honajz

Citově poněkud vydírající film, hrající na sentimentální notečku, avšak po letech nabízí pořádné filmařské řemeslo (i když ty své oblíbené detaily a průlety si Honza Hřebejk mohl odpustit). Plusem je, že i po letech se na to dá dívat, má to svůj humor a je to filmařsky zručné.

Scenáristicky zcela mimo, hudební koncepce na hlavu postavená (hitovku přece nevrazte doprostřed, ale nakonec na konec), a nehrát v tom Sylva Tománková, a nebýt tam dobré Hlasovy písničky, je to spíše na odpad.

Nevidět Kolského Daleko od okna a nevědět, že tenhle námět už tu byl zpracovaný, šel bych i výš. Někdy možná chtěná komika na úkor dramatu. Sice i zde vadí pokřivená optika tvůrců na českou národní zbabělost a malé hrdiny, ale ne tolik, jako když "bojují proti komunistům", z čehož si udělali posléze takový pitomý trademark.

Švankmajer je lepší animátor a mystik, než filmař a scenárista. Tohleto potřebovalo dramaturga jako sůl a mohl vzniknout pěkný horor. Takhle je to na půl cesty, nedořečemné, někdy chtěné.

Pro mne nekonzistentní film, který má skvělá místa, vynikající muziku, ale celkově tápe.

Od začátku filmu sledujeme přehlídku nelogičností a scenáristických schválností, které nás mají zavést do nějakého podivného světa, který se zrodil v paralelní mysli tvůrců a s realitou má společné asi jako Klaus s ekologií.

Výborné písničky, pohodový film, dobré hlášky a vtipy, kdo z nás tehdy nebyl zamilován do Dany Vávrové (je to možné, že už nežije?), prima triky. Přesto chvílemi jsou některé sekvence nudné, nemůžu si pomoct.

Dokonalá klasika - parodie na nickcarterovky podaná s náležitým obdivem k šestákovému žánru, patřičným nadhledem, dokonalými hláškami, situační komikou, skvělými hereckými výkony a v neposlední řadě dokonalým výtvarným provedením, kdy na "nich ta secesní Praha úplně dejchá".

Neskutečná nudy, neskutečbný kecy ("jeď rychleji"), otravná pihovatá zrzka a její "umělecká" etuda na téma jsem zhulená. Zbytečně přesvícené, akční střih, až oči bolí, naprosto nijaké a nepřehledné souboje. Některé ve stylu, až by se Chuck Norris styděl. Dvakrát jsem se zasmál, meditace o Dostojevském je výborná (jako by to napsal někdo jiný), ale celkově nuda... Často jsem se přistihl, že tupě zírám, a na plátně se děje to samé, co před chvílí, někdo někam jede. Bez špetky napětí, gradace, logiky, hlavní záporák k smíchu. Btw, proč zůstal na konci stát jak blb a neběžel k autu, hm?

Původní název Texaská Vraždená pole myslím lépe souzní s dějem filmu. Vražedná pole je bažinatá oblast, kde se začnou objevovat mrtvoly mladých dívek... Začátek vypadá velmi zajímavě - velmi atmosférická kamera, dva zajímaví detektivové (jeden mladý, druhý zkušený a asi věřící), deštivé prostředí, zajímavá záhada. A pro jeho fanoušky Sam Worthington. Jenže to vše vydrží pouhých prvních deset minut. Aby se celé vyšetřování svezlo k uplakanému melodramatu, kde máme matky z rozvedených rodin, nezvedené dcerky, toulající se po nocích, šlapky, různé smažky z ulice, afroamerické drogové dealery, a vůbec všechnu tu pouliční spodinu... Najednou se začnou řešit sociální problémy, a je po kriminálce. Většinu děje oba detektivové přejíždějí z místa na místo, ukazují fotku druhé ztracené dívky, jejíž auto našli, a postupně tak pro diváka mapují právě ty spodní proudy texaského života - jako by jiní lidé,než drobní a větší kriminálníci v Texasu nežili. Do toho si přidejme morální i praocvní traumata obou policistů, a máme uplakané drama, jako když vyšije. Jen dívat se na to až tak moc nedá, jak je to nevěrohodné a utahané.