Na titulní straně

Tak jako si oba filmy dělají srandu (se satirickým a kritickým podtextem směrem k novinářům, policistům i politikům) z toho, jak lze s toutéž událostí nakládat rozdílně a s jiným vyzněním podle toho, pro jaké noviny či vlivné lidi pracujete, podává i Billy Wilder původní příběh ze snímku Jeho dívka Pátek ve všech možných i málem nemožných ohledech co možná odlišně. On však - na rozdíl od filmem kritizovaných zaprodanců - jen z čiré virtuozity předvádí celý rejstřík svého variačního umu, ale nakonec zůstává poctivě věrný původní pointě, a je to znovu, jen jinak, povedené, vtipné, obsažné a vypointované, a přitom rozkošnicky tvůrčí a zalíbené do filmařiny a vyprávění a s noblesou vzdávající hold originálu. Ačkoli všechny hlavní postavy jsou tak jiné, jak jen mohou být, na vyznění původního příběhu se přes všechno nemění ani chlup. Mistrovství. A jak z mého komentáře nezbytně vyplývá, silně doporučuji nepřipravit se o zážitek z prvotřídního a netradičního remaku a shlédnout nejprve původní, neméně bravurní a sžíravý film, jinak se připravíte o víc než o polovinu celé té důmyslně vychytané a inteligentní legrace. *~ (13.06.2018)

"Leopard nezmění skvrny na své kůži, bejk nezačne dávat mlíko, jen bude jako ryba vyhozená na břeh." Jsem velký fanda šéfů, pro které je nejdůležitější štěstí jejich zaměstnanců. Třeba takový šéfredaktor Examineru Walter Burns si je naprosto jist tím, že jeho novinářské eso Hildy Johnson to se svým odchodem na venkov, tedy do Philadelphie, trošku uspěchalo a nebude šťastné. Od toho je však nadřízený, aby svými vychytralými fintami překazil chystanou svatbu a jen tak mimochodem připravil nejlepší titulní stranu své kariéry. Já jsem si přitom vychutnal spoustu cynických poznámek, mnoho úhlů investigativních pohledů na stejnou informaci i profesionální deformace všech zúčastněných novinářů. (28.11.2013)

Já mám k těmto komorním komediím natočeným podle divadelních her velmi kladný vztah, takže jsem se i tentokrát těšil. Možná až příliš. Téma mě bavilo, zvlášť když se ukázalo, že se některé praktiky v novinářské branži od třicátých let příliš nezměnily, postavy byly výborně napsané i zahrané, ale celkové provedení u mě občas zaskřípalo. Jasně, u komedie očekávám, že se budu smát, jenže tentokrát jsem měl pocit, že ze mě tvůrci chtějí dostat ten smích násilím. Vůbec netuším proč místy tolik tlačili na pilu, šlo přece o zkušenou sestavu, od níž bych takovou chybu nečekal. Bylo mi to fakt nepříjemné a přirovnal bych to asi k nějakému ne příliš hlasitému ale vytrvalému, otravnému zvuku, který sice chvílemi přestanete vnímat, ale přece jen víte, že tam stále je. Tahle přemíra snahy, která v jednu chvíli přešla až v ne zrovna dobrou grotesku, mě věru nepotěšila, pokazila mi výsledný dojem a připravila snímek minimálně o jednu hvězdičku z mého hodnocení. / Poučení: Je-li práce zároveň tvým koníčkem, riskuješ, že se staneš workoholikem. (22.04.2023)

Velice povedená konverzační komedie se sehranou dvojicí Jack Lemmon a Walter Matthau, jimž zdatně sekunduje Susan Sarandon a další. Není to ten typ komedie s momenty, při nichž se budete smát, až spadnete ze židle, nýbrž s jemnými narážkami, ironickými poznámkami a mírnou satirou, která vám roztáhne koutky úst do decentního, spokojeného úsměvu. Především se ale nebudete ani minutu nudit, což by měla být základní premisa nejen komedií. (31.07.2009)

Existují novináři ... a novináři. A tady - přímo před sebou máte velice věrný obrázek jedné z těch dvou diametrálně odlišných kategorií. Jeho břitký a trochu jízlivý humor si nebere servítky - a nikoho a nic nešetří. Přesto mu nelze upřít určitou shovívavost - a laskavost. Jako když nemáte to srdce sebrat dítěti jeho oblíbenou, byť už značně zdevastovanou a pramálo hygienickou hračku. P.S.: Pokud vám snad některá ze scének třeba jen vzdáleně připomene praktiky, které jsou i v našich skrovných středoevropských poměrech hojně používané reportéry rozličných médií (případně i jinými profesními skupinami), pak vězte, že se jedná o podobnost čistě náhodnou. (20.05.2013)