Gilmour93

Kondor newyorkský (Gymnogyps newyorkianus) je kriticky ohrožený druh třídy CIA, řád civilní, čeleď knihomol. V současné době tento kondor pravděpodobně obývá oblast New Yorku a jeho přilehlého okolí a aby dostál pověsti jednoho z nejdéle žijících ptáků, bude se mít co obracet.. Špionážní thriller z post-Watergate období, místy napínavý jak guma od trenek nasraného doktora Bruce Bannera. S pečlivým scénářem nechávajícím diváka dlouhou dobu tápat spolu s hlavním hrdinou, přepečlivým Pollackem na režisérské židli a rytířem Antoniem Blockem hrajícím tentokrát na druhé straně šachovnice. Milostná odbočka a přerod na Bonnie a Clydea sice diskutabilní, ale i s ohledem na otevřený a nikterak optimistický konec nevidím důvod, aby u dveří Sydneyho filmu zvonil divně obutý pošťák..

Ovdovělas? Zlobí kluk? Hrozí nervů zhroucení? To nic když u dveří ťuk ťuk ťuk, dělá už pan Babadook… Atmosférické, nenápadně oscilující mezi žánry, precizně zahrané včetně dětské role a celé postavené na symbolice (boj s žalem a ponechání si jeho zbytků i po smíření viz. závěrečné krmení). Jennifer Kent svůj devět let starý kraťas „Monster“ dovedla k dokonalosti. Když o něčem autor Exorcisty prohlásí, že je to nejděsivější film jaký kdy viděl, neměla by se jeho slova brát na lehkou váhu.. P.S.: Mít pod postelí bubácký tandem Suckablood a Babadook - zásadně tam nevysávám a před spaním ani...muk..

Tech noir styl jedničky i akční kulervoucnost, osudovost či převratnost dvojky minul Taylor uctivým obloukem, vystačil si jen s vizuálními odkazy a alternativní realitou, v níž to pankáč Bill Paxton neschytá a dítě Sarah Connor si splete strany. Z prašnosti postapo čtverky nabídl jen pár minut boje proti strojům, takže mu asi přišlo, že nejlepší cestou bude Mostow a jeho parodické panoptikum. Já vám nevím, ale cenění ex-guvernérova pěstěného chrupu a upgrade terminátora na T-801 Frank Drebin není to, co může kultovnímu Cameronovu dítěti dělat společnost či ho nedej bože někam posunout. Když navíc nemáte inteligentní scénář, který by to všechno udržel pohromadě, akce je tristní (vrtulníky nad Friscem byly jak z Návratu Jediho) a modelové v čele s Khaleesi tápou, nezbývá nic jiného, než zlikvidovat čip. Nic proti Arniemu s robotickým Parkinsonem, on je v tom de facto nevinně, ale slovy Bohuše Stejskala mu je nutno vzkázat: „Už sa nevracaj..!“

Ospalý arkansaský venkov, retardovaný vrah s dobrým srdcem a nevyhnutelná cesta k zastavení zla.. Předvídatelnost i hra na city je u filmů podobného ražení hrozně tenký led, ale mám dojem, mmm…, že to od hořčice umaštěný pan Thornton zvládl. Ve správnou chvíli dokázal tu tenzi ve vzduchu odlehčit, opřel se o magickou hudbu Daniela Lanoisa a vše vyšperkoval pár opravdu „must remember“ scénami (Karlova úvodní zpověď novinářce, hádka v jeho nové rodině s Karlem nasávajícím vše jako houbička v popředí na křesle či závěrečný hovor na policejní stanici). V zaujetí soustředěným výkonem Good Retard Boba Billyho by se nemělo zapomínat na slizké klubko hadů ve složení Walsh, Yoakam, Duvall. Český distribuční název z ranku „pojmenuju to za každou cenu“ se nejspíš shoduje s tím, co jeho autora trefilo do hlavy pár vteřin před tou náhlou erupcí invence..

Cesta k vsypu, celkem podle Besipu, při které se někdy až moc na sílu tmelí, dělí a zjevují pravdy, takže až se nakonec do ovzduší rozptýlí (zbylý) popel, vzduch bude de facto čistější.. Přiměřeně hořké, dobře zahrané, inteligentně napsané (vyjma trapné scény s celníky či pasáže ze změněného Nového Mesta, jenž zbytečně naruší do té doby fungující úzce sevřené schéma rodinné degustace čistého vína). Anglicko-jazyčná hudba mi přišla jako rušivý element a zbytečná úlitba festivalovým ambicím..

Stejně mučivé jako týdenní promítací maraton Posla budoucnosti, jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o pošťáka Keva, ale schizofrenní poštěvák puberťačky Melanie. Kdo je cílová skupina? Dívky pod 14 let? Jehovisté? Žánr sci-fi je jen zneužitá kulisa, Niccolova režijní snaha je jako stříkání parfému z flakónku na nejzasranější toi-toice rockového festivalu. Zaráží mě, jak tak ubohé literární předloze může být věnováno tolik pozornosti přinášející komerční úspěch. Opravdu jsou čtenářky young-adult novel jen jistý druh ptactva, z kterého madam Meyerová trhá psací brka, co pak cpe hluboko do mého chřtánu..?

Hodí se flanderská krajka s růžovým brokátovým kanýrkem ke gilotině? Dá se říci hermeticky uzavřená společnost, která ví, že jí zbývá pár posledních dnů, po kterých už život nikdy nebude jako dřív. Povětšinou vyprávěno perspektivou prostého člověka, sloužícího oddaně svým pánům. Člověka, který je panstvu blízko a přitom celou dobu tak daleko. Tu paralelu s berlínským bunkrem v Pádu Třetí říše nejde přehlédnout.. Od Jacquota komorní kostýmní drama se zajímavou předčítačkou L.Seydoux, nepříliš účinnou snahou o přesah a do jisté míry promrhaným potenciálem. Marie Antoinetta od Sofie Coppola mi přišla osobitější a s cílevědomější autorskou vizí.

Sagvan Tofi hledá poklad pod tělocvičnou, aby nakonec zjistil, že jeden má v učitelském sboru a druhý ve třídě delikventů, jejichž mravní zlepšení sjedná rychleji než Sidney Poitier.. Afektovaná komedie ze školního prostředí, která jede podle zavedených osnov a to včetně romantické linie či srdceryvné nápravy jedinců na scestí. Koutek mi cukl třikrát, z toho dvakrát to byl tik, takže na tom, že „Dobrá německá komedie“ je stejný oxymoron jako „mrtvé milenky cit“, nadále trvám. Vím, že srovnávám nesrovnatelné, doba je jiná a blá blá blá, ale postavím-li Cestu do hlubin študákovy duše vedle Panu učiteli s fakjů, vidím elegantní distingovanou dámu vedle vulgární zmalované šlapky..

Chile con carne.. Dvě zneužívané sestry, jejich retardovaný bratro-syn, pošahaný tatínek, stejně pošahaní gangsteři, cecky, kouření za peníze, kanibalismus místo kouření za peníze, hysterčení, brokovnice, čvachtavé gore a závěrečné rodinné odhalení jak z telenovely.. Neočekávám Soderberghovu řemeslnou dovednost, herectví pana Adamíry či nedej bože hluboký příběh, ale čeho je moc (teda spíš málo), toho je až po krk strejdy Costella. Zaujmout můžou maximálně dvě věci. Neokoukané jihoamerické prostředí a divácká soutěž v hledání dvojníků R.Downeyho jr. a Michaela Jacksona, když ještě nebyl úplně bílý. Spokojené chrochtání části sekce místních čunčat svědčí o rozmanitosti masturbačních fantazií..

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“