Tsuki

Pro mě typická průměrná romantická komedie. Párkrát jsem se zasmála a Hugh Grant v roli "ex-celebrity" působil docela vtipně. Snad ještě zobrazení hudebního průmyslu v čele s hvězdičkou Corou bylo dobré. To by bylo tak vše. Drew Barrymore nijak neoslnila a s Hughem Grantem netvořila zrovna ideální romantický pár (i když to není její chyba). ~(2,9★)~

Některé scény byly sice trochu slabší, jiné ale naopak hodně vtipné (se značnou dávkou šíleného japonského humoru), takže ve výsledku příjemný nadprůměr. Dostalo mě hlavně "Joroši QUEEN!!!" Mohla jsem se smíchy potrhat :D A co teprve ty paruky třídního učitele... Sympatie u mě má i můj roztomilý oblíbenec Teppei Koike, přestože se přiznám, že jeho oblíbenost u mě v poslední době trochu klesla (přece jen - herecky nijak zvlášť nevyniká), ale rozhodně potěšil. PS: Mizushimu bych v tomto filmu snad ani nepoznala, nebýt toho, že jsem si přečetla obsazení. ~(3,6★)~

Milá rodinná komedie. Přiznám se, že jsem se na tento film dívala kvůli Seleně Gomez, protože tahle holka mě v poslední době nějak zaujala, ale bohužel, v tomto filmu se nejedná o její hlavní roli a středem pozornosti je zde malé třeštidlo jménem Ramona (Joey King), což není sice špatné, protože tahle holka má v sobě jakousi jiskru (jak už napsal Fr - můžeme v ní vidět kousek Denise i Pipi), ale přece jenom - v době zhlédnutí jsem nebyla přímo nalazena na film, kde je hlavní postavou devítiletá holka s bujnou fantazií. A to možná trochu sráží mé hodnocení. Vidět to ale jindy, je dost možné, že by se můj dojem vyšplhal i na čtyři hvězdičky. :) ~(3,4★)~

S mangou ani anime jsou bohužel neměla tu čest, ale musím říct, že tohle pro mě bylo každopádně zklamáním. Tváří se to famózně, napínavě a hluboce, ale ve skutečnosti je to spíše plýtké, bezvýrazné, nepříliš zajímavé a dokonce tak trochu bezduché... Nezáleží na tom, jak moc se tam Kaiji (Fujiwara Tatsuya) svíjí, brečí a řve na celé kolo, pořád to působí docela nudným dojmem. Ani hudba tomu nepomohla. A dokonce ani Matsuyama tomu tentokrát nepomohl... Jen kdyby tam aspoň ty hry byly propracovanější a nebylo to tolik předvídatelné. Když to například srovnám s hazardními hrami, které můžeme vidět v seriálu LIAR GAME, tak to je úplně jiná liga. Tam napětí fungovalo, tady bohužel "kde nic tu nic." Škoda. Námět není špatný, ale má to zkrátka nevyužitý potenciál. ~(1,6★)~

Tohle dorama jsem si vybrala z jediného důvodu - kvůli Ogurimu. Delší dobu jsem ho v ničem neviděla, tak jsem si náhodně vybrala Binbō Danshi. Seriál mi ale nakonec přinesl víc pozitivních překvapení. Sice se ani zdaleka nedá zařadit mezi japonské seriálové trháky, ale přestože je to seriál o dluzích, má příjemnou atmosféru a taky myšlenku. Ta si mě ve výsledku získala nejvíce, i když to chvíli trvalo. Po zhlédnutí počátečního dílu jsem si říkala, že je to hodně přehnané a že hlavní postava (Oguri) musí být vážně naprostý idiot. Dokonce mě jeho chování zpočátku iritovalo. A stejně tak mě iritovali i všichni ti jeho rádoby "kámoši". Pak se ale děj a chování hlavního protagonisty Koyamy trošku ustálilo, a já si celý seriál začala více užívat. Myšlenka jednoduchého "bytí" a štěstí mě zkrátka dostala. Je to možná nesmyslné, protože kdyby skutečně existoval člověk jako Koyama, tak by neměl takové štěstí, že by mu všechno ve výsledku tak krásně vyšlo, ale líbil se mi ten "přístup k životu", který je v seriálu zobrazen. Dále pro mě bylo příjemným překvapením, že se ve vedlejší roli objevil Miura Haruma, což jsem nečekala (dopředu jsem se nedívala na další herecké obsazení). A nakonec pro mě byl tak trochu překvapením samotný Oguri, kterého jsem až do teď viděla v rolích cool týpků (viz Hana Yori Dango nebo Hanazakari no Kimitachi he), ale tady je přesným opakem - trochu trapným a přihlouplým studentem vysoké školy, který se do všeho vrhá s vervou a úsměvem. Takže vidět ho v tak odlišné roli pro mě bylo určitě plus. Když to všechno sečtu, nezbývá mi než hodnotit nadprůměrně. ~(3,7★)~

Jako celek sice fajn, ale některé povídky byly slabší nebo mě moc neoslovily (a co teprve to s tím kadeřnictvím - to jsem dokonce ani nepochopila). Na druhou stranu se zde ale vyskytlo několik lepších částí - mimové, příběh o slepci a herečce a závěrečný příběh o turistce, která sama objevuje kouzlo Paříže (ten mi padl do noty asi nejvíce). Ve výsledku je to sice nerovnoměrný počin, ale určitě nadprůměrný. ~(3,7★)~

Po delším časovém odstupu jsem nucena krapet přehodnotit svůj původní názor, protože mi tenhle film od té doby pořád leží v hlavě. Podle mého názoru je trochu nedoceněný. Už podle obalu to může vypadat jako pohádka pro třináctileté holky - a skutečně tam nějaké ty "princeznovské", naivní prvky najdeme v docela hojné míře, ale řekla bych, že tento film působí určitým způsobem vyzráleji než klasické romantické holčičí filmy a má svoje kouzlo. Ta příjemná atmosféra celého filmu mě tehdy zkrátka dostala. A hodně se mi ve svých rolích líbily Leighton Meester a Selena Gomez. Leighton bylo příjmené vidět v něčem jiném než Gossip Girl a u Seleny jsem naopak ocenila její dvojroli, kterou zvládla více než obstojně. Už nějakou dobu mám pocit, že ta holka se na svůj věk nezdá. ~(4,8★)~

Další z japonských seriálů spíše na jedno podívání. Špatné to rozhodně není a oproti ostatním zde napsaným komentářům musím říct, že jsem se ani nenudila. Zároveň je však nutné dodat, že by to mohlo být zábavnější. Skutečně jsem se bavila tak možná u šestého dílu, kde bylo více vtipných scén, ale jinak se v celém seriálu nachází poměrně dost hluchých nebo nepřirozených míst, které vás nemusí přímo odradit, ale rozhodně nenadchnou. Myslím, že problémem je hlavně ta nepřirozenost. Některé japonské příběhy jsou sice jasně nesmyslné, ale určitým způsobem přirozeně a uvěřitelně podané. Tady však ta uvěřitelnost pokulhává. Místy je to hodně strojené a vztahu mezi Mei a Rihitem by nejspíš nikdo neuvěřil ani za mák... Mizushima Hiro byl hlavním důvodem, proč jsem se na seriál podívala, ale jeho role byla pro mě zklamáním. Jeho postava totiž působila téměř jako bez duše, což ale pravděpodobně nebyla přímo jeho chyba. Zhlédnutí nelituju, ale už se těším, až se podívám na nějaké chytlavější japonské dorama. ~(3,1★)~

Always san-chōme no yūhi je přesně ten typ příjemného a melancholického filmu, který vás svou atmosférou dokáže vtáhnout natolik, že byste se chtěli vrátit o nějakých 50 nebo 60 let zpátky a prožít v Japonsku tu dobu rozvoje techniky a spojení západních zvyků s tradičními, zatímco byste se z koutku zapadlé uličky dívali na "rostoucí" Tokijskou věž. Má očekávání byla sice vyšší než konečný dojem z filmu, ale i tak musím říct, že se mi tohle spojení osudů několika obyčejných lidí v Tokiu 50. let hodně líbilo. A Horikita Maki (jako Mutsuko) mě dostala tím svým "hrozným" dialektem - nikdy by mě nenapadlo, že se v Aomori mluví takhle divně :D ~(4,2★)~

Ve výsledku stejně dobré jako Moderní Popelka s Hilary Duff. Příběh a postavy jsou v podstatě hodně podobné jako u Moderní Popelky, ale zde jde více o hudbu a tanec. Sice nikdy nepochopím tu debilitu plesu v maskách, kdy se lidé nedokáží poznat jen kvůli toho, že mají na očích masku (co zbytek obličeje? a hlas?), takže "princ" pak nikdy nedokáže poznat svou "Popelku", když je v civilu... ale jinak musím říct, že v rámci žánru nemám filmu co vytknout. Tanec "přes zrcadlo" byl jednou z nejlepších scén. Navíc se sem tam naskytla docela vtipná hláška. Vévodila tomu samozřejmě "macecha" Jane Lynch, která mě svým otravným tónem hlasu dostávala už v Glee :) Co se týče Seleny Gomez, možná je to jen klasická teenage hvězdička, ale je to vážně roztomilá holka k pokoukání (a to ani nejsem kluk :)). A Andrew Seeley možná na pohled není takový sympaťák jako Chad Murray v Moderní Popelce, ale jeho pěvecký a taneční styl á la Timberlake nebyl rozhodně špatný. Abych to shrnula - proč se prostě někdy nepodívat na naivně milý a nenáročný film? Já byla spokojená. ~(3,4★)~