Olík

Do svého deníčku jsem po zhlédnutí této poslední Mannovky rukou umělcovou zapsal „mega vtipný“ verš =Nikdy více Miami Vice= (Ha ha, Hi hi, Ho ho). Ale upřímně - zase taková hrůza to nebyla. Ano, bylo to zbytečně dlouhé přičemž některé pasáže vyloženě nabádaly ke sledovaní okolního dění, volba digitálního snímání taky nebylo to pravé, dialogy totálně bez nápadu, casting taky nepracoval na sto procent, spojitost se seriálem nulová - prostě nic o co by se dalo opřít. Ale na druhou stranu co, střílelo se, souložilo se - zkrátka chlapskému oku se dostalo to, co si žádá.

Když už romantickou komedii, tak prosím takhle. Bubák jménem humor na nás musí vybafnout z každého koutu a je celkem jedno, že nejde zrovna o humor aspirující na Oscara. Cameron Diaz je ještě relativně mladá, sympatická, krásná a její herecká škála obsahuje mnoho poloh nevyjímaje komediální. Ashton Kutcher začíná pomalu a jistě trpět stejnými symptomy a když k tomu ještě přidáte specifické postavičky pánů Galifianakise, Corddryho nebo Sudeikise, strach z klišovité slaďárný se stává bezpředmětným.

V dnešní záplavě Deceptikonů, Edwardů Cullenů, a Chipmunků mi do cesty (pozdě, ale přece) vstoupilo pohlazení s velkým P pro mou zdevastovanou filmovou duši. Hodně jednoduše by sedalo říct, že jde o odvěký oboj dobra proti zlu, ale takhle prostě tento klenot nejde ohodnotit. Elementární scénář na věčně aktuální téma nás svou věrohodností sugestivně vtáhne do příběhu (já tam byl a mlátil Silverhielma jako nezralé žito). Přidejme další faktory, které přidávají na působivosti jako skvěle zahrané party, gradaci, emočnost nebo zasazení do místa a doby, která sice není vyloženě zmiňována, ale dle reálií ji lze dobře odvodit a dostanete výsledek, jenž Vám dlouho bude zabírat místo v hlavě. V roce 2003 nebylo netočeno mnoho kvalitnějších snímků a v Evropě možná žádný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Thriller / Romantický / Krimi / Drama – všechno ano, ale proč to na mě dějově a hlavně visuelně působí jako slizká mexická telenovela?! Totálně nesympatický hlavní hrdina (Fiennes), kterého máte plné zuby po třiceti sekundách a na druhé straně záporák (Liotta), který by možná i hrál, ale nemá co - oba se plácají v dějové limonádě, z které se pro zvýšení atraktivity vynořuje spoře oděná Gretchen Mol a v které se nakonec všichni utopí.

Už v roce 2009 jsem se neztotožňoval s přehnaně nadšenými reakcemi nebo označením komedie roku, and two years later mi nezbývá než se zopakovat, stejně jako se opakuje Todd Phillips. „Vlčí smečka“ (Galifianakis, Helms, Cooper) opět nechává čtvrtého mušketýra Douga (Bartha) stranou děje a dle hesla „těžká jsou rána opilcova“ se vydávají na šílenou výpravu za předešlou nocí a kdyby jste nepozornému diváku Pařby ve Vegas prohodily disky, možná by ani nepostřehl, že se ústřední trojice náhle pohybuje po Thajské metropoli. Na druhou stranu, proč měnit něco co svým způsobem funguje. Filmová událost roku se opět nekoná, ale o poctivou alcoholic buddy zábavu znovu nepřijdete a story o ledním medvědu albínovy svou stopu v roce 2011 určitě zanechá (alespoň pro mne).

Tak v téhle lásce jsem se ztratil i já. Jako lehce primitivní uživatel za kterého se považuji, pevně stojím za heslem –když už romantika, tak buď opravdu kvalita (např. Lítám v tom r.2009) nebo kořeněná humorem (např. 50x a stále poprvé r.2004)-, ale v tomto případě…..

Jeremy Piven má vypracované tělo, neholený obličej a jdou po něm vrahouni rozličných ras, národů a náboženství – tak tahle ho ještě neznám, ale tahle jeho poloha mě fakt bavila. Čiperná akční jízda plná postav nedoživších se dalších narozenin, trefných dialogů, vypointovaných zápletek, kvalitní kamerou podpořené akce, hrubého humoru a hereckých držáků. Žánrová jistota ala Guy Ritchie.

Černě tragikomické retro z dob kdy ne každá muzika byla tou „správnou“. Poetika vesničky ležící nedaleko hranic, hořká atmosféra let sedmdesátých, laskavý humor, dobové dialogy, nevinný kukuč Ľuboše Kostelného, dokonale slizký Jan Budař, „bondgirls“ Pauhofová a Nvotová a východní blok překračující sláva legendárních maďarských kapel Omega nebo Locomotiv GT ve vzduchu – slovenská tvorba žije!!!!!!!!!

Při komentování prvního dílu jsem se zmínil o pomocných berličkách, kterými se Michael Bay pokoušel zamaskovat své tápání. Po dvou autobotích rocích je nejenže nevymýtil, ale ještě přidal nové (rádoby vtipná postava LaBeoufova spolubydlícího atd.), čímž jenom dokazuje, že si stále ještě není v této látce příliš jistý v kramflecích. Režisér má sice stále problém jak fenomén transformers uchopit, mně to však paradoxně pomohlo změnit přístup k filmu, na který se již na rozdíl od předešlého dobrodružství nedívám jako na blockbuster, ale jako na dětskou zábavu, díky čemuž si ho můžu více užít.

Takhle nějak si představuju sny Bárta Simpsona po té co celý den paří Kostilam, sleduje Itchyho a Scratchyho a zpíjí se ledovou tříští :)