Lepší zítřek

Rok 1986. Na Ukrajině hořel Černobyl, ve Zlíně se narodil jeden blázen do filmů a v Hong Kongu naplno vzplanula hvězda - hvězda která se dokázala natrvalo vypálit do paměti každého byť jen trochu akčně-pozitivního diváka. V roce 1986 John Woo natočil Better Tomorrow a vytvořil tak žánr Heroic Bloodshed - krvavou operu o bratrství, cti a zabíjení. 8/10 (30.05.2007)

První velký film Johna Woo, kde se snažil kombinovat hloubku postav se silnými hodnotami a tradičně přepálené a teatrální emoce, ruku v ruce s krvavým baletem. Není to úplný průser, avšak někdy to nechtěně osciluje mezi parodií na rodinné vztahy a divadlem, v kombinaci s až splatterovskou akcí plnou svištících kulek a litrů krve. Časem se podařilo uhladit a vybalacovat oboje. Zatím jediný snímek mistra, který bych nemusel vidět znovu. (02.10.2022)

Nevím, jak zítřek, ale dnešek by byl určitě mnohem lepší, kdybych se dívala na něco s menším množstvím výkalů, třeba do čističky odpadních vod. Tohle je jedno hnusné velké klišé, extrémně špatně zahrané a s neskutečnou dávkou patosu. Celý film jsem se opájela myšlenkou, jak moc se museli bavit herci při dabingu hromadných bojových scén, to hekání, funění a vzdychání musela být velká sranda. Tohle je jediný světlý bod filmu, za který však původní snímek nemúže. A závěrečná dojemná scéna bratrů v objetí byla už opravdu jen a jen k smíchu. John Woo nalezl způsob, jak dát stupiditě filmovou podobu, gratuluji. (28.02.2020)

Tyler tvrdí, že pokud něco Lepší Zítřek překonává, tak jedině jeho druhý díl, a to ještě jen v některých ohledech. (Já to nemůžu potvrdit ani vyvrátit, dvojka mě minula:(((( ) Ale nějak se mi nechce tomu věřit, protože lepší hongkongskou akci jsem opravdu neviděl. Mistrovské dílo, opravdu neváhám použít slovo epos. O čem? O přátelství, o hrdinství, o rodině....a taky o Chow Yun-Fatovi, Berettách a květináčích. Prostě skvost... (16.03.2003)

Před nějakými těmi pětadvaceti lety, co jsem to viděl poprvé, jsem si z těchto všech woo-ovek a chon yun-fatovek stříkal do textilu a považoval jsem to za naprostý vrchol akčního umění. Ovšem dnes jsem na to čučel jak vyvoraná myš, a to přestože si plně uvědomuji, že od vzniku filmu uplynulo už mnohem více než třicet let a nejen akce je dnes už prostě úplně jinde, ale já to fakt nedával. Veškeré postavy se tam tvářily a především chovaly jako amatérský retardi, i když to by se ještě možná dalo omluvit prostě odlišným stylem asijské kultury a jejich přirozeným, pro nás přehnaným, stylem chování, ovšem i jak zápletka, tak akce mi připadali tak strašně naivní a hloupý, že jsem si po celou dobu říkal, jestli náhodou nečučím na jiný biják, než tehdy. To jak po sobě všichni ti chlápci pořád jak smyslů zbavený pálili, jaký u toho dělali epileptický pohyby, a jak padali, když dostali zásah, to všechno bylo šíleně nesoudný a triviální, to samé ty emočně vypjaté situace, to jsem nevěděl, jestli nejde spíš o parodii, zápletka pak jak z nejosudovějšího Shakespeara, až mi bylo těch postav, respektive herců líto, co tam museli šaškovat, a závěr pak nemohl dopadnout snad ani jinak, až mi slzička ukápla, ovšem to bylo spíš tím, že jsem se doprotrápil ke konci. Takže po této opakovačce mám teď až strach si zopáknout další klenoty z této sféry, jako Killer, Kulka v hlavě, Hard Boiled, či Full Contact, které si stejně jako Lepší zítřek pamatuji jako nepřekonatelné akční opusy, ale nyní bych z nich byl možná též stejně rozčarován, jako nyní právě teď z této kdysi mnou obdivované podívané. Nechám je tedy nejspíš jen ve vzpomínkách i nadále jako mistrovská díla a Lepší zítřek to odnese za ně průměrným tříhvězdičkovým hodnocením, a to ještě jen díky nostalgii. (08.01.2020)