honajz

A to jako bylo všechno? Mohla to být docela fajn mysteriozní detektivka, kde by pachatelkou byla žárlivá, ta ošklivější, černovlasá hosteska. Nebo to mohl být fajn horor, kde by všechny ty různé drobné náznaky nějak chytře zapadly do sebe. Ale není to ani jedno. Režisérka tak strašně sází na atmosféru a záběry zpoza ramen, až zapomněla na gradaci a zápletku. Navíc mi přijde, že se svou herečkou opájí až moc (ona fakt nesleze z plátna), takže možná má poněkud jiné sklony. Souhlasím s názorem, že filmem si režisérka léčí nějaký svůj mindrák, z chlapů, lidí v práci, kde kdysi dělala, z kolegyně... A popravdě, v určité chvíli mi hlavní hrdinka už byla natolik nesympatická, že jsem se docela divil, že se jí něco nestalo už dřív. Ale ano, víme, růženec a křížek. Jenže tady to nějak nedává smysl. Pokud tedy nebereme křížek jako ochranný amulet, kterým by být neměl. Tady se toho nakousne - legenda o bylinkářce upálené jako čarodějnice, víra, rodiče, záhada - ale nic není dotažené do konce, nic není vysvětleno (nesnáším filmy tohoto typu „diváku, dovysvětli si to sám, jsem líný/líná jako autor to domyslet za tebe“). Aspoň se mohlo vysvětlit, co v tom pokoji tak smrdělo. Aspoň něco.

Docela slušná variace v lynchovském stylu na téma peklo a jeho pokušení (plurál, ta pokušení) a pokoušení. Mrzí mě jen, že autor nezvládl konec a vylhal se z něj tím nejjednodušším možným způsobem. Každá z postav filmu v sobě nese nějakou nevyřešenou minulost - třeba u Rega víme, že má skryté touhy, a to podle oné kratičké scény, kdy se zastaví u výkladu a zahledí se na nohy figurín (scény prolnuté krátkou retrospektivou). Ve filmu je hodně věcí řečeno v detailu, náznaku, mrknete, a vodítko je pryč. Výstavba scén je ale hodně zajímavá, stejně tak práce s barvou a barevným laděním, a samozřejmě ona psychedelická hudba. Odkazy na Lynche nejenom v červené barvě (ta tady ostatně má své opodstatnění), ale i dálnicí, prolínačkami a především sny. Šaty jako ďáblův pokušitel. Říká se, kdo podá prst ďáblovi, je poznačen navždy - stejně jako zde zanechávají šaty svou stopu. Ostatně i ten latinský nápis na šatech to vlastně vysvětluje. V druhých plánech film pracuje s tématy jako altruismus vs. bezohledné draní se o moc (Člověče, nezlob se), rozdíly mezi realitou a reklamou, nesmyslná korporátní šikana a buzerace (až upírská) ze strany zaměstnavatelů, zákazníci podaní jako ztracené duše, lidé jako čísla (zajímavé je, že v reálném světě jsou lidé čísla telefonu nebo inzerátu, ale v obchodním domě jsou oslovováni celým jménem - ďábel taky dobře zná své oběti), ostatně obchod sám o sobě vzbuzuje v lidech agresivitu, navzdory usměvavému povrchu (opět odkaz na to, že zpočátku svádění ďábla vypadá super, ale Faust nebo ten právník z Ďáblova advokáta by mohli povídat). Pobavila mě dokonalá scéna s pračkou, zkažené ovoce a zelenina v košíku, jméno Rega, které se dá přeložit jako Král mluví - škoda jen, že svou hypnózou nepřebil tu hypnózu obchodního domu, docela jsem mu fandil.

Kdyby se to zkrátilo tak o půl hodinu minimálně, hlavně ten vlastně nakonec zcela zbytečný a natahovaný úvod, a šlo se hned na věc, mohlo jít o docela příjemný film s docela zkousnutelným černým humorem. Ale takhle to není ani ryba, ani rak, neurazí, nenadchne. Ostatně, než se vůbec začne natáčet ten jakože film, tak uteče přes padesát minut filmu - do té doby se většinou jen žvaní, a až tak vtipné dialogy, aby táhly film a udržely pozornost, to tedy nejsou. Skvělá je scéna v domově důchodců, kam přijdou nabídnout někomu z hereckých důchodců roli - to je jak z parodie na zombie filmy. Ale opět to nezapadá do celkového konceptu, jako by ta scéna přišla odněkud jinud. Konec je pak takový až moc smířlivý na to, co se rozehrálo. Herecky je to samozřejmě na výši, ale jsem z toho celkově hodně rozpačitý a asi bych to podruhé vidět nemusel.

Ani by mi tak nevadilo pomalé tempo, být to něčím vyplněné. Něčím chytrým, ale ne logickými lapsy, kterých je hromada (všichni všude o všech agentech jiných služeb všechno vědí, ale hlavní hrdina má celou dobu jeden mobil, který nikdo neodposlouchává; po těžké rvačce mají v dalších záběrech padouch i hrdina čisté oblečení a pleť bez šrámů; majznete někoho zleva zprava těžkou, železnou tyčí, chlápek spadne do vody, a za chvíli se objeví živý, zdravý a bez jakékoliv viditelné újmy... Takhle bych mohl pokračovat, až mě to přestalo bavit počítat). A kvůli tomu se mi ten film líbil stále méně a méně. Závěrečné odhalení rovněž slabé. Ostatně celé to vypadá, že se nikomu moc natáčet nechtělo, že si raději chtěli užívat budapešťských nocí a místních podniků. Za Budapešť je vlastně ta hvězda navíc. Škoda, že to nedávalo smysl a že to nebylo aspoň trochu chytře napsané, takhle jsou postavy jen figurkami a příběh zcela fádní a děravý. A to s tím klíčem... ále, raději nic.

Že by mě první díl nějak strhl, to se říct nedá. Historické detektivky mám rád, ale to i ten televizně natočený Cadfael mi přišel daleko lepší. Přitom tu máme temný hrad, tajemné chodby, tajuplnou mlhu a vůbec takové ty mystické atributy. ale nějak nefungují. Postavy jsou mi ukradené, chybí jim životnost. A všude samý černoch. Kromě nich pak moderní plivání na církev za každou cenu (a teď nemyslím samotný ten klášter) a drobné náznaky o inkluzi a tak. Nic proti, ale ten díl se prostě strašně vlekl, děj nezajímavý, prostředí a lokace nevyužité, jen představitel Shardlakea mi přišel uvěřitelný, ale zatím nemá moc co hrát.

Tak je znát, že nikdo nemládneme a Denzel rovněž. Film bych ocenil také o krapátek kratší a hutnější, přece jen se to vyřešilo nakonec tak nějak nahonem, mi přišlo. Jenže ona je tady fajn úvodní scéna, pak skvělé přístavní městečko, pohoda, klídek, napětí roste pozvolna, až už je to skutečně o strach, ale pořád tady lidé neztrácejí víru. Až mne překvapilo, jak moc se zde pracuje s náboženskými symboly, ale v dobrém - Panna Marie ochranitelka (legenda o založení kostela), pouť s prosbami, socha otce Pia s růženci, dokonce i loď v přístavu má jméno Padre Pio... Na každý pád skvělá pocta akčnímu žánru, bez větších moderních duhových výstřelků, a přes oněch pár děsivých scén je to vlastně hrozně pozitivní film.

Žel jsem viděl jen dokument Sedlák. Námět zajímavý - jak žil sedlák 18. století -, ale přišlo mi, že si scenárista mohl pohrát s jednotlivými okruhy témat, takhle je tady hromada věcí na přeskáčku, o něčem se mluví až moc (ano, o polích, ale posléze i o vrchnosti), o něčem málo (kostel a pohanské zvyky), o něčem vůbec (jak se vařilo, červený koutek). V obraze často vidíme jednoho z těch dvou na statku, jak něco dělají (něco zapálí, jakousi tyčinku, nebo postaví kotlík do ohně, má na stole cosi pro mne neznámého apod.), ale nedozvíme se, co, ani jaké předměty a proč právě používají.

Zbytečně dlouhé, zbytečně patetické. Pravda, je to z dob, kdy se mohlo říkat, že muslimství je zlo, ale celkově jsem se hodně nudil - příliš barviček, příliš mnoho davových scén, hodně exotiky, málo akce, příliš patosu. Navíc v reálu to asi proběhlo krapet jinak, takže to nejde brát ani jako dobovou rekonstrukci. Jinak akce je dost nepřehledná a často vlastně ani není poznat, kdo bojuje proti komu. Psychologie postav tu neexistuje, ty křesťanské vs. muslimské prvky jsou až zbytečně okatě protikladné, Britové jsou podáni jako přizdisráčové, kteří toho budou pěkně litovat. Ze samotného Chartúmu vlastně nevíme, co obyčejní lidé, je to prostě takové neživotné.

Mankote, tohle by neobstálo ani jako díl nějakého céčkového seriálu, co to dělá jako film? A jak se vtom u všech všudy ocitnul Mel Gibson? Děj je natolik prostinký, až škoda mluvit, a když už si člověk říká, že teď to teda konečně vypukne, objeví se titulky a konec? Jinak samé kecy, kecy, házení viny na africké povstalce a zahlazování stop, ale akce veskrze žádná a ta závěrečná přestřelka v hangáru byl snad fór. Mimochodem, super střih - jednu chvíli po sobě střílí jedna baba a jeden chlápek, střih, ona jde venku v noci nějakou loukou a povídá si s tím chlápkem, který ale není vidět!, a on ji nakonec dostane – a střih a jsme opět v hangáru! Zbytečný, zmatený film, který nevím, na co hrál. Mel se doufám šel po premiéře několikrát vyzpovídat.

Moc se mi to nelíbilo. Je to dost nedůvěryhodné, tlačí to na pilu - zvláště poslední scéna je spíše k smíchu - a celé to vyznění „odpusťte manželé svým ženám nevěru a dokažte tím, že jste jejich pevnou skálou a oporou“ ve mne spíš vzbuzovalo pousmání, protože realita je často jiná a ne tak cukrkandlová jako zde. Ale forma podání je chvílemi zajímavá - let letadlem, počasí, setkání „čtyř mušketýrů“, havárie... jen ta druhá část je vycucaná z prstu a psychologicky neobhajitelná. Btw, ty flešbeky jsou chvílemi také dost nepovedené, klišovité a šustí papírem.