Erika Blanc

Erika Blanc. Rodačka z Lombardie z města Gargnano, má ve svém rodném listě z 23. července 1942 uvedeno své rodné jméno Enrica Bianchi Colombatto. Pro film byla objevena „na ulici“ hledačem talentů.

Filmovým debutem byl snímek IL DISCO VOLANTE (1964). Tato malá role nebyla uvedena ani v titulcích. Na rozjezd kariéry nemohlo být lepší zkušenosti než hrát po boku Alberta Sordiho, Silvany Mangano či Monicy Vitti. Zpočátku kariéry používá také jméno Erika Bianchi. Jako zpěvačka v klasickém westernovém saloonu předvádí své umění v roce 1965 ( COLORADO CHARLIE ). První výraznější rolí je Lillian v kriminálním hororu z temného hradu LA VENDETTA DI LADY MORGAN (1965). Snímek TŘETÍ OKO ( IL TERZO OCCHIO) je povedným černobílým psychologickým snímkem, kde Erika hraje dvojroli Laura / Daniela. Zde hraje pod pseudonymem Diana Sullivan společně s Francem Nerem.

Prvním výraznějším úspěchem je ztvárnění hlavní role roku 1969 ve filmu IO, EMMANUELLE. Její Emmanuella je nešťastná dívka, která hledáním lásky prochází všemožné sexuální zkušenosti. V roce 1971 se objevuje horor LA NOTTE CHE EVELYN USCI DALLA TOMBA, kde Emilio Miraglia spojil fúzi mnoha žánrů = gothic, horor, thriller. AMORE E MORTE NEL GIARDINO DEGLI DEI (1972) je filmovým skvostem s Erikou Blanc a Orchideou De Santis v hlavních rolích, ale zaslouženého úspěchu se film nedočkal. BRUNA, FORMOSA, CERCA SUPERDOTATO PER TANGO A MILANO je sexy komedie, kde Erika hraje po boku další hvězdy těchto komedií Femi Benussi. S Alanem Delonem hrála jako prostitutka ve filmu TONY ARZENTA (1973). Roli prostitutky si zopakovala v roce 1975 - ATTENTI AL BUFFONE. Ve filmu LA PADRONA E SERVITA byla zase rolí dámy se silnými sexuálními choutkami.

Od počátku osmdesátých let se Erika objevuje více v divadle než na filmovém plátně. Na divadelním jevišti hrávala se svým partnerem Albertem Lionellem. Například roku 1982 to bylo v Pirandellově hře IL PIACERE DELL´ONESTA. Také se začíná postupně objevoat v televizních seriálech a inscenacích PROFUMO DI CLASSE (1984), LEO E BEO (1998), LA CASSA DELL´ ANGELO (2003), CARABINIERI (od 2002) a další.

Ve filmu se objevuje méně, přesto jsou to filmy úspěšné. FALEŠNÉ VZTAHY ( LE FATE IGNORANTI ) 2001, CUORE SACRO (2005), LA BELLEZZA DEL SOMARO (2010). V roce 2010 začala Erika hrát v televizním seriálu UNA MUSICA SILENZIOSA. Dnes má Erika za sebou již téměř stovku rolí na plátnech kin a v televizi. V roce 2005 na Flaiano Film Festivalu získala Erika cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Jednalo se o roli Maria Clary v dramatu CUORE SACRO (2005). Za stejnou roli byla ve stejný rok nominována na David di Donatello Awards a o rok později i na Stříbrnou stuhu. Nominace na Stříbrnou stuhu nebyla novinkou, již v roce 2003 byla na tuto cenu nominována za roli Luciany Alpi v historickém snímku IL PIÚ CRUDELE DEI GIORNI (2003) a za roli Angely Valle v dramatu POCO PIÚ DI UN ANNO FA (2003).

Jejím manželem byl od roku 1962 Bruno Gaburro. Společně mají dceru, dnes také herečku Barbaru Blanc (*3.8.1970). Od roku 1977 však spolu již nežili a partnerem Eriky byl až do své smrti herec Alberto Lionello (1930 – 1994).

Dnes Erika žije ve velkém domě s minimem nábytku. Má asi osm psů (Luisa, Carlo, Bruno, Romolo, Cico, Trudy ….) a osm koček (Teresa, Bla Bla, Miciulì, Sissi, Cagialle, Contessa,Charlie a Sniky ). Po zemi množství polštářů a na nich mazlíčci. Vše je však hygienické a čisté. Během turné se jí o zvířata stará známý. Erika je takto šťastná a i dcera a její přátele, kteří chodí na návštěvy také tvrdí, že je to domov vhodný pro mladé lidi.

Erika se v době krize italského filmu nevytratila jako mnoho hereček té doby, ale dokázala že je herečkou všestrannou a její dobře zvádnuté role od komedií až po horory nebyly náhodou. Stala se úspěšnou v divadle a její návrat k filmu či k televizi je vždy zárukou kvality. Dnes uznávaná herečka zůstává v mnoha srdcích jako jeden ze sexuálních symbolů nejen italského filmu v minulém století.

Petr "Hennes" Hennebichler