Prokletí smrti

Dělá mi radost, když kouknu na něco, co mi připadá, že ani už není pravda, a přece mě to jako dítě bavilo. Proti dnešní produkci hororů to má zcela jiný ráz. Ale jak jen jsou ti herci přesvědčiví. Někdy tak moc, že až pak si to rozeberu abych se dobral oč to vlastně šlo. Dalším kladem pro mě je, že si přehrávám co jsem už viděl a co a jak mi utkvělo z toho v paměti. (22.06.2010)

Zápletkou a hereckými výkony teda zrovna nic moc, ale vším ostatním to lechtá vše horrorové v mé duši. Perfektní gotické kulisy a prostředí (chybí už jen Vincent Price), hromady pavučin, zeleně nasvícených prostor a opravdu horrorové hudby a různých zvuků. Po téhle stránce horror jak bič, jemuž odpustíte i ty místy teatrální herecké výstupy - ale starosta, svým vzhledem kombinující Terryho Savalase s očima Timothyho Olyphanta byl skvělý. Operazione Paura dokazuje, že ne každý duch má dlouhé černé vlasy a šikmé oči. Mellisa je krásná blonďatá sedmiletá holčička s bílým míčem. Že má vražedné choutky a děsuplné pohledy, jí snad ani neuvěříte. (21.12.2010)

Úchvatný gotický horror - přesně takový, jaký má být. Odváženo na lékárnických vážkách něco mlhy, něco noci, rozvalin, křížů, hřbitovů, starých domů, pavučin, tajemna, nadpřirozena a smrti. Vizuálně je Bava na podobné lodi jako R.Corman, když točil své filmové adaptace povídek E.A.Poa. Děsivé prokletí se vznáší nad celým příběhem jak pavučiny jedovaté snovačky. Ticho, kroky, halucinace. Opuštěná houpačka, ale kdo ji rozhoupal? Třepotavý stín můry ( že by lišaj smrithlav?) nevěstí nic dobrého...a taky že ano! Smrt je již na dosah, stačí trochu natáhnout ruku. Až se setmí a venku se strhne bouře, je tohle film pro příjemný večer jako dělaný... (16.08.2010)

Mohli bychom říci, přímo definice gotického duchařského hororu se všemi typickými atributy (hřbitov, záhadná vila, hrobka, zříceniny). Po výtvarné a vůbec vizuální stránce dobré, některé sekvence a efekty jsou vynikající a skutečně hororové, poněkud slabší je stránka obsahová. Kafkovsky zasazeno do ateisticko-pohanského prostředí ("Bohem opuštěné místo", znesvěcený kostel ve zřícenině...). Chybí tu tradiční přirozené (i nadpřirozené) opory. Přesvědčený pozitivista, lékař Eswai (herecky mimochodem nic moc) z toho nakonec vyvázne živ a zdráv, protože se prostě inkriminovaná osoba zlikviduje, a je to. Značná rezerva je ovšem i ve výběru herečky Eswaiovy přítelkyně, je pramálo atraktivní. Ale abych neurazil nadšené obdivovatele Mario Bavy: tři a půl až čtyři. Jedno ze stěžejních děl evropského hororu 60. let to určitě je. (26.04.2008)

Kdyz v roce 1957 resuscitoval Riccardo Freda italsky horror svymi I Vampiri, asistoval mu pri tom tehdy uz triactyricetilety Mario Bava. Oba tehdy polozili zaklady italskemu gotickemu horroru, coz byl subzanr, ktery reagoval na uspech britskeho Hammeru a Amicusu a americke spolecnosti AIP. Italsky pristup ke klasickym horrorvym tematum byl o poznani drsnejsi, ale nejen to. I zpracovani, predevsim kamera a prace s barvami, je u Bavy o pricku vys, nez u jeho angloamerickych kolegu. Operazione paura predstavuje ve vsech smerech standard, na jaky jsem z dane doby a mista zvykly. Pribeh o pomstyvtivem duchovi male holcicky neni prilis objevny, ale je natocen naprosto fascinujicim zpusobem. Svuj dil na tom jiste maji i dobri herci, ale vetsina chvaly musi nutne putovat ke skvele kamere a s ni spojenemu barevnemu ladeni celeho snimku. Tak jako Bava to dokazal uz jen Argento ve svych nejlepsich kouscich. Na film jako je Operazione paura se nekouka, ten se uziva.... (29.11.2005)