Jerzy Stuhr

Jerzy Stuhr se narodil v dubnu 1947 v Krakově, své dětství a dospívání až do ukončení střední školy (Lyceum Stefana Zeromskiego) prožil v Bielsku-Bialej. Do Krakova se vrátil, aby začal studovat polonistiku na Jagellonské univerzitě. Filologickou fakultu ukončil v roce 1970. Vysokoškolská studia završil v roce 1972 absolvováním herecké fakulty na krakovské Vysoké divadelní škole (PWST).

V roce 1971 debutoval na přední krakovské scéně Stary Teatr, pod režijním vedením Andrzeje Wajdy ztvárnil Verchovenského v Camusově dramatizaci Dostojevského románu Běsi. O rok později nastoupil v tomto divadle do stálého angažmá a členem souboru zůstal dosud. V 70. a 80. letech zde odehrál řadu vynikajících představení, k jeho nejslavnějším rolím se řadí Vysockij v historickém dramatu Stanislawa Wyspiaňského Listopadová noc nebo dánský princ Hamlet (1981). Měl štěstí na vynikající polské divadelní režiséry, vedle Wajdy to byl Konrad Swinarski a Stuhrův pedagog z vysoké školy prof. Jarocki.

Na filmovém plátně se objevil už v roce 1971 v úspěšném dramatu Andrzeje Zulawského TRZECIA CZESC NOCY. Jeho filmová kariéra je ale spojena především se dvěma významnými polskými režiséry - Krysztofem Kieslowskim a Juliuszem Machulskim. Kieslowski patřil k nejvýznamnějším polským režisérům a Stuhr se s ním poprvé setkal během natáčení Kieslowského celovečerního debutu JIZVA. Stuhr v něm ztvárnil obratného kariéristu, jednoho z vedoucích pracovníků továrny. Oba muži navázali nejen profesní spolupráci, ale i celoživotní přátelství. Stuhr se považoval za Kieslowského žáka a učil se od něj základy filmového řemesla. Kieslowski mu dal příležitost v několika významných filmech, které se řadí do linie tzv. morálního neklidu.

Patrně nejvýznamnější byl snímek AMATÉR (1979), kde Stuhr ztvárnil čerstvého otce rodiny. Ten si pořídil kameru, aby zachytil vývoj svého potomka. Filmování se ale změnilo ve vášeň, která se hrdinovi příběhu vymkla z rukou a donutila ho přehodnotit jeho vztah k okolnímu světu. O rok později si Stuhr zahrál hlavní roli v dalším Kieslowského snímku KLID, kde představoval propuštěného vězně, který čelí novému podezření. Režisér roli upravil svému oblíbenému herci přímo na tělo. Kieslowski obsadil Stuhra i do jednoho z vrcholných děl morálního neklidu, psychologického dramatu NÁHODA, byť se v tomto případě už nejednalo o hlavní roli. Díky Kieslowskému se Stuhr dostal do obecného povědomí a do přízně filmové kritiky, vážná dramata ale nemohla vynést Stuhra na vrchol obliby u masového publika.

Následovala spolupráce s režisérem Piotrem Szulkinem, který se orientoval na fantastická témata a obsadil Stuhra do hlavních rolí svých snímků VÁLKA SVĚTŮ - PŘÍŠTÍ STOLETÍ (1981), O-BI, O-BA - KONEC CIVILIZACE (1985) a GA, GA - SLÁVA HRDINŮM (1986). Tyto filmy představují sice málo známou, nicméně velmi zajímavou kapitolu polské kinematografie.

Za to, že se Stuhr stal velmi známým a oblíbeným hercem doma i v zahraničí, vděčí spolupráci s komerčně úspěšným režisérem Juliuszem Machulskim, kterému se též přezdívá polský Spielberg. Vybral si Stuhra do hlavní role sci-fi komedie SEXMISE. Film znamenal ve své době výrazné oživení polské filmové produkce a vyvolal mimořádný ohlas i v tehdejším Československu. Stuhr představoval jednoho ze dvou mužů, kteří se po hybernaci probudí do postkatastrofického světa ovládaného ženami. Jeho hrdina, požitkářský a přízemní chytrák, byl hlavním komediálním tahounem filmu. Machulski nabídl následně Stuhrovi vděčnou vedlejší roli vládce trpasličí říše v komedii KINGSAJZ, hlavní roli nájemného zabijáka ve zdařilé parodii na americké gangsterky DÉJA VU a roli komisaře v krimikomediích KILER a KILER A TEN DRUHÝ.

Stuhrova popularita v 90. letech kulminovala. Kieslowski ho znovu obsadil v posledním díle DEKALOGU a ve snímku TŘI BARVY: BÍLÁ. Herec se nicméně přestal spoléhat na cizí nabídky a soustředil se na režii. Debutoval erotickou komedií na motivy povídky Jerzyho Pilcha SEZNAM CIZOLOŽNIC, k níž napsal i scénář. Natočil několik úspěšných snímků, jako byl TÝDEN ZE ŽIVOTA MUŽE, VELKÉ ZVÍŘE či POČASÍ NA ZÍTRA. Ve svých filmech obvykle hraje hlavní role a jeho rukopis vypovídá, že vychází ze svého velkého vzoru Kieslowského. V posledních letech Stuhra obsadil např. obsadil Krzystof Zanussi ve filmu PERSONA NON GRATA.

Stuhr obdržel řadu divadelních a filmových ocenění, např. za roli pořadatele tanečních zábav a konferenciéra Danielaka v dramatu PŘEDTANEČNÍK obdržel na mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu Zlatou plaketu. Dnes je Stuhr především významným divadelním režisérem, který často hostuje i v zahraničí. Na divadelních školách v Polsku i v cizině se věnuje pedagogické činnosti a na krakovské PWST se dokonce stal rektorem. Byl oficiálním hostem MFF v Karlových Varech (1995) a na MFF Praha (1996). Stuhr je poněkud paradoxně znám divákům jen jako komik, přestože si zahrál téměř ve všech žánrech a často vytvářel vyloženě tragické nebo záporné charaktery. Vedle režijní a herecké práce je též scénáristou, patří k nejvšestrannějším tvůrcům současné polské kinematografie. Často dabuje - mimo jiné postavu oslíka ve všech pokračováních Shreka. Jerzy Stuhr žije v Krakově, je ženatý, syn Maciej (1975) je též hercem, dcera Mariana (1982) se stala výtvarnicí.

Milan "gudaulin" Černý