Recenze (248)
Manhattan (1979)
Jedinečný atmosferický formální new yorkský kousek, kde se Woody Allen nechal vést sílou vlastního scénáře a v poeticky stylizovaném černobílém filmu s psychologicky vztahovou zápletkou 4 až 6 lidí zahrál v roli Isaaca svou nejprocítěnější postavu, s postupně se odkrývající sebestřednou povahovou slabinou. Širokoúhlý rozměr filmu funguje k zachycení panoramatických dominant milovaného Woodyho města a Manhattanu, kde zní neuhasínající hudba George Gerschwina a jeden den střídá další noc, podobně jako jsou střídány večírky a jiná místa setkávání ústředních postav, zde působících. Zpracování prvků světla a tmy zajímavě rýsuje detaily tváře měnící se vývojem událostí, výtečně vystavěná dramaturgie s proměnlivou montáží sekvencí s nápaditými motivy posunuje film a propracované dialogy ani na okamžik nenabídnou zvukově slabé místo neklidného filmu neklidného tvůrce.
O slavnosti a hostech (1966)
Pro toto dílo, Jana Němce a všech kolem (Evald Schorm:) vždy pět hvězd.
Strom na dřeváky (1978)
Vítězný film na festivalu v Cannes 1978, který tvůrce Ermanno Olmi natočil s neherci z bergamské oblasti, kde se děj odehrává, a kteří jsou dokladem čistého uměleckého díla s použitým nářečím i vlivem vlastních autorových vzpomínek.
Paranoid Park (2007)
Bacha! Snímek je Nejzajímavějším filmem roku (2007) podle uznávaného francouzského film. časopisu Cahier du cinema: kde ve výběru 10 filmů obdržel od kritiky průměrné jednozančně nejvyšší hvězdičkované hodnocení!!
Zen for Film (1964)
Dovolím si zde bez ohledu na autorská práva odkázat na Cinepur, na text Jana Kršňáka o autorovi Paikovi: http://www.cinepur.cz/article.php?article=999 (Cinepur 44, březen 06)
Nesnesitelná lehkost bytí (1988)
Nejrozporuplnější film... Román Milana Kundery, tou dobou již Francouze pocházejícího z Československa, popisující příběh chirurga a fotografky z Prahy, kteří se po Srpnu 1968 vydají za přítelkyní do Švýcarska, byl obsazen mladou Francouzkou Juliete Binoche a Britem Danielem Day-Lewisem, ale i jinými - Dánem Stellanem Skarskardem, Čechem Pavlem Landovským, Holanďanem Derekem de Lintem a Švédy Erlandem Josephsonem a Lenou Olin, v kameře Bergmanova (a Tarkovského či Allenova) Svena Nykvista, při scénáři (Formanova, Bunuelova, Schlöndorfova, Wajdova) Francouze Jeana-Clauda Carriéra i výpravě Francouze Pierra Guffroye (od Bunuela, Bressona, Polanskeho), a všude zní dost Janáčka, ale výsledek je v produkci (sice Formanova) Američana Saula Zaentse po vzoru režiséra Phillipa Kauffmana až moc americký... Složitě se o tom uvažuje. Nikdy to nepochopím. Moc slavných jmen je na škodu. Výsledek je asi v tom, že vyhrál Kundera, protože jeho text se nedá vyrovnaně zfilmovat.
Až na konec světa (1991)
Takový nenáročný souhrn, s fotkama, o filmu zde: http://www.25fps.cz/clanek/nazev:az-na-konec-sveta-zapadly-wendersuv-projekt