Noc, kdy Evelyn vstala z hrobu

Více méně bych se mohl podepsat pod Kolyho komentář, který je velice výstižný. Ve Sportu by napsali, že to byl zápas dvou odlišných poločasů. První polovina byla takový vlažný čajíček, který nemá se žánrem gialla nic společného. Naštěstí ho sem tam aspoň přihřívaly velice krásné spoře oděné kočky(ta první prostitutka byla vážně best). Za to druhá půlka to už bylo jiný kafe. Pravé a nefalšované giallo s velice dobrou pointu, která se dá sice snadno odhadnout, naštěstí je ale vyšperkovaná několika menšími zvraty, které už určitě ne. No a u hodnocení jsem na vážkách, je to přesně mezi 3 až 4 *. A jak už zmínil Koly, i já rozhodně doporučuji o třídu lepší Miragliovu La dama rossa uccide sette volte. (31.01.2010)

Možné SPOILERY: Nádherně amorální žlutá. Ve středu dění nesympatický a šílený antihrdina obklopený prakticky jen lží a přetvářkou. Jediná kladnější postava osobního lékaře hlavního protagonisty v nevýznamné vedlejší roli. Vulgární nahota, laciné děvky a náznaky SM. Chutné koření v podobě duchařské gothiky střídavě nabírá na síle a zase ji ztrácí, ovšem nepůsobí to nijak rušivě a film má de facto dvě vynikající finále, duchařské i žluté. Evelyn paradoxně ztrácí krapet své působivosti v provedení samotných vražd, kde mistři žánru dokážou vykouzlit buď vynikající atmosféru strachu nebo své oběti vykoupou v estetických kalužích krve , ti nejlepší pak zvládnou obojí. Miragliovi se však nic z toho příliš nedaří. I přes jednu překvapivou gore scénku a rozmanité způsoby mordů je v krvi až do finále(tam všechna čest) příliš střídmý a atmosféru umí lépe v gothických hrátkách. Čtyři prásknutí bičem. (05.12.2016)

„La notte che Evelyn uscì dalla tomba“ patří určitě k tomu lepšímu, co jsem v žánru giallo viděl, a co si budeme povídat, je to i krásnými ženami, které se zde objevují. Jsou přirozené, sexy, vzrušivé. Ale v tomhle případě mě zaujal i příběh, kdy na konci filmu máte pocit, že se díváte na něco jiného, než co jste před hodinou a tři čtvrtě začali sledovat. Finále je pak už zběsilou hrou s postavami a divákem. (10.01.2015)

Tak tohle se mi rozhodně líbilo. Film jsem viděl ve špičkové technické kvalitě a už jeho výtvarná stránka byla pastvou pro oči. Stejně tak potom atmosféra, která nijak diváka "nedusí", ale spíš mu plete hlavu ve smyslu "o co tady jde?". Jenže to se děje až v druhé polovině filmu. On je totiž film rozdělen na dvě docela nesourodé části, kdy v první prostě týpek balí krásné Italky, všechny se mu v jeho obrovské residenci svlékají, no a v podzemí má "malou" mučírničku, kde je bičuje a zabíjí. To vše kvůli traumatu z minula, kdy mu zemřela dívka Evelin, kterou strašně miloval ... No každému na deprese pomáhá něco, že ... V té první části mi atmosféra připomínala hodně japonský extradrsný exploitation Dabide no hoshi: bishoujo-gari/Beautiful Girl Hunter/Star of David (1979), kde byl také magor, co si vodil holky domů a v podzemní mučírně je týral a věznil. Jenže to bylo trochu jiné kafe, přece jen Japonci jsou mnohem větší "experti" na tyhle kruťárny a film se zabýval zejména těmito praktikami ... Tady se ale uprostřed děj zlomí, muž se zamiluje do jisté dívky a vezme si ji. A pak se začnou dít divné věci, protože Evelin, kterou má v hrobce pod zámečkem zřejmě vylezla z hrobu, tu ji někdo spatří, tu se něco ztratí, tam zas objeví a lidé umírají ... a máme z filmu giallo a ne nezajímavé. Uznávám, že přechod z jakoby jednoho subžánru do druhého asi dost lidí zcela nepřijme, ale mě se to líbilo. Masakry v kobce jsou fajn, holky zde běhají pořád nahaté a jsou fakt krásné a když se objeví "zvláštní věci", tak mi vrtalo hlavou o co vlastně jde... Gore téměř nejsou, ale vzhledem k roku výroby je to pochopitelné, to se v tomto Itálie teprve rozjížděla... Je zde však sežrání ženy liškami a to je teda hodně drsné ... Jako celej se mi fakt film líbil, na rok vzniku špička, italská drsná a temná kinematografie v celé své parádě!! (04.12.2009)

Emilio Miraglia nepatril medzi režisérov, ktorí natočili veľa filmov, práve naopak mal ich na svojom konte len niekoľko a aj tak mladší La dama rossa uccide sette volte sa mi dosť páčil, ale tento jeho počin nebol celkom ten prípad. Aj tu sa skĺbilo giallo s gotikou, ale určite nie tak zaujímavo, ako už v spomínanom snímku. Prvá polovica aj keď mala dve pekné vraždy a aj všetko okolo toho, tak celkovo to bolo také nevýrazne. Ale ako náhle sa film prehupol do druhej polovice, rázom film dostal druhý dych i keď v tej prvej bola rozhodne najpevnejšia dáma i keď sa tam moc neohriala. Na tretí pokus prišla druha Adela Banášová a bolo po krase, ale zas už potom mal ine prednosti. Vrah zabíjal hlavne zvieracími kamarátmi a aj keď bol celkom cool, tak uhádnuť ho nebol až taký problém. U mna celkom v pohode i keď som dlho tušil pointu, ktorá sa aj naplnila, ale nemôžem nejako prežrat fakt, čo robila kyselina sírová pri bazéne, aj keď sa používa na úpravu Ph vody, nie v takom množstve a určite nie tak všetkým na očiach. Tak u mna to bolo medzi 3 a 4*, tak som si urobil priemer medzi mojimi obľúbenými a ukázalo sa, že 3,55, čo mi vobec nepomohlo. Tak som dal na človeka, ktorého si vážim a pre tento film urobil aj titulky, tak keď on dal 4* dám ich aj ja. (02.07.2023)