Za zvuků hudby

Salzburg, 30 - te roky. Mladá novicka sa ako opatrovateľka zoznamuje so siedmimi deťmi kapitána vo výslužbe a netrvá dlho, keď si ich získa. "Poppinsovská" Julie Andrews je úžasná, hudba a pesničky chytľavé a architektonicky nádherné mesto na úpätí hôr si získa každého. Lenže chobotnica nastupujúceho fašizmu zachvacuje aj Rakúsko, tzv. anschluss, s čím sa nedokáže zmieriť kapitán. Priznám sa, nepoznal som tento film, len som vedel, že existuje. Som nadšený, lebo toľko vnútornej sily, vzájomnej lásky a správneho vlastenectva nemá hocijaký film. Tento film bude bezpochyby zdobiť moju zbierku. (06.10.2009)

Očekával jsem, po zážitku z Mary Poppins (sice rozpačitě přejuchaném, ale srdečném), příjemný zážitek. Nicméně, dojem je odtažitý a trochu křečovitý. Také si nejsem jist, zda hovořit o muzikálu, když jsou tu vlastně jen dvě písně. Herecky OK, exteriéry krásné, Salzburg mám rád... ale zklamán. Slaboučké 3*. (10.03.2015)

Prestoze nejsem fanousek romantickych muzikalu, tak The Sound of Music si me ziskal! Nadherny film, ktery me dojal tak, ze mi i slza ukapla. Az pohadkovy pribeh s vybornou Julii Andrews v hlavni roli. Pozadu ale nezustava ani Plummer, Parker, Haydn ci kouzelna Menzies-Urich (skoda, ze se pozdeji vice neprosadila). Nesouhlasim se srovnavanim tohoto filmu s kycem. Proste jen hezky pribeh, vyborni herci, Salzburg a okoli Alp, nevtirave pisnicky, trochu humoru a dojeti. (07.09.2013)

"The hills are alive with the sound of music... ." "Za zvuků hudby" je POZITIVNÍ film. Pozitivní v tom nejširším představitelném záběru; vstřebávajícím v sobě jak panensky krásnou přírodu a lásku k vlasti, tak pospolitost rodiny či morální čistotu drtivé většiny zúčastněných... předem nepřipravenému divákovi by se z toho všeho mohla dost možná lehce zatočit hlava, stejně jako se to stalo Wednesday z "The Addams Family" :-). V závěrečných zhruba 50 minutách však film přejde do vážnějších tónin a zbaví příběh jeho nevinnosti. Pozdější scény prosvicují stínem a jasem některé dříve zdánlivě jen jednobarevné postavy, a v kontrastu k idylickým pasážím, jež jim předcházely, vyznívají dramatičtěji a naléhavěji, čímž celý snímek řadí v kontextu muzikálové tvorby k vyjímečným a nezapomenutelným dílům. (23.01.2005)

Další muzikálové melodrama pod taktovkou režijního chameleona Roberta Wise. Zatímco v energií nabitém West Side Story se mohl opřít o vynikající choreografii Jeroma Robbinse, klasický romeojuliovský příběh a chytlavé šlágry v podání mladých vitálních herců, zde se musí spolehnout na interakci mezi rozjuchanou Julií Andrews, jejími sedmi pubertálními svěřenci a upjatým Christopherem Plummerem. Zatímco skotačení po Alpách a zpěv rozverných písní působí po krátké chvíli totálně mimo a ztrácí veškeré kouzlo (i z důvodu absolutní nijakosti všech "hitů"), melodramatická linka začne v poslední třetině díky talentu obou hlavních představitelů opravdu fungovat a v napjatém finále člověk téměř zapomene na těch 100 minut (!) předchozí vaty. Když Za zvuků hudby ještě jednou přirovnám (přiznávám - trochu nespravedlivě) k West Side Story, vychází mi z toho první jmenovaný jako poloviční zážitek – však taky dostal poloviční várku Oscarů :) (23.01.2012)