mat.ilda

Nadhodnocený příběh muže s duší dítěte a jeho Petra Pana, který mě nikdy neokouzlil, což teď mohu říci i o jeho zrození. Jako bych tušila, oddalovala jsem zhlédnutí snímku na dobu neurčitou a rozhodně jsem v uplynulých osmi letech nezmeškala nic, co by mě mělo výrazněji ochudit. Na druhou stranu filmu nelze nic vytknout, jen je určen pro diváka, který má schopnost vidět věci, jež mě spolehlivě míjejí. A ještě k Johnnymu - mám silné podezření, že nekritická gloriola, která jej obklopuje, je hlavní příčinou oné nadhodnocenosti, ne zpracování samotné.

Víc, než cokoli jiného, jsem si užívala Edwarda Nortona a jeho skvělých přeměn, s čímž jsem do toho vlastně šla, neboť 60% průměr nevěstí nic dobrého, tedy až na výjimky. A i tak nemohu mluvit o zklamání, snad trošku bizarní a chaotické, nicméně zábavné.

Bože, to je neuvěřitelná pohádka! A ten malý génius s dolíčky a šťastným úsměvem mi uloupil kus srdce! To je ten důvod, proč se dívám na filmy - pro ten moment, kdy se ze souhry náhod zastavuje dech, kdy se téměř rozplynu v hudbě a kdy trnu hrůzou, aby se ta krása, dříve, než dospěje k závěru, nějakým necitlivým zásahem neposkvrnila. Bála jsem se zbytečně, mé souznění s příběhem nebylo přerušeno až do závěrečných tónů, ve kterých byl zakletý celý Augustův život. Podotýkám, že jsem nebyla na něco takového připravená, výběr filmu byl čistě náhodný, nečetla jsem ani obsah, což způsobilo totální šok, a náhle jsem pochopila, že když ruka kouzelníka (v tomto případě kouzelnice) sladí všechny filmové kýče v jeden, není krásnějšího balzámu na duši!

Musím uznat zvláštní poutavost snímku - i přes "obyčejnou" dobovou popisnost a sáhodlouhou stopáž nenutil k pohledům na hodinky, což bude důkazem velmi dobré filmařiny a přesvědčivého herectví. Na každičké filmové okénko dopadá odlesk prasátka od perfektně vypulírovaných germánských holínek, každý vlas na hlavě má své místo, vše dokonale promyšleno do posledního detailu - přesto nemohu hodnotit více, jak šedesáti procenty, neboť chlad, který z filmu čišel, mě přesně tak chladnou zanechal.

Scorsese je velmi dobrý řemeslník, ale žádný velký umělec. Až na pár výjimek jsem mu nedokázala přijít na chuť a nechápala nářky jeho obdivovatel, když ho zas a znova míjel Oscar za režii. Včera, po projekci Huga, jsem učinila svůj vlastní velký objev, přišla jsem na důvod, proč to mezi námi drhne - Scorseseho filmy prostě nemají duši, neproniknou na dřeň, jen sklouznou po povrchu, aniž by zanechaly pohlazení nebo aspoň šrám. Víc, než kdekoli jinde jeho handicap vyniká v tomto rodinném snímku dobrodružného ražení, kde se líbivým dickensovským obrazem míhá scorseseovský pohled na svět, který se snaží těžkopádně naznačit, že zvrat v ději i nějaká ta emoční situace může ještě pořád přijít, ale nastane jen nemilé překvapení v podobě nanicovaté pointy po dvou hodinách nudy.

Chcete opravdu velkou, šedou, vlezlou, hnusnou a dlouhotrvající depresi? Tak tady ji máte!

Rozhodně jsem čekala více životopisného materiálu, než jsem dostala, cítím se ochuzená o obšírnější svědectví časů a života jednoho z velikánů světové literatury, i když slova Bulgakova objasnila nakonec to podstatné - totiž že Tolstoj chtěl být lidskou bytostí a ne ikonou, jen zaneprázdněn svými ideály nepostřehnul, jak ho v ni jeho zaslepení stoupenci přeměňují, už zcela bez zásad, které jejich idol uctíval, neboť každá víra se bez lásky mění ve fanatismus a skutečně věrně milující bytostí tak zůstává jeho celoživotní láska, mimochodem, jako vždy skvělá - Helen Mirren.

Tak nám zase New York postihla pohroma. A ne jedna - tou další je ruční kamera, svěřená do pracek jakéhosi Huda, co má nervy jak špagáty, prasečí dabingový hlas a od diváka vyžaduje absolutní sebekázeň, nutnou k tomu, aby vydržel v klidu, bez záchvatů amoku v imaginární likvidaci kamery i samozvaného dokumentaristy, zatímco hlavní filmová obluda poutá jen okrajový zájem pro svou upozaděnou dekorační roli. Někoho zkrátka napadlo, že natočit švenkováním celý film bude fakt cool, stačí, když se pokluše před rozsekaným obrazem za blábolení, že je jeden každý v pohodě. A těch pár slušných záběrů a triků, co bylo k vidění, bude rychle zapomenuto, takže si můžeme odškrtnout další zbytečný pokus být originální.

To blond holka ze seznamky mě málem připravila o filmový zážitek! Hned po prvních minutách, strávených v její společnosti, jsem velmi vážně uvažovala o ukončení mého trápení, jenže se mi vůbec nechtělo opustit Wilsona, i když by mu podle mého bylo mnohem líp další osamocený rok v depresi, než pokročit někam dál s arogantním kanálem bez vychování, jménem Vivien. Naštěstí blažené okamžiky, kdy dokázala zmlknout a slovo dostal její pravý opak, byly stále delší a vedly k její pozvolné proměně, kterou jsem už byla schopná akceptovat. A odměna za výdrž i důvěru ve Wilsona byla sladká. Černobílý obraz byl víc než příjemnou změnou, dokonce ani L.A. v něm nevyhlíželo lacině, spíš seriózně, jako město pro život, toulky po něm byly fajn, stejně jako většina dialogů (ale přirovnání kondomu k toaletnímu papíru jasně vede), ovšem nejlepší chvíle se dostavily, jak praví název - s půlnočními polibky - a do finále se jen vylepšovaly, abychom si nakonec do nového roku mohli všichni zahulákat "Wind of Change" :-)

Aby film fungoval, je nutné věřit všemu,co nám předkládá a vzhledem k tomu, že je skvěle zpracován i odehrán, není vážně těžké přijmout fakt, že ve vyšších sférách policie ještě mohou existovat lidé, pro které vlastní svědomí, nebo chcete-li, hrdost a sláva, převyšuje pojmy jako rodina a loajalita. Drsná krimi s morálním přesahem zároveň předvádí všechnu špínu velkoměst, která u strážců zákona může po delším styku způsobit necitlivost, cynismus i falešný pocit neomezené moci nad životy těch, o kterých se domnívají, že morálně stojí o několik tříd níž a možná si nikdy neuvědomí, že nastoupili vlastní zločineckou cestu, která není patrná na pohled, neboť jí kryje odznak a uniforma. Skvělý Edward Norton, který bývá tak úsporně obsazován, že jsem málem zapomněla :-(.