Bílý lotos - Série 1

Budiž zmíněno, že Mark White už napsal jeden brilantní scénář na stejné téma a s velmi podobným nenápadným, byť stejně silným kouzlem a vyzněním, a to k těžce nedoceněnému filmovému skvostu Večeře s Beatriz (moje recenze). V něm se stejně jako zde naprosto bez dramatu, bez skutečného střetu, odehrává klidné míjení dvou protisměrných proudů lidství: obranného sobectví boháčů a mocipánů a bezbranného přirozeného soucitu, pokory a napojení těch nesobeckých, jenže zatímco v Beatriz byl ještě dán dostatek prostoru oběma silám a jejich moci a bezmoci a poetickému vyústění vévodil tichý žal, zde už nás režisér noří výhradně do konejšivé lázně mocné existence boháčů s jejich líbeznými starostmi a zájmy a opájí nás jejich téměř virtuózním talentem bohorovně ignorovat všechno, čemu je - i v přímém důsledku jejich činů - ubližováno a co je tragicky ničeno. Díváme se, jak se zkázonosné dopady chování a jednání mocných a bohatých automaticky, samosebou retušují, jak do jejich světa nepronikají, jak jsou vědomí o nich dokonale vymazávána různými obrannými mechanismy dřív, než by k nim mohla proniknout... Ti, kterým na něčem záleží, právě proto prohrávají, slábnou a jsou splachováni do nebytí s postupnou destrukcí všeho. Ale zkázy se odehrávají někde jinde, nekonečně daleko, v paralelním vesmíru, mimo pozornost a svět bohatých, nepředmětné, a pokud je bohatí nevidí a neslyší, tedy stejně jako onen pověstný pád stromu v prázdném lese v jejich světě ani neexistují. To jen my někteří slyšíme na pozadí hlasitého a barevného ráje uměle uspokojených potřeb těch nejbohatších hroutit se, tříštit a praskat v kostech lidské životy a naděje, včetně svých vlastních, stejně jako tající ledovce. (S O. na B12.) *~ (05.01.2023)

Nekompromisní seknutí do všeho a všech. Před Mikem Whitem a jeho ironickým komentářem současného světa nejsou ušetřeni kritici, zastánci, muži, ženy, přímí ani falešní. Všichni v jistou chvíli více či méně prohrají, protože v životě prohrát alespoň jednou musí. Nejraději budu vzpomínat na životní roli Murrayho Bartletta, jehož chameleonský Armond se mi ve vzpomínkách vrací i pěkných pár měsíců po zhlédnutí. Od nejvyššího hodnocení mě nakonec drží množství prostoru, které dostává Shane. Chápu pointu jeho dějové linky, ale Jake Lacy je po Girls opět králem nesympaťáků. A co vy? Dokážete havajský soundtrack plný "kukání" dostat z hlavy? (23.09.2022)

White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. (08.01.2023)

Partička od prvého momentu divne pôsobiacich ľudí sa vylodí, aby strávili dovolenku na prekrásnom Havaji. Už v úvode – na letisku – pochopíme, že to bude „iný“ výlet. Prvý diel treba trochu pretrpieť, lebo sa v ňom len zoznamujeme s dovolenkármi. Postavy sú napísané pestro, v konečnom dôsledku vám ani jedna nemá byť sympatická. Je to banda egoistov. V tretej časti začne „jazda na vlnách“. A zábava (brutálna, sarkastická a idúca až na hranu) graduje. Jedna z najlepších komediálnych sérií, čo som videla. Od krásneho intra až po hudbu, ktorá perfektne sadla do jednotlivých scén. Keby chcel niekto natočiť paródiu na „Dirty dancing“, presne takto by som si to predstavovala. (05.01.2023)

// Fenomenální společenská sonda, možná dokonce i vtipnější a ostřejší než letošní Trojúhelník smutku, byť bez jedné teď už asi legendární lodní sekvence. Mike White si tady vzal v průběhu jednoho týdne v exotickém rezortu na paškál všechno od milostných vztahů, přes ty rodinné, kamarádské, až po ty třídní. Vznikla tak fantastická satirická mozaika s neuvěřitelným množstvím postřehů, které se doslova trefují do černého. Opravdu geniální záležitost z toho ale dělá propojení s hudbou a střih, kdy se z už tak parádně nevyzpytatelného dramatu stává ještě navíc extrémně napínavý thriller. Normálně smekám a všechna čest. HBO je prostě jinde. 10/10 (10.11.2022)