Dětská hodinka

MENŠÍ SPOILERY. Drama sice mírně teatrálně stylizované, ale když jsem si přečetl, že jde původně o divadelní hru už jsem se tomu nedivil. A komorní prostředí náhodou takovému příběhu sedlo. I občasná mírně přehnaná vyhrocenost a patos se dá bez problémů odpustit díky především zajímavému příběhu. Nejde jen o odvažné vytáhnutí tématu lesbického tématu už na počátku 60.let. Naopak si osobně myslím, že dneska by lesbická láska na školním pracovišti nevyvolala zdaleka takový skandál. Ale motiv toho, kolik lidí může jedné zlé domnělé lži a pomluvám uvěřit a kam to může jeich oběti dovést je stále velmi aktuální a zajímavý. OK, jak moc musí být člověk asociál aby se někdy podobných klepů neúčastnil? Takže toto je téma je věčné.  Tentokrát na víc   jde  o netypicky  dětskou lež. A i když by se to původně nemuselo tak zdát, tento motiv není zpracován vůbec prvoplánově. Následující dění mě nejen spolehlivě připoutalo k obrazovce a pohltilo dobrým příběhem, několikrát překvapilo svým vývojem, ale (hlavně s odstupem) směrem k příběhu přineslo i několik zajímavých nejednoznačných otázek s přesahem. Co je láska, co jen žárlivost a co je vlastně lež? Nejen toto dává znat, že toto drama i přes černobílou stránku a některá naivnější místa přece jen ještě nezestárlo,  může být stále působivé a je pěkně antipomlouvačné.  Křehké herectví Audrey Hepburn se pro tento film stalo taky zcela vhodným, Shirley McKlaine byla Audrey velmi dobrou partnekou, která sehrála asi ještě složitější úlohu. A pak ještě jedna moc, moc, zlobivá holčička Mary, která to všechno způsobila a jejíchž dětská představitelka byla taky nečekaně naprosto úžasná a echm, echm,echm geniálně odpudivá, brrr. (12.03.2021)

Mám v oblibě tyhle staré černobílé filmy s nadčasovými náměty... s přehledem napsané a sehrané postavy, smysluplný napínavý příběh, působivá dramatická atmosféra, podněty k přemýšlení, dlouho doznívající zážitek. Samotný děj Dětské hodinky se dnes v některých svých vyústěních může pro leckoho jevit jako naivní či málo důvěryhodný, nicméně rozhodně se popři tom nesnaží hrát na realitu či intelektuální výpověď společnosti (hned jsem si vzpomněl na dánský "Hon" s velmi podobným tématem a k tomu i laciným pojetím v podobě citového kalkulu na diváka), pouze nabízí příběh v stylizovaném dramatu, kterému nechybí hluboký přesah. Rozvíjená zápletka o náhlém skandálu v jedné dívčí škole nechává diváka velmi dlouho v očekávání, zda na prokázané a přiznané lži nebylo přeci jen malý kousek pravdy a také v přemýšlení nad tím, ze které strany číhala větší chuť k pomstě. Mohla za celý skandál skutečně jen jedna z dalších lží malé holčičky? Nebo měla na tom stejně velký podíl spontánně vyprávěná historka tety? Nebo za tím rovněž vězí žárlivá povaha jedné z obviněných, protože teprve díky ní bylo možné původně smýšlené informaci uvěřit? *** Pro mne osobně nejzajímavější film se slavnou Audrey Hepburn, jaký jsem měl dosud tu čest vidět. Kouzelně křehká a půvabná kráska stříbrného plátna našla tentokrát výbornou příležitost v roli tragické oběti a spolu se Shirley MacLaine rozehrála silný herecký duel. Bylo mi potěšením. 90% (05.09.2020)

Kupodivu to byly tentokrát vedlejší role, které upoutaly mou pozornost, spíše než hlavní duo. Ale co upoutalo mou pozornost daleko nejvíc, byla režie. Nápaditost a absolutní spolehnutí se na své herce, včetně těch nejmenších, dává skvěle vyniknout charakterům a pojmu drama. Wylerovi bych vytknul pouze dvě věci. Že v rámci tématu svými nápady mohl občas šetřit. Střih, detail a dokonce i kamera, na sebe podle mě poutají příliš pozornosti a ne vždy s příběhem ladí. A také to, že úvodní drama rozehrál tak, že v momentě, kdy se zúží na hlavní představitelky, působí skoro jako jiný film. A i když za 45 let prodělalo téma homosexuality určitý vývoj, některé momenty působí daleko silněji a věrohodněji než houfy novodobých titulů trapně předstírajících jakousi výpověď. (01.04.2006)

Musím se přiznat, že nemám ráda Audrey Hepburn, možná kvůli tomu, že jsem ji převážně viděla v jednom a tom samém typu rolí, a to obdivované, atraktivní a ve skrze dobré dívky. Tento film na mém přesvědčení nic nezmění, ačkoliv je to vynikající film. Je až děsivé, jak nepřijatelné (ačkoliv ani dnes to není žádný med) byl v tehdejší době vztah dvou žen. A ještě děsivější je vidět, co dokáže pomluva "čisté" holčičky. Film neměl tu nejoriginálnější zápletku, ale i tak dokázal překvapit, hlavně svým rozuzlením. (29.04.2009)

Nevěřte dětem, jsou malé, zákeřné, hloupé a lžou. No aspoň ta extrémně nesympatická baculka. Ty ostatní jsou zase pro jistotu zbabělé, takže lžou taky. A nebo ne? Dneska je všechno lesbičkovitý a gay strašně v módě a čest Wylerovi a o dost míň společnosti, že i když jde o rok 61, tak neprošlo datum spotřeby, takže smysl lízat jedno šťastný roztomilý lízátko, jednoho fešáka lázeňskýho a hodnou starou pannu má. Ještě zajímavější to ale bude, když se člověk vykašle na lesbičkovitý myšlenky a témata (což je v případě Hepburnový asi i škoda a možná nemožný) a zaměří se na vztah Hepburn - Garner z takovýho toho Shutter Island - kavkovskýho úhlu. (01.10.2014)