Big Bear

Kdysi dávno jsem viděl v TV animovaný kreslený příběh o muži, který sázel stromy. Ačkoliv jsem byl malý, pamatuji si jak mne příběh zasáhl. Byla v něm neskutečná pravda a moudrost. Po letech jsem jej viděl znovu. To už jsem byl vlastníkem i knihy Jeana Giona, podle níž byl film zpracován. Tento fakt nic neubral na síle filmečku. Zpracování je úžasné. Přiznám se, že i já občas někde v lesích při procházkách přírodou tu a tam zasadím do země žalud, či javorové semínko. * * * * *

Nevím proč, ale americké válečné filmy točené v poslední době jsou neskutečné sračky. To vymřeli dobří režiséři? To je málo originálních námětů? Věřím, že i s malým rozpočtem se dá natočit slušný válečný film. Tenhle film se odehrává prakticky ve dvou liniích. Vnuk sloužící v řadách US. Army v Iráku vzpomíná v irácké vojenské nemocnici po zranění střepinou na prázdniny u svého starého dědečka v době kdy mu bylo 13 let. Ten byl vojákem US. Army za druhé světové. O válce moc nemluví, ale když vnuk nalezene ve stodole vojenskou bednu plnou válečných suvenýrů, drsně ji postaví před dědu a direktivně řekne mluv! - Jinej válkou traumatizovanej děda by možná vnuka nazval nevychovaným sráčem, ale tenhle děd ( Cromwell) tu drzost považuje za cosi vyjímečného a dovolí bednu otevřít. Nabídne vnukovi vyjmutí třech jakýchkoliv věcí o nichž bude mluvit avšak o ostaních už pak nikoliv. Vnuk je tedy postupně vyjme a my se s každou věcí přeneseme v čase zpět. Poprvé do operace Market Garden, podruhé do Arden a po třetí na konec války do Říše. Z těch návratů ať si nikdo neslibuje žádné velké bitvy s nepřítelem. Akce je minimum a spíše se kecá než střílí.... Souběžně s tím zažíváme příhody (teď už dospělého) vnuka v Iráku.... Tady se opět spíše kecá než bojuje. Oproti hrůzám jako Red Rose of Normandy apod... toto dílko však bylo celkově znatelně lepší. Kladně hodnotím nálet Mustangu a Lightningu na skopčáckou kolonu, to mne mile potěšilo. Ten námět s truhlou a suvenýry šel jistě rozvinout jinak a lépe, i když co si budeme povídat se nejedná o nic originálního. Jinak ale toho není mnoho co by člověk ocenil. Kecy jsou někdy tak rádoby filozofické, až jsou blbé - nebo je nechápu. Jedno ,,moudro'' za všechny : víte čím se lidé liší od zvířat? Tím že zabíjejí na dálku.... /// -- Závěrečný záběr na americkou rodinku ve složení : voják v pouštních maskáčích, manželka, synek a dědův hrob s americkou vlajkou byl na pěst. Chápu americkej patriotismus, ale nesmí ho na mně někdo lejt kýblem... Za mne je to na dva brufeny. -------- a jeden jdu i zapít. * *

Australáky mám rád. Jsou jiní. Nevím proč, ale tenhle hošan v přiléhavejch mírně zaříznutejch khaki šortkách je asi jediná vyjímka. Těžko mi někdo namluví, že se snaží vysvětlit divákovi jak útočí krokodýl tím, že mu leze skoro do huby nebo ho tahá za ocas. A krokodýl není to jediné v tomto seriálu co Steve musel chytat holýma rukama (respektive nemusel, ale chytal). Prakticky neustále na něco sahal, nebo to chytal. Snad kvůli adrenalinu, ale spíše jen kvůli pitomé show. Není se ani moc co divit, že tak dopadl. Tímto způsobem života bych to u něj očekával mnohem dříve, paradoxně spíše v zubaté hubě nějakého plaza... Když už dokumenty o přírodě, tak raději ty konzervativnější od BBC. * *

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * *

Pouštěný smích, tupé dialogy, toporné herecké výkony, květované kravaty, červená a fialová saka... Nova si všimla hladu po amerických sitcomech a tak si také jeden střihla. Zacílila na široké novácké vrstvy s vidinou velkého úspěchu. Bohužel tohle není ani Step by Step ani Al Bundovic rodinka. Tohle je prostě typickej českej průser. Včera jsem shlédl po letech jeden z dílů (čistě studijně :-) a z údivu jsem nevycházel. Mlaďounká Jitka Ježková to nemohla zachránit. Děs běs i na rok 1995.... ODPAD

I na mne bylo toho absurdního tu už bylo krapet moc. Ale mladý Baldwin a Geena Davis jako manželský pár v tak trochu divném domečku na kopci občas vykouzlili úsměv na tváři. Pozdější Burton mi ale baví víc. Tři červíci. * * *

Ano pane Kanemoto ,,Dakota Zephyr '' jinak také B-24 H Liberator byl postaven k přenesení války na území nepřítele a k zabíjení. Hodně pilotů bombardérů za války přemýšlelo podobně. Kdo jsou ti lidé tam dole? Ta krajina je přeci tak podobná té u nás doma... Jenže válka znamená zničit nepřítele, nebo prohrát. Asi chápu co tím chtěl autor říci, ale na mne to znělo moc sentimentálně a smířlivě. Dnes je zkrátka doba, kdy se Němcům omlouváme za Hamburg, Kassel, Drážďany a Japoncům za Hirošimu a Nagasaki... Je to celé volaké čudné. Kdyby vyhráli válku z dnešního pohledu ti samí hodní americko-britskými zlouny bombardovaní lidé, jistě by se nikomu neomlouvali - na to vemte jed. To k námětu. Animace byly krásné, včetně hudebního doprovodu. Proč však měl hrdina dokončit 35 misí? Co to měl chudák v tom roce 1944 za operační turnus??? Z hlediska zpracování jsem nepochopil proč je vše velmi věrně zpracováno a postavy (hlavně hrdina a osádka) jsou jako by je tam dokreslilo dítě. Úplně jiný styl kresby, jiné rysy, bez stínování... Letecké kukly jak koupací čepice o beránku ani nemluvě... Proč? To byl záměr? Mně osobně to dost rušilo. Jinak ale se tenhle krátký animák točí kolem tématu které mám rád a potěšil. Jen houšť ! Tři pumy. * * *

Ufff... Tak tohle jsem opravdu nečekal. Námět samozřejmě není sám o sobě nic moc (týká se všech dílů), ale jelikož mě bavěj filmy kde se kosí zombíci po stovkách šel jsem do toho. První díl byl slušnej. Od tohohle jsem očekával globální řežbu ve velkoměstech světa se všemi těmi zapálenými auty, vyrabovanými obchody a zkázou ve stylu 28 tdní či týdnů poté... Bohužel vše se odehrává jen na Kamčatce (to je v Rusku) jak je nám vysvětleno na briefingu a s tím mi také došlo jakému divákovi je tato porcička chrchlající hověziny nabízena. Neříkám, že vše bylo špatné. Některé zpomalené záběry na Milu mlátící velkým zámkem na řetězu do zombíků hlava nehlava, nebo nálet na loď byly super. Jenže zbytek je plnej drsnejch póz, keců, které nesnáším a spousty nelogičností. Navíc mám poslední dobou problém s Rodriguézovou a jejíma tvrďáckejma zamračenejma xichtama. V Avatarovi jsem jí to ještě jako pilotovo vrtulníku odpustil, ale tady už to bylo moc. No a Mila? Ta už také není nejmladší a i když nám jí tvůrci nechají běhat po cele jen zakrytou dvěma utěrkama tak to nemá šanci zachránit ani hambatá, ani oděná do latexu s cvočkama s kolťákama v rukách. *

Když jsem byl malej, ale zároveň dost velkej na to aby mi naši Honzíka Zemanů dovolili v TV sledovat - fakt jsem to žral. Ne všechno jsem chápal, ne každý díl viděl, ale kdybych si měl vybavit nějaký ten prazážitek (jak říkají Cimrmanovci) určitě si vybavím havarující ambulanci s inzulínem s Rudou Jelínkem, Honzíka zavřeného v potápějícím se autě, nebo přestřelku v jihoamerické džungli... Pro mně to byl tehdy český James Bond. --- Samozřejmě s odstupem let, moudřejší o vědomí historických souvislostí, dějin a překroucených faktů je to propaganda jak vyšitá. Místy možná inspirována kriminálními případy, povětšinou však poplatná objednávce režimu. Bohužel obohacen tímto poznáním i jistou vyčpělostí seriálu je pro mne dnes totot propagandistické dílko o chrabrém esenbákovi o ničem. Co si však jednoznačně zaslouží velmi vysoké hodnocení je (jako vždy) práce Zdeňka Lišky! Hvězda z nostalgie. *

Drsná válečná záležitost, místy velmi odporná. Ale taková válka je a tak to tvůrci chtěli. Ať už je to prostituce za jídlo, kanibalská hostina či zbytečná smrt civilisty pod pásy Shermana... Spíše než o ryze válečný film se spoustou bojů se však jedná o psychologické drama z období osvobozování Itálie americkou armádou. Z tohohle pohledu na válku budte mít kocovinu. Velmi věrné zpracování podle knižní předlohy !!! * * * * *