Recenze (1 526)
Vlastníci (2019)
Ubíjející... stejně jako schůze SVJ sama a úlitba minoritám na mě zpravidla mívá opačný efekt, než je zamýšleno, byť je mírně sžíravá.
Keoma (1976)
Nenávist, bolest, křik, prach, hudba, zpěv, balet a Nero... na poli spaghetti westernu naprosté zjevení, alespoň jak já to vidím... A nepřestane mě udivovat, že na Divokém západě vůbec kdo zbyl - jakože nevymřeli po koltu.
Velký šéf (1969)
V rámci objektivity musím konstatovat, že snímek je vzhledem k zubu času nejlépe použitelný jako vedlejší rozptylová činnost - k žehlení, společenským hrám i odvedení pozornosti při návštěvách příbuzenstva a podobných zážitkových kratochvil... a to ještě za předpokladu, že jej nevidíte prvně, můžete tak efektivně rozdělovat svou pozornost.
Zlatá svatba (1972)
Hořkosmutné poznání, že to, co mám v domě, je rozhodně pro mě... ovšem to, co nemám, je mnohem smutnější, ač se tak navenek nemusí jevit... každopádně příjemná veselohra, zdůrazňuji veselohra.
Loupež ve velkém stylu (2017)
Povalím bednu a zase ji zvednu... a sem tam něco napětí a nezbytného sentimentu. Ale nijak zvlášť mě to neurazilo.
Professor Marston & the Wonder Women (2017)
Já se hluboce omlouvám, že se nepřidám k zástupu adorantů úchyla, který má nutkání své zvrácené choutky předat světu div ne jako poselství pod pláštěm prosazování práv žen... jo a pro všechny znechucený tou ošklivou prudérní pokryteckou Amerikou své doby (posloucháte se někdy?) mám povzbuzující postřeh - už je to i tady úplně noumální Uďo, žijeme takhle pomalu každý druhý a ženský - ženský jsou konečné všude svobodný!! Za těchto souvislostí je myslím zřejmé, že mně na hodnocení uměleckého dojmu oslavného medailónku už nezbyly síly.
Adikts - Superpowers, dědek (2024) (epizoda)
CO TO JE ???!!! KDE TADY SEŽENU BLICÍHO SMAJLÍKA?
Mimořádná událost (2022)
Sedm národních smrtelných hříchů v zaprděným motoráku, co nikdo neřídí... tak to by sedělo - včetně urputné snahy vypomáhat si lidovou slovesností, když schází invence.
Naděje (2019)
Naprosto ukázněné a civilní výkony ve vánočním traumatu s hořkosladkým koncem a kvótami pro dodržení diverzity, bohužel.
Bella (2006)
Tak být tou nedůtklivou drmolivou osobou s okoralými rty (jelení lůj - nic?) nechám se přesvědčit raději nějakou suchopárnou osvětou než sladkobolným telenovelovým mámením po mexicku... Mohli ušetřit na cateringu.