The Unbearable Lightness of Being
Režie:
Philip KaufmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Mark AdlerHrají:
Daniel Day-Lewis, Juliette Binoche, Lena Olin, Derek de Lint, Erland Josephson, Pavel Landovský, Donald Moffat, Daniel Olbrychski, Stellan Skarsgård (více)Obsahy(1)
Byly to hry lásky, erotiky a přátelství, které pohltila okupace Československa v roce 1968... Adaptace jednoho z nejvýznamnějších románů českého spisovatele Milana Kundery osciluje mezi osobními problémy hrdinů a jejich vzájemných vztahů, stejně jako jejich pokusem přežít v diktatuře, která následovala po okupaci Československa Sovětskou armádou. Příběh milostného trojúhelníku se odehrává v Praze na pozadí událostí roku 1968. Lékař Tomáš žije v uvolněném vztahu se Sabinou. Z jedné cesty na venkov si přiveze mladou dívku Terezu, která se k němu nastěhuje a s níž se posléze i ožení. Ani potom se Tomáš nevzdává svých sexuálních výbojů. Události „pražského jara“ ale změní život všem… Tomáše ztvárnil Daniel Day-Lewis (Věk nevinnosti, Moje levá noha, Ve jménu otce, Boxer), úlohu Sabiny představuje Lena Olinová (Mr. Jones, Romeo krvácí), postavu Terezy hraje Juliette Binocheová (Milenci z Pont-Neuf, Posedlost, Anglický pacient). Při přepisu Kunderova románu se tvůrci filmu Jean-Claude Carriere a Philip Kaufman soustředili na existenciální ladění příběhu, částečně potlačili složitou skladbu předlohy a vyzdvihli erotickou linii vyprávění. Pozoruhodným způsobem se uplatnila kamera Svena Nykvista. Nabízí vytříbeně estetizující obraz Východní Evropy, často důsledně využívá četná zrcadla, jimiž jsou také odhalovány slabé nebo utajované stránky hrdinů. Ve filmu jsou rovněž promyšleným způsobem využity výňatky ze skladeb Leoše Janáčka. Protože se realizace uskutečnila v době našeho totalitního režimu, byly exteriéry natáčeny v Lyonu a Paříži. Film natočil americký režisér Philip Kaufman (Vycházející slunce, Frajeři). Hudbu napsali Mark Adler a Ernie Fosselius. Sochy vytvořil Michel Rival. Sabininy obrazy nakreslila Irena Dědičová. Kostýmy připravila Ann Rothová. Výpravu zajistil filmový výtvarník Pierre Guffroy. Při natáčení se podílel jako poradce režisér Jan Němec. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (223)
"Take off your clothes." Musím se přiznat, toto dílo Milana Kundery mě nikdy nelákalo k přečtení, ale po zhlédnutí tohoto filmu se k němu jistě odhodlám, protože bude zajisté lepší než film ("syndrom knižní předlohy")..a vzhledem k tomu, že snímek natočený podle této jeho knihy je vynikající, myslím, že to bude výjimečná kniha. Daniel Day-Lewis mívá v některých momentech výraz Jacka Nicholsona (The Shining), Vincenta d'Onofria (Full metal jacket) a zároveň Malcolma McDowella (A Clockwork orange). Režisérsky mi celý snímek připomíná naprosto jiného pána, tím je výborný Krzysztof Kieślowski. Film, ačkoliv téměř tříhodinový, mě ani chvíli nenudil. Provede vás situací roku '68, přes emigraci hlavních postav do Švýcarska, až po jejich návrat zpět do vlasti. Ale..myslím, že to je škoda slov..opravdový zážitek pocítíte, až když se na tento snímek podíváte. "I've met another man. He's the best man I've ever met. He's bright, handsome and he's crazy about me. And, he's married. There's only one thing, he doesn't like my hat." ()
Nejrozporuplnější film... Román Milana Kundery, tou dobou již Francouze pocházejícího z Československa, popisující příběh chirurga a fotografky z Prahy, kteří se po Srpnu 1968 vydají za přítelkyní do Švýcarska, byl obsazen mladou Francouzkou Juliete Binoche a Britem Danielem Day-Lewisem, ale i jinými - Dánem Stellanem Skarskardem, Čechem Pavlem Landovským, Holanďanem Derekem de Lintem a Švédy Erlandem Josephsonem a Lenou Olin, v kameře Bergmanova (a Tarkovského či Allenova) Svena Nykvista, při scénáři (Formanova, Bunuelova, Schlöndorfova, Wajdova) Francouze Jeana-Clauda Carriéra i výpravě Francouze Pierra Guffroye (od Bunuela, Bressona, Polanskeho), a všude zní dost Janáčka, ale výsledek je v produkci (sice Formanova) Američana Saula Zaentse po vzoru režiséra Phillipa Kauffmana až moc americký... Složitě se o tom uvažuje. Nikdy to nepochopím. Moc slavných jmen je na škodu. Výsledek je asi v tom, že vyhrál Kundera, protože jeho text se nedá vyrovnaně zfilmovat. ()
Zaujímavo natočený film, z ktorého sa absolútne nedozviete o čom všetkom bola kniha. Viac porovnávať nebudem, nemám síl a ani by som nevedel kde začať. Ale prečo nebol aspoň využitý rozprávač? Mohol veľa opomenutých myšlienok zachrániť. Hlavne na konci, ten záber na zmoknutú cestu si to vyslovene pýtal. A kľudne na úkor hudby. Tá predsa nie je podstatná keď toľko malo byť vypovedaného a nebolo. Niekomu kto nečítal knihu sotva pomôžu občasné symboly. ()
Nesnesitelná nuda dívání. Ne že by česká hymna zpívaná Američany neměla své kouzlo, ale mě prostě ten příběh absolutně nezaujal. Nevím, jestli je na vině Kundera sám nebo filmoví tvůrci, každopádně jsem se nevýslovně nudil, naprosto mě to nebavilo a postavy filmu nezajímaly (jak je to ostatně u drtivé většiny filmů o "intimitě"). Shrnul bych to do konstatování že on mrdá kdekoho, oba jsou na sobě svým způsobem závislí a končí špatně, protože takové je umění. ()
Tohle by mohli klidně přejmenovat na Neúnosnou délku stopáže. Knihu jsem nečetla, jelikož v češtině jaksi nebyla dostupná, takže porovnávat ji s filmem nemohu, leč jestli byla jen zpoloviny tak natahovaná, nudná a ubíjející jako toto dílo, tak se jí budu vyhýbat. Téměř tříhodinová délka by byla vrahem takřka čemukoliv, natož mizernému milostnému příběhu, který je ještě ke všemu doplněn o zásadní, řádně patetické dobové scény. Občasné souložení (zřejmě s existenciálním rozměrem, alespoň dle hovorů předtím a poté) by mohlo jít na přebory v trapnosti, styděla jsem se za celý štáb. Ideální věc pro pomalou a bolestivou ztrátu tří hodin života. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (19)
- V části filmu, odehrávající se v roce 1968 jede Škoda 100, jejíž výroba byla zahájena až v roce 1969. (galba)
- Hlavní roli měla ve filmu hrát původně Veronika Freimanová, přišla ale zrovna poprvé do jiného stavu a roli nakonec odmítla. Kvůli roli by navíc musela i emigrovat. Podle mnoha fotografií, které s ní byly nafoceny, nakonec tvůrci stylizovali Juliette Binoche. (ČSFD)
- Lena Olin (Sabina) v roce 2001 pro český časopis Cinema vzpomínala: "Ten román se mi velice líbil, ale když jsme pak podle něj točili film, nebyla jsem přesvědčena o tom, že to bude něco velikého. Byl to zvláštní. Nedokázala jsem si představit, že by někdo podle té nádherné knihy dokázal napsat dobrý scénář. Natáčení pro mně bylo zajímavou zkušeností. Hrála jsem tehdy v divadle ve Švédsku a najednou jsem dostala nabídku hrát v americkém filmu. Jak už jsem vzpomínala, moc jsem konečnému výsledku nevěřila. Ale když jsem pak film viděla na plátně, byla jsem okouzlena. Protože pocházím z Evropy, často dostávám nabídky na role žen z východní Evropy, které mluví s přízvukem. A já si pokaždé říkám: 'To přece nemůže fungovat, když se američtí herci snaží hrát Rusy nebo Čechy.' Je to pokaždé zvláštní. Je to stereotyp. Mnoho scénářů, které dostávám, se týká politiky, ale většinou jsou to pouze stupidní pohádky. Byla jsem proto zpočátku podezřívavá. Ale celé natáčení bylo skvělý zážitek. Točili jsme šest měsíců. Přestože se děj filmu odehrává v Praze, nikdy jsem tam nebyla. Když vycestoval štáb do Československa před začátkem filmu na obhlídky, byla jsem právě těhotná. Vše se pak točilo v Paříži, ale po projekci filmu jsme dostávali z různých stran poklony, jak se výtvarníkům skvěle podařilo vytvořit Prahu v Paříži. I lidé z Prahy se nás občas ptali, ve kterých ulicích jsme natáčeli, protože to vypadalo tak skutečně. Byla to nádherná zkušenost. Byla jsem šťastná, že jsem tu roli vzala. Ale v Praze jsem nikdy nebyla." (NIRO)
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)
Reklama