrdiny, zůstává stejné. Oba filmy tedy loví v jednom rybníku, ale úlovek není ani v jednom případě vůbec chudý. Později natočené Skryté ostří se mi dokonce líbilo o chlup víc, ale to může být tím, že jsem ho viděl jako první. Klobouk dolů před panem Jamadou, že dokázal stejně působivě odvyprávět dvakrát tak podobný příběh.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/597/158597684_653ed6.jpg)
Vyhlídka na vraždu (1985)
Trochu překombinovaný děj, ale efektní pasáže tu jsou, Walkenův záporák má úroveň a Roger Moore se - i když s jazykem na vestě - loučí s obstojnou grácií. 70%
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/967/164967305_8f2fb3.jpg)
Excalibur (1981)
Obliba tohoto zpracování artušovských legend je určitě zasloužená, každé další se musí s Excaliburem chtě nechtě poměřovat. Přesto mám i pár výhrad. Těžkopádná, naleštěná rytířská brnění budí úsměv, ale dá se nad tím přimhouřit oko. Spíš mi vadí zhuštěnost děje. Celý artušovský příběh je velmi rozsáhlý a když už se tvůrci rozhodli pojmout ho velkoryse v celé šíři, možná by se vyplatilo natočit filmy aspoň dva (v dnešní době přející vícedílným fantasy ságám by to tak určitě dopadlo). Takhle působí vyprávění hlavně v první polovině dost překotně. Naopak závěr s hledáním Grálu a bojem proti Mordredovi je semknutější, nepostrádá tíživou atmosféru a pěkně v něm vyplouvá na povrch antagonismus končící pohanské éry a vzestupu křesťanství, který je jedním z hlavních motivů artušovské mytologie. I když má na svém pancíři nějakou tu trhlinu, přesto Excalibur v boji s časem pořád obstojí.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/604/159604854_561e79.jpg)
Lví král 2: Simbův příběh (1998)
Druhý díl už obsahuje větší dávku patosu, než jsem schopný bez reptání snést. Navíc důležitá hudební složka je podstatně slabší než v jedničce.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/187/164187627_c73613.jpg)
Zlatíčko (2004)
Nemám možnost srovnání s původním filmem, ale myslím, že tenhle remake by z něj nemusel vyjít špatně a to hlavně zásluhou Jude Lawa, který je absolutně přesvědčivý jako hédonistický sukničkář, po svém zmoudření i během té cesty. Vnitřní monology a komentáře postav na kameru můžou být pro tvůrce nebezpečnou pastí, ale v tomto případě jsou naopak zásadními strůjci vtipu. Především v první půlce to má opravdu švih, ke konci přibývá klišovitých životních mouder a ubývá tempa, ale pozitivní dojem zůstává zachován. 70%
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/801/159801482_cae354.jpg)
Umění plakat (2006)
Myslím, že i připraveného zamrazí. U severských dramat už jsme zvyklí na nějakou tu depresi, splín a černý humor, tentokrát je ale jeho dávka pořádně drsná, podivínská a krutá. Sledujeme neutěšené poměry v jedné rodině očima malého chlapce, který o tom, co je to incest zjevně nemá pojem a rozlišit dobré od zlého pro něj není lehké. Zvlášť když ústřední postava zvrhlého otce dokáže pomocí pláče manipulovat nejen jeho naivitou, ale přiznám se, že v některých chvílích obalamutil i mě a skoro mi té kreatury bylo líto. Styl vyprávění dělá skandinávské tvorbě čest, je syrový, odkaz Dogmatu je v něm jasně patrný. Některé scény (otec přijímá i synkovo "náhradnictví", fingovaná sebevražda, která se málem zdaří) tnou opravdu hluboko.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/597/158597381_9fddba.jpg)
Barton Fink (1991)
Možná nejvážnější, nejfilozofičtější Coenovic film. Spousta symbolů, nápověd, víceúrovňová myšlenková stavba, artové ztvárnění. Chvílemi myslím na Kafku, záliba v extrémním detailu (umyvadlo, tapeta, ústí trumpety) zase připomene Lynche. Vychází se z vnitřního konfliktu literáta, jehož představy o obyčejném životě se střetávají s realitou a jeho upřímně míněná snaha jí zobrazit zase s mefistofelskou vějičkou hollywoodského pozlátka. Barton Fink se ocitá v pekle vlastní mysli, protože nedokáže přestat život analyzovat a začít ho žít. To jsou ale jenom chabé pokusy o interpretaci symboliky, jejíž zákruty mi do značné míry ještě unikají jako například ten záhadný balíček, který možná ukrývá něčí hlavu. Hlavní ale je, že sledovat a rozmotávat tenhle černý uzel náznaků je neobyčejně vzrušující. Skvělé výkony Johna Turturra a Johna Goodmana korunují temný existenciální psychothriller, jehož luštění není snadné, ale určitě ani suchopárně nudné. Bratři Coenové ve vrcholné formě. 90%