Haniczka

V Československu běželo v 80' letech jako odstrašující případ úpadku západních hodnot. Film na mě v dětském věku působil strašlivě, zejména scéna v koupelně s břitvou. Podobně odpudivě na mě působil film Panika v Needle parku, tam byla zase scéna s pejskem na lodi. Drogy - velký špatný, ať si říká kdo chce co chce. Diana Ross vynikající, bohužel Billie Holiday - palec dole.

Kdo má rád první republiku a tehdejší reálie, včetně architektury, umění, nábytku, talířků, tabatěrek, oblečení a dalších parafelnálií, tento seriál bude pro něho fetišistickou záležitostí. Kriminálního je v něm o trochu méně, ale koukatelné to je. Chtělo by to možná víc humoru mezi hlavními protagonisty, ale chápu, že postava Budíka je většinu času spíše frustrovaná než spokojená. Plesl je sice vynikající, ale jeho figura, tak jak je napsaná, poněkud časem ztrácí na zajímavosti, nevyvine se ze své "rakouské frustrace" v deseti dílech prakticky nikam. A to je škoda.

FIlm je všechno, jenom ne budovatelský. Je plný melancholických reminiscencí, osobní krize hlavního hrdiny, který se snaží vypořádat se vším, co mu přinesl život. Vztah k otci, vlastní rodině, kamarádům. Je to autentické drama ze severu Čech, pěkně po vzoru Párala. Ostatně Švejda je k Páralovi právem připomínán. Dobrá hudba a přesvědčivá kamera.

Inkviziční scény z filmu vystříhat, srovnat časové linie a byl by to o dost lepší, kratší a koukatelnější film. Takhle z toho zbyla podivná soudní konverzačka židovských newyorských právničin, okořeněná zajímavými momenty s bombou. Škoda.

Autenticita moravského venkova se nezapře a snaha o cosi také. Ale místy to šustí papírem, na kterým asi bylo napsáno něco formátu Körnera, Šotoly nebo aspoň Jasného, ale pak se to rozpilo v jarním dešti a zbyli z toho holky v krátkých sukních, jeden moula a jeden Kocourek. Takový divný vesnický žorno. Žně a ten zbytek...

Když jsem pochopila, že film není ani tak detektivkou nebo thrillerem, jako spíš reminiscencí a aluzí na šedesátková kulturní klišé zbohatnuvší západní Evropy, kde se novorenesanční vily Azurového pobřeží s terakotovými cihlami a porfyrovými kameny, na které dopadají stíny cypřišů od slunce tisíce barev a kapky z chlorovaných bazénů nebo i slaného moře, mísí s moderními lavičkami, auty, pochutinami a vymoženostmi moderní doby, pak jsem byla spokojená. Do toho modré oči Alaina Delona a vlastně všech, co víc si přát na upršené sobotní odpoledne v šedivém listopadovém Česku.

Mimořádné herectví v decentní leč syté brilanci se zaskvělo jako briliant. To mluvím o Karlu Högerovi, Františku Fillipovi, Hubačovi, Srnkovi a všech těch dalších skvělých lidech starých časů...

Dřevěnej strašidelnej baráček na kopci a schodiště k němu postavený z tolika betonu, že by to stačilo na další dva domy i se sklepením pro další dva Normany. Původní schody jsou přeci jen subtilnější. Ovšem herecké obsazení výtečné, a kdyby se ještě trošku přitvrdilo a ubralo na dílech, nevadilo by to. Aluzemi a iluzemi protkaná nádivka na výbornou.

Výborný film podle skvělé knížky, co víc říci. Živelné scény s Libuškou a Pepíčkem střídají romantické chvilky, atmosféra 80' čiší z každé plastové skleničky včetně hudby. Tuhle komedii prostě můžu vidět stokrát a neomrzí.

Nostalgické okénko a výprava za pět, hudba za čtyři, některé scény a některé výkony herců za čtyři, scénář za tři, celkový dojem za tři, přehnaná ideologizace za dvě a Geislerová za jednu. Takže průměrně za 3,4. Když přidám chuť si to pustit časem znovu, zaokrouhlím to lehce nahoru a přimhouřím nad tou ideologizací jedno voko...