Krt.Ek

Ropák bahnomilný - zvířátko, které svět neviděl(o)... a zároveň hybatel nejúspěšnějšího - budou-li nám měřítkem úspěchu ocenění - debutu v dějinách naší kinematografie...

Žádná sláva tentokráte, posté mohu vyzdvihnout Hrušínského podmanivé herectví, projevit čest hudbě Zdeňka Lišky, kvitovat nezaměnitelnou atmosféru středověkého venkova, již můžete znát třebas i z Vláčilových opusů, Markéty Lazarové či Údolí včel, toť však vše... Chvílemi jsem se pekelně nudil, totiž hořekoval nad tím, že netrávím čas užitečnějším filmem, respektive činností... 50%

"Pane doktore, jakže se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává věci?" - "Alzheimer, babi, Alzheimer..." ___ O nepříjemných stavech - a to ne jen mysli šarmantní stařeny, ale též rejžovy portmonky, tedy toho, jenž je, jak jsem pochopil, projekci samotného Fridrikssona - trochu jinak; odlehčené a naturalistické zároveň, tak to snad umí pouze seveřané... 70%

Dva v jednom. Těch katastrof, co potká pasažéry linky mezinárodního expresu Ženeva Stockholm je veľa i na jeden lidskej život, natož den. Nejen že se po chodbičce vlaku potuluje rozpadající se, vysoce nakažlivý terorista, může být hůř, záchranné akci zpovzdálí velí zelený mozek par excellence, který nalezne nejbližší karanténní zařízení v z mé strany nejmenovaném městečku, jež místopisně leží za "povzbuzující" městskou legendou ověnčeném přejezdu Kassandra, podle něhož, bystřejší asi odhadnou, dostal film název, a jenž je stabilní asi jako měna v Zimbabwe... Divák si však na rozdíl cestujícího stěžovat nemůžu, napětí minutu od minuty eskaluje, herci jsou veskrze sympatičtí, za všechny Sophia Loren, vyjma ni potěší i "slizký" Martin Sheen i Goldsmithova hudba je kvalitní ostatně jako vždy, nebojím se "Přejezd Kassandra" považovat za jeden z pilířů katastrofického žánru... 80%

"Budeme na sebe hodní!" ___ A vlastně proč ne? Papouškův oku a uchu lahodící pohled za zdi psychiatrického sanatoria si nezaslouží ani zbla zloby. Svou slovy těžce postižitelnou atmosférou dokáže navodit lehký úsměv na tváři leckterého diváka, a to není málo, a to dokonce i v těch případech, kdy preferujete "hutnější", dramatičtější, tragičtější podívanou. Kdo z nás čas od času netouží po něčem milém?? Táži se, proč nesáhnout po filmu, kde Ondřej Havelka stávajíce se Robertem Kiliánem, středoškolským profesorem s chorobnou nerozhodností, zažívá nejintenzivnější přenos dosavadního života?? 70%

Citové vydírání? Je to možné, dokonce pravděpodobné, motiv umírajícího dítěte k tomu přímo vybízí. Avšak komu na tom záleží, Cassevates (nebo Jodi Picoult) pracuje s látkou nenásilně, umně. Multi-paradigmatičnost tématu prospívá; prvotní leitmotiv řešící otázku, kdy a zda vůbec má dospívající individuum, tudíž emočně nestabilní jedinec(?), právo odmítnout na smrt nemocnému sourozenci darování "náhradních dílů", a tím ho de facto odsoudit k smrti, zároveň si však zachovat to nejcennější, totiž zdraví, je s přibývajícími minutami a změnami perspektiv - mixováním vyprávěčů - odsunut do pozadí, "My Sister's Keeper" odhazuje mimikry a v plné nahotě se ukáže, čím že vlastně je, totiž filmem o bolestném odcházení a vyrovnávání se s ním... 85%

Jaký to byl večer, jaká to byla oslava českého filmu? Hegemonie Hořícího keře, jež se dala vcelku snadno předvídat, vpravdě kultivovaný a profesionální výkon Marka Ebena coby průvodce večera a tradičně neinovativní průběh ceremoniálu, a v tom to je... tak nová etapa, jo?? Ale prosím vás běžte. Dramaturgie je stále chudá, stejně tak jako v předchozích ročnících, bez špetky nápadu, šarmu (něčeho líbivého), plná konvenční upjatosti; a co třeba teprve takové děkovačky obdarovaných, ty stojí jako už tradičně za hovno, jako by snad ani neměli nejlepší z naších tvůrců z Českých lvů radost - ano, vím, toto není chyba "akademie" a producentů večera, ale nemůžu si zkrátka pomoci, jediný slušný projev, z něhož byl slyšen vděk, měla Agnieszka Holland, proč sledovat předávání cen, jichž si adresáti váží asi jako kusu hovězího, kterého se jim dostálo v řeznickém krámku... Ptám se, co je nové?? Možná to, že na rautech bude servírováno i něco jiného než zrní, kéž by bylo šťavnaté masíčko nabídnuto i v samotné ceremonii...

Ne-pohádka, všechno naruby tu je, už jen to, že se princ (Petr Svojtka) otáčí za Libuščinou sukní, přestože má otevřené vratku u Mirušky, je zvláštní, být na pozici scénáristy, udělám z prince ománského sultána, z Libušky dívku na pondělí a středu, z Mirky úterní, čtvrteční a sobotní pobavení, a o neděli by klidně mohly přijít obě... Zda-li jsem pomyslel na mládežníky, tážeš se, mravokárný?! Ano, pomyslel, alternativní zakončení, jež nabízím, má na dětskou dušičku pravděpodobně obdobně "blahodárný" vliv, jako Andersenova srdcelomná pointa, nebojme se jej proto realizovat, ten můj návrh... Na vážnější notu: Kachyňovu pohádku akceptuji, nemám moc rád romantické pohádky, tato mě zaujala, nebýt podmořského krále Radovana Lukavského, dal bych průměrné ohodnocení, takto... 70%

Objektivně asi za čtyři hvězdičky, ne-li pět, "Muži z Hongkongu" nechybí nic, co lze od rodinně laděného dobrodružného snímku očekávat, bohužel však nejsem z těch diváků, kteřížto obdobným filmům holdují, ba naopak, více než palec mírně nahoru by ode mne byl sebeklamem... 65%

Pacho, hybský zbojník, bohatým bere, na chudé se... ehmm... kašle, stejně jako ostatní loupežníci začínaje Lotrandem, Babinským konče... Občas diváka rozesměje, a když ne on, tak Marián Labuda jako Erdödy zaručeně, avšak co z tého, když samotný film už nedokáže soudobému diváku nic říci... Kedysi mohl působit jako prevence, člověk měl možnost uzřít, jak takový loupežník, strašný lesů pán, skutečně vypadá, ale dnes?! Novodobí bandité a pobertové vyměnili své typické hávy za smokingy, pistole a nože za propisky a lejstra, a rozeběhli se nám do kuloárů Poslanecké sněmovny, Senátů, na ministerstva a obdobné instituce, kde se rozhoduje o nás bez nás... 55%