Frankensteinova nevěsta

Stejně jako u prvního zvukového Frankensteina rozkoš ze zpětného objevování kořenů popkultury, ale už toho není tolik poprvé (byť epizoda s poustevníkem nebo nevěstina maska patří k absolutní klasice) a díky vysokému rozpočtu a o čtyři roky pokročilejší technice je všechno až příliš normální – včetně lidového uvřískaného humoru nebo doprovodné hudby plné snaživé práce s leitmotivy. Jako opravdový film to pořád ještě nefunguje, ale zároveň už to pro mě nemá tu slastnou, bezelstnou bizarnost úplných začátků. A v neposlední řadě byla Mae Clarke nepoměrně rozkošnější Elisabeth než Valerie Hobson. (24.01.2017)

První díl Frankenstein jsem viděl asi před rokem, takže nejsem schopen posoudit, zda opravdu tento film předčil svůj prequel, ale pravdou je, že se více než jeho předchůdce blíží knižní předloze - monstrum mluví, setkání se slepcem, vytvoření nevěsty pro monstrum atd. Taky bych ocenil hodně elegantní a důvěryhodné navázání na Frankensteina z roku 1931. Člověk prostě rád věří, že tak se to doopravdy mohlo stát. Toho už se u dalších pokračování nedočkáte. (23.07.2008)

Ani ne tak pokračování, jako plnohodnotná část předchozího filmu. Vtipný úvod připomene sázku, díky níž příběh o Frankensteinovi vznikl. Současně hlavní myšlenka odpovídá více původnímu příběhu, který sleduje tragický osud monstra, co nepatří ani mezi živé, ani mezi mrtvé. Ač příběh strašidelný není, má příjemnou atmosféru a místy krásné obrazy jednak studiové krajiny - vodopád, hřbitov, les; následně interiérů - úvodní sídlo (zřejmě lorda Byrona), dům Frankensteina s obřím schodištěm i laboratoř s přístroji. Emocionálně laděná je scéna se slepým poustevníkem, který má monstrum za přítele do té doby, než se objeví lidé. Monstrum je sešité z mrtvol, proto nenávidí život. Jeho vysněná nevěsta mu ale štěstí nepřinese... (10.01.2018)

Frankensteinova nevěsta nabízí o něco lepší a kvalitnější filmovou podívanou než o čtyři roky starší Frankenstein, a to zejména díky skvělému rámci, který spočívá v diskuzi mezi literárními velikány své doby "o tom, jak to bylo dál". Scéna s mini-hercemi v lahvích byla naprosto kouzelná a humorná. A ta "šílená" služka přidala celému ději ještě o něco více šťávy. Samozřejmě mimika a herecký výstup obou monster byly nezapomenutelné. Technicky a herecky povedené pokračování nesmrtelné klasiky, které mě dokázalo oslovit i dnes. (01.09.2011)

Geniální Whaleova filmová adaptace Frankensteina pokračuje snímkem, jejž oslabuje jen křečovitý rámec, byť i on – tím, jak vyzdvihuje jako vypravěčku ženu – Mary Shelleyovou – má svůj význam. Jinak jde o podobně důmyslně subversivní dílo: souběžně váží nezodpovědnost a virilita civilizační technologické expanze, bezohledného sebeprosazení na úkor rovnováhy životního prostředí a mezilidských a mezidruhových vztahů a kritizuje předpojatost vůči jinakému. Výstižné napětí mezi jekotem lidských monster a němotou znetvořené bytosti skvěle znázorňuje odlišnost obecně přijatých návyků s bytostnou potřebou každého z nás – po uznání naší jedinečnosti, růstu a rozmnožení. Ironické finále je polibkem smrti technické kultuře, substantivizovanému jazyku založenému na pojmech a kultuře zabydlené v zátiší. (12.01.2019)