Petr Herrmann

V dětství navštěvoval Dismanův rozhlasový sbor, kde byl objeven filmaři. Jako čtrnáctiletý debutoval před kamerou menší rolí syna okresního hejtmana Páryse (S. Rašilov) v Krškově životopisném filmu o Aloisi Jiráskovi Mladá léta (1952), a týř reřisér mu scvěřil i úlohu učedníka u krejčího Mustafy (E. Fiala) v Krškově orientální pohádce Labakan (1956). Ovšem do paměti diváků se zapsal především úlohou fotografa Toníka, který se třemi kamarády podnikl výpravu do dávné minulosti ve fantastickém snímku Karla Zemana Cesta do pravěku (1955). Další herecká tvorba se odehrávala především na div. prknech a je od poloviny 50. let spjata s několika soubory: Ústřední loutkové divadlo v Praze (1955–56), zájezdové Vesnické divadlo (1957–61), oblastní divadla v Kolíně (1961–62, 1967–počátek 90. let), Mladé Boleslavi (1962–66) a Kladně a v posledních letech působí v pražském Divadle Na Fidlovačce (Horoskop pro Rudolfa II.). V 60. letech se na film. plátně objevil pouze jako Buřič v Hlobilově grotesce Za pět minut sedm (1964). V 70. letech si zahrál epizody důstojníka SS (Sokolovo, 1974), horníka Fera (Hněv, 1977) a cizince-zloděje ve Schmidtově Osadě Havranů (1977). Nevelkou filmografii nadlouho uzavíral tajemník ONV (Radikální řez, 1983), než si zahrál epizodu v Menzlově zfilování Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006). Více prostoru dostal tak v posledních době v televizi v inscenacích (Odměna, 1978; Případ Kolman, 1986; Bankovní dům Daubner; 1988; Štěstí krále Alfonse, 1996) a seriálech (Dům poslední radosti, 1996; Černí Andělé, 2001).