vurhor

V podstatě taková něžnější kombinace McCarthyho Cesty a nedávno snímku Debry Granik Beze stop. Light of my Life těžce spoléhá na budování dojemného pouta mezi otcem a dcerou ve smutném post apokalyptickém světě, ve kterém vymřely všechny ženy. Je to z velké části konverzačka, už jen první scéna dá divákovi jasně najevo, že se bude koukat na pomalé melodrama, žádnou napínavou temňařinu, kde se hrdinové musí každou minutu vypořádávat s nějakým problémem. Na rozdíl od nudnějšího Beze stop si ale film udržuje po většinu doby relativně slušnou vypravěčskou rovnováhu a strukturu. Pouto mezi otcem a dcerou je uvěřitelné a kvalitně zpracované, člověk si fakt přeje, aby to spolu dotáhli do šťastného konce. Je to šikula, ten mladej Affleck. Umí jak docela dobře točit, tak i psát, o hereckém výkonu nemluvě. Vlastně mi vyhovuje víc než jeho slavnější starší brácha. Snad jen ten konec byl krapet nedoladěný a uspěchaný, plus druhá půlka začala ztrácet na onom atmosférickém kouzlu, které si skvěle budovala půlka první. Ve výsledku ale příjemné post apo drama. Po zhlédnutí první půlky desáté série Walking Dead hlavně takové odpočinkové. Slabší 4*

Snímek, který mi potvrdil jednu věc - hororových komedií je setsakramentsky málo a potřebujeme jich mnohem víc. Ready or Not sice není mistrem ani v jednom žánru, napětí je málo, plus lekačky tam jsou laciné, stejně tak s onou komediální vložkou se taky vyloženě nepřetrhl, nicméně do sebe je to zkombinovaný vcelku dost obstojně. Tvůrci evidentně od diváka nevyžadují, aby jejich film bral příliš vážně, je tam mnoho nadsázky, WTF momentů, plus i samotný námět je takový připitomnělý, ale to neva. Protože prdel je tak jako tak. Vlastně si říkám, že kdyby se jednalo pouze o horor, kde se nebohá blondýnečka snaží vyváznout z domu hrůzy plného členů rodiny jejího manžela, kteří ji chtějí zabít, ztratilo by to na svém trhlém kouzlu. Svým způsobem mi to vlastně připomínalo kombinaci snímků Chata v lesích a Happy Death Day, hlavně kvůli onomu humoru. Není to žádné umění, žádný Bergman nebo Lynch, ale zábavné to bylo náramně. Jen škoda těch několika nudnějších a nelogických pasáží zejména ve druhé třetině. Hlavní herečka, která je btw neteř Elronda/Agenta Smithe, byla skvělá. A cywe, ty oči! Slabší 4*

Král je svým stylem hodně podobný jiné netflixové středověčině z minulého roku, povedenému snímku Outlaw King, jenom je o něco komornější a divácky složitější. Není to žádná hrdinská podívaná, ve které musí udatní Angličané vytáhnout proti svým nepřátelům, je to více o proniknutí do mysli mladého krále, který některými svými charakteristickými prvky připomíná spíše postavu anti hrdinskou. Nebo snad ne? Jelikož se nacházíme na anglickém královském dvoře, který je plný intrik a falešnosti, je ono surovější jednaní i na jinak ušlechtilého krále vlastně docela pochopitelné. I když se snímek nevyhne bitevním sekvencím, celkově se dá říct, že se jedná spíše o historické drama. Pomalé a skvěle zrežírované. Nemluvě o parádním výkonu vycházející hvězdy Timothée Chalameta, o kterém jsem přesvědčen, že jednoho dne vyhraje Oscara. Holt kralování je prostě těžký. Král nám to krásně demonstroval. Vizuálně skvělá podívaná, škoda některých těch utahaných sekvencí, s čímž souvisí i poněkud přestřelená stopáž, ale zas až tolik naštěstí nepřetahuje. Průměrné 4*

Takový to, když se Batman, Oberyn Martell, Nicholas Nickleby a mutant Apocalypse rozhodnou okrást drogového krále, ale krapet jim selže únikový plán. Triple Frontier je kvalitní a bohužel i vcelku nepovšimnutý akční thriller, který slušně pracuje s hlavními hrdiny a představuje vcelku originální zápletku, kterou člověk ve filmech podobného ražení (drogové gangy a americké vojenské jednotky) jen tak nenajde. To sympatické herecké obsazení tomu dodává na šťávě, plus rozhodně by divák neměl očekávat, že tam budou kulky lítat každou vteřinou. Snímek hodně sází na napětí, které si po většinu doby udržuje velmi slušně, svou roli v tom určitě sehrál i autor hudby, Rich Vreeland, který je zodpovědný i za creepy hrozivý soundtrack k hororvce It Follows. Možná škoda těch několika logických lapálií, nad kterýma jsem trochu kroutil hlavou, ale ve výsledku rozhodně spokojenost. Průměrné 4*

Existence Cesty do fantazie (a obecně existence celého studia Ghibli) je jednou velkou fackou do tváře všem zapřísáhlým odpůrcům stylu anime, kteří se domnívají, že ty japonské animáky nikdy nemohou dosáhnout kouzla třeba pixarovek a disneyho. (I když v případě dnešních dineyovek by to možná dokázal i Uwe Boll). Cesta do fantazie totiž naprosto dostává svému názvu. Nejenže to je film, který srší výbornými nápady a má naprosto kouzelnou atmosféru, ale hlavně umí uchopit docela jednoduchý koncept hlavního příběhu natolik kvalitně, aby se i tak zdál neskutečně originální a pamatovatelný. Ať si kdo chce co chce říká, ať si Bezpáteřník sliny olizuje, Mijazaki je prostě mistrem ve tvoření zajímavých a skvělých postav. A zde se zejména vyblbnul, protože ta nepřeberná paleta je zde na výsost bohatá. A co teprv soundtrack, který dodnes mám někde zašantročený na CDčku, při kterém jsem si jako malý harant tancoval a prozpěvoval. Cesta do fantazie prostě vítá s otevřenou náručí každého diváka, protože pro každého něco má. Princezna Mononoke určitě lepší, ale Chihiro neudělala Ashitakovi vůbec ostudu. P.S. Několikaminutová scéna bez jakéhokoliv dialogu ve vlaku je jedna z nejlepších sekvencí, co jsem kdy v nějakému animáku viděl. Slabších 5*

Slabší, ale i přesto docela hezký bratříček Bohemian Rhapsody. Taky na tom onen podpis Dextera Fletchera je znát. Rocketman do sebe kombinuje prvky klasického biografického hudebního filmu a originálního muzikálu, přičemž se mu relativně dobře daří udržovat mezi oběma pevnou rovnováhu. Ony muzikálové složky, které byly vždy největší vizuální pochoutkou filmu, se pěkně starají o to, aby udržely divákovu pozornost. V první půlce to skoro ani nebylo třeba, protože ta šlapala fakt velice pěkně. Jak jsem toho Egertona moc nemusel z přeceňovaných Kingsmenů, tady jsem ho musel vzít na milost. Příjemný feeling, pohodové tempo a dobrá příběhová struktura jsou však narušeny poslední třetinou, kde se to všechno začne pomalu sesypávat. A to především velkou utahaností. Holt jakmile jsou ty hvězdy na vrcholu, začne to ubývat na podmanivosti. Mohlo to klidně být o chlup kratší. Pokud jste velcí fandové Eltona Johna, film by vás měl potěšit. Pokud ne, čeká vás sice nijak kulervoucí, ale rozhodně příjemný snímek, který se nesnaží hrát na nic velkýho, což ho šlechtí. Obzvlášť, když se jedná o hudební film. (Tímto zdravím La La Land a Star is Born pomocí svého prostředníčku). Slabší 4*

Epilog deuteragonisty jednoho z nejlepších příběhových seriálů všech dob, který nikdy neztratil pevnou půdu pod nohama a s každou další sérií stoupal do stále větších úrovní skvělosti. Ovšem epilog poněkud zbytečný. El Camino strašně moc zachraňuje brilantní režie a scénář, který si opět vzal pod palec talentovaný Vince Gilligan. Ten film má pěknou atmosféru a styl. Ale pokud nejste opravdu super velikánský fanda a milovník původního seriálu, příliš to s vámi nehne. Breaking Bad považuju za jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděl, ale nemám k němu zas tak blízký vztah. El Camino je totiž jednou velkou nostalgií - vizuální odkazy na ikonické scény, flashbacky do minulosti, výskyt starých známých postav... celý to vlastně působí tak trochu dojmem ve stylu: "Ach, pamatujete?" Jesse jako charakter furt výborný, ale člověk by si klidně i vystačil s koncem, který mu byl dán na konci seriálu. Vidět to nutnost není. Ale to pomalé tempo tomu dodává ono podmanivé kouzlo. A musím přiznat, že bylo zase fajn toho ňoumu po letech vidět. Lepší 3*

Ztracená dekáda DC filmů je u konce. Po roce 2012, kdy skončila Nolanova geniální trilogie o Temném rytíři, se snímky pod touto komiksovou značkou postupně propadaly do hlubin trapnosti s díly jako Batman vs. Superman, Liga spravedlnosti a Aquaman, zatímco Marvel se jen zpovzdálí posmíval. Smích z tváře mu však šlohl Todd Phillips, který natočil jeden z nejlepších komiksových filmů všech dob. Film, který si nějaký Avengery zcela strčil do kapsy. Joker je čirá depresivní temnota, která je šikovně okořeněná geniální atmosférou a postupným propadáním se do stále hlubších vrstev šílenství. Nepůsobí to vnuceně, ani přehnaně. Má to pomalé tempo, které ale diváka do sebe vtáhne stejně rychle, jako Vetřelec do větrací šachty. Phoenix je tam naprosto fenomenální. Srovnávat ho z Ledgerem mi nepřijde úplně fér, protože oba jejich Jokerové se v mnohém liší. Zatímco Ledgerův Joker je už psychopatický kriminálník, který kuje pikle pro vlastní potěšení, Phoenixův Joker působí jako zcela zničený a ztracený člověk, který se v onom šílenství teprve musí ještě pořádně usadit. Ale husinu z něho člověk dostane každopádně. Není to film pro masy. Není to klasická komiksárna. Je to psychologická analýza individua, které vznikne, když na něj celá společnost sere a nedostává se mu pomoci. Je to vlastně taková modernější verze Scorceseho Taxikáře. Akorát s větší dávkou zla a beznaděje. Vynikající film. Hned z toho člověk dostane chuť si pustit Temného rytíře, aby se mu to hezky propojilo. Průměrných 5*

Tady si někdo směle jde pro Oscara za nejlepší cizojazyčný film, co? Nejdřív Zlatá palma v Cannes a teď jsou i choutky na pozlaceného Mr. Propera, he? A vlastně proč ne. Parazit je velice příjemná a zábavná tragikomedie, která do sebe kombinuje prvky naprosto absurdních, ale zároveň vtipných situací, s taktní kritikou propasti mezi sociálními třídami. Výborně napsaný scénář, skvělé dialogy, plus veškeré postavy tam sednou jak ulité. Dokonce to snad téměř nikdy nenudí, za což velký palec nahoru. Hlavní rodinka sympatických anti-hrdinů svým způsobem připomíná onu chudou rodinu s podobně vydařeného asijského snímku Shoplifters, kterému bych rozhodně přál Oscara, kdyby nebyla nominována Roma. Parazit se ale momentálně stává mým kandidátem (protože předpokládám, že nominovaný bude), přičemž po obrovském úspěchu v Cannes by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby zabodoval i v Hollywoodu. Celkově to šlape moc pěkně, akorát teda ten konec se nepovedl, respektive posledních 15-20 minut. Moc uspěchaný, chaotický, nevhodný. Přišlo mi, že tvůrci se tam utrhli ze řetězu trochu víc, než bylo nutné. Jinak ale velice příjemné pokoukáníčko. Takhle vychcaně se infiltrovat do rodiny zbohatlíků, to chce koule. Lepší 4*

Teď už to můžu napsat – Ari Aster je momentálně nejlepší současný hororový režisér. Kam se hrabe nějaký Jordan Peele, který marní svůj talent na laciných vtípcích a postupně rozpadajícím se napětí. Když jsem před rokem viděl výborné Hereditary, které považuju za nejlepší horor tohoto desetiletí, byl jsem strašně zvědav, co onen mladý rejža vymyslí zde. Slunovrat si zcela očividně bere mnoho inspirací ze snímku Rituál (Ne, ten s Cagem nemyslím), tedy že skupina Amíků odjede na odlehlé cizí místo, kde se místní drží starodávných zvyků a tradic, ale přesto se chovají velice mile a přátelsky. Samozřejmě tam však něco nehraje. Snímek je to naprosto skvostně zrežírovaný. Úchvatná práce s kamerou a hudbou dodává na děsivé atmosféře, která se diváka drží už od prvních minut po začátku. Celkově to vlastně někdy připomíná skvělou Čarodějnici z roku 2015. A žádné lekačky. Jenom čistý děs. Film diváka znepokojuje šetrnými creepy výjevy a záběry typu: „when you see it, you´ll shit bricks“, přičemž má i pár hrůzných scén, ze kterých mrazilo v kostech. Možná to ale nemuselo být tak dlouhé, některé scény se tak zbytečně táhly. Hereditary pro mě lepší a děsivější, ale i tak je Slunovrat skvělý horor, při kterém vám bude tuhnout krev v žilách. Aster je fakt pán. Jsem dost zvědavý, s čím přijde příště. Lepší 4*