Bílý lotos - Série 1

To čím je the Bear pro kuchyň je Bílý Lotos pro hotely. Oboje je za mne z oboru, takže rozhodně jde o záležitost, která je mi velmi blízká, navíc se to celé odehrává na Hawai  a je to hezky exotické. Je to však spíš drama než komedie, byť některé černohumorné vtípky zde jsou a zabaví. Herecká sestava je super / Souboj hollywoodských koziček Daddario/Sweeney oku lahodící, ředitel byl mega šílený, potěší zvraty i hezky vyhrocené vztahy na všech stranách a kdo je nakonec v té Rakvi jsem opravdu nečekal. Čekal jsem sice bizárnější výběr postav, přece jen z hotelu vím, že tam člověk narazí na všelijaké podivíny a tihle oproti realitě byli ještě ok a mohli více poukázat na stížnosti hostů, ale jinak jsem spoko, utíká to velmi fajn. 75% (24.04.2024)

Geissenovci pre ľudí s vkusom :-))) ...Teda aspoň hádam, že tie pohnútky k sledovaniu sú nejak príbuzné. Sledovať povahovo divné, až odpudivé postavičky, ktoré od pohľadu neznášate takmer do jedného, ktorými väčšinu času opovrhujete a na ktorých účet sa bavíte a cítite ako trochu lepší človek. Švédske stoly výstredných snobských charakterov. To, čo bol Boiling Point pre kuchárov, to je Biely lotos pre hotelový personál. A pre diváka taký úsmev cez zaťaté zuby. Strojene nasilu vysmiaty generálny riaditeľ hotela v podaní Murraya Bartletta je pamätný maskot seriálu. A Saša, ktorá tu je ešte za takú nepoškvrnenú kvetinku uprostred tejto morálnej žumpy, nie len že fantasticky vyzerá, ale navyše aj predvádza svoje doterajšie herecké maximum. Hneď idem na ďalšiu sezónu. (11.01.2023)

První série je satirickým pohledem na střetávání odlišných kultur, socio-ekonomických bublin a excentrických individualit. Vyvedená je téměř k audiovizuální dokonalosti, herecky nesmírně povedená. Mike White ukazuje svět svojí optikou, která vlastně více než posuzuje jen hezky ukazuje. Trochu mi tu chybělo větší propracování postav, ale jinak super 80%. (08.01.2023)

Nekompromisní seknutí do všeho a všech. Před Mikem Whitem a jeho ironickým komentářem současného světa nejsou ušetřeni kritici, zastánci, muži, ženy, přímí ani falešní. Všichni v jistou chvíli více či méně prohrají, protože v životě prohrát alespoň jednou musí. Nejraději budu vzpomínat na životní roli Murrayho Bartletta, jehož chameleonský Armond se mi ve vzpomínkách vrací i pěkných pár měsíců po zhlédnutí. Od nejvyššího hodnocení mě nakonec drží množství prostoru, které dostává Shane. Chápu pointu jeho dějové linky, ale Jake Lacy je po Girls opět králem nesympaťáků. A co vy? Dokážete havajský soundtrack plný "kukání" dostat z hlavy? (23.09.2022)

Jsem nadšeným konzumentem quality TV a i když dokážu ocenit projekty vizuálně vybroušené (Wednesday), šokující a plné zvratů (American Horror Story) či prostě jen fakt cool (Peaky Blinders), stejně mám asi vůbec nejradši neobyčejně obyčejné seriály jako je The White Lotus. Dávají mi naději, že stále platí, že dobrý scénář je nad všechny počítačové triky a kaskadérské kousky světa. Od první chvíle, kdy za zvuku bubnů připlouvá loď plná rozmazlených amerických turistů na Havaj, tušíme, že za všemi těmi úsměvy a procedurami v hotelovém spa se skrývá něco mnohem temnějšího. Díky bohu (či spíše díky geniálnímu Mikeu Whiteovi) se ale seriál nevyvine ad absurdum ala Stepfordské paničky. Nespadne do grotesky, thrilleru či detektivky, i když kolem všech těchto žánrů krouží. Všechny ale zároveň převrací - co se týká detektivky, nehledáme vraha, ale oběť (hned na začátku se dozvíme, že někdo v letovisku zemřel, až do konce ale nevíme kdo). Thrillerem nemusí být jen to, že vás drží psychopat s pistolí u hlavy jako rukojmí - může to být neočekávaný příjezd tchyně na líbánky a kradmé pohledy u stolu, podbarvené napínavou hudbou. Drobné příhody Armonda, manažera hotelu, jsou sice neuvěřitelně legrační, až groteskní, ale přitom pod povrchem strašně smutné, navíc s tragickými následky. Scénář sice staví na určitých klišé ("zlí boháči" co se s koktejlem v ruce baví na ukázce "tradičních havajských tanců", čímž v podstatě vykořisťují původní obyvatelstvo), ale zároveň se nebojí věci problematizovat a relativizovat. Havajan, jeden z mála skutečných sympaťáků, krade v hotelu. Nesnesitelný Shane dochází k velkému prozření a možná se stane výrazně lepším člověkem. Rodinná debata, která hrozí sklouznout do feministického lobbování, se nečekaně promění v obranu bílých heterosexuálních mužů. Téma k zamyšlení poskytuje i otec rodiny Mark, když provádí jakousi obhajobu naruby a zastává se naopak bohatých klientů - "Co máme dělat? Máme se cítit špatně, že máme peníze? Nemáme vůbec jezdit na dovolenou? Není snad normální, že každý chce být chvíli šťastný?" Scénář zkrátka vždy uhne trochu jinam než čekáte. A díky fantastické hudbě vás neustále zanechává ve zvláštním napětí, co se stane dál - i když třeba jen rodina večeří u stolu. Všichni z letoviska odjíždějí proměnění, všichni došli nějaké formy prozření. Seriál Bílý Lotos zkrátka scénářem přesahuje pouhou zábavu k večeři. Může se srovnávat s velkými díly dramatické literatury. Boháči, co se nudí v letovisku, plácají zdánlivě o ničem, ale přitom narážejí na smysl života a jiná zásadní témata. Nepřipomíná vám to například Antona Čechova? (13.08.2023)