Bílý lotos - Série 2

So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (08.01.2023)

Z Havaje se přesuneme na Sicílii, ale existenciální peklo boháčů a zbohatlíků zůstává. Jen je druhá série trošku méně konzistentní a méně úderná než série první a v mnoha ohledech za ní pokulhává. Pořád je to ale výborná zábava a "velká nádhera". Přijde mi, že se trošku spěchalo a kdyby se piloval scénář mohla to být perla. A už se asi nikdy nedozvíme, jestli Greg doprdele někoho má... Dávám čtyři vystajlované high class gaylordy. (16.12.2022)

Málokdy zde hodnotím jednotlivé epizody či série konkrétních seriálů, ale zde to asi jinak nejde. Tak jako mnozí vnímám propastný rozdíl mezi první a druhou sérií – bohužel ho ale vnímám jaksi trochu v opačném významu než ostatní. První série byla úžasná a svěží feel-good podívaná, kdežto sérii druhou vnímám jako obrovský krok vedle. V první sérii byla nastolena určitá poetika, seriál měl velmi relaxační tón a zajímavý mix návštěvníků, z nichž každý řešil různorodé osobní peripetie. Druhá série se z Havaje přesunula na Sicílii – což samo o sobě zní jako dobrý a filmařsky atraktivní nápad, a to že z původní osádky zůstává jen Stifflerova máma, to mi také nevadí. Novým postavám a příběhu jsem byl otevřený. Potenciál ale bohužel vytěžen nebyl. Trošíčku mě mrzí, že se zúžil počet hotelových návštěvníků a že seriál řeší skoro ve větší míře příběhy lokálních pracovníků, než návštěvníků samotných. O dost hůře snáším skladbu a "témata k řešení" samotných rekreantů. Jsou nevýrazná, neměnná, a drtivá většina postav ani není sympatická. Humor zmizel úplně a seriál záhy nastoluje velmi táhlý, cyklicky opakující se a poměrně depresivní styl a osobně jsem nezaznamenal, že by se něco výrazněji dořešilo nebo vygradovalo (kromě předvídatelné zápletky s lodí). 2. série Bílého lotosu je zcela žánrově odlišná, někdo by řekl vyspělejší, oproti té první, a plní zejména sociálně portrétující funkci – a to ještě takovým stylem, že u všech příběhů ponechá otevřený konec, a tím nasadí divákovi brouka do hlavy určeného k soukromému přemýšlení. A to je bohužel koncept, který mi vůbec nevyhovuje. Co se týče pochvaly, tak ta směřuje k výborné práci s hudbou a rovněž samozřejmě vůči obsazení a hereckým výkonům, které byly perfektní i u sebevedlejších rolí či komparzu. Postavy mají stabilní chování a charakteristické vlastnosti, ale jak jsem napsal, tak jejich příběhy příliš negradují, takže co s tím? Tak trochu jsem měl pocit, že to najednou napsal a zrežíroval někdo úplně jiný, i když to tak není. Podtrženo, sečteno: 2. série Bílého lotosu mi bohužel potvrdila a připomněla mojí dlouhodobou nechuť sledovat seriály, neboť uplynulých 7 hodin, které za to poměrně nestály, mi nikdo nevrátí. Ještěže nejsem tak starý jako F. Murray Abraham, abych toho musel litovat výrazněji demonstrativnějším způsobem než tak, že své zklámání zažehnám napsáním komentáře na ČSFD, což tímto činím. (31.12.2022)

"Šílenství tě dovede k sebevraždě." Druhá série je určitě o něco slabší než série první, ale i tak se jedná o celkem zábavný počin. První série měla určitě mnohem vypointovanější závěr a silnější herecké obsazení.  Z tří hlavních dějových linií dvojky je jedna opravdu otravná a nudná. Je však silně přebitá dalšíma dvěma, které přinášejí relativně důvtipné zamyšlení nad lidskými vztahy. Postavy procházejí vývojem, který je chvílemi překvapivý ale přesto uvěřitelný. Navíc věta jedné z hlavních hrdinek se mi celkem zaryla pod kůži, což je rozhodně bod k dobru. "Udělej co musíš, aby ses necítil jako oběť života." (24.03.2023)

Ještě lepší zážitek, než jinak s vynikajícího Trojúhelníku smutku. Mistrovské dílo, které nemá momentálně v současné seriálové tvorbě konkurenci. Herecky do poslední postavy skvěle “nacastované” a zahrané ( Jennifer Coolidge je na všechny ceny co lze pobrat ), scénář nemá snad jediné hluché místo a ty dialogy... Formálně uhrančivé, režijně soustředěné. Mlaskal jsem blahem. (01.01.2023)