Minuta věčnosti

Když už dělám film založený na dialozích, měly by být zdařilé, což nejsou ani zdaleka. Dost tu hapruje i logika. Za prvé: Otec a dcera se spolu baví o věcech, které museli probírat během života už mockrát a mnohem dřív. To spolu začali mluvit až na Islandu ? Za druhé: Co je nejlepší věc, kterou může otec udělat udělat po komplikované operaci srdce své dcery ? Vzít ji na náročnou túru napříč Islandem. No nic. Každopádně velmi nudný film s banálními dialogy. Lze ocenit jen sympatickou Martinu Babišovou (spíš zjev než herecký výkon) a záběry islandské přírody. (07.01.2022)

[FEBIOFEST] Vlastně na české poměry dosti vystupující film. Tvůrci ho dokonce proklamovali jako netradiční, což se nakonec ukázalo hlavně spíše v rámci scénáře. Ten totiž je těžko identifikovatelní ve fundamentálních věcech jako třeba body obratu a podobně. Skoro se zdá, že film si jede nějakou svoji flow a v těchto více hlubších filmařských věcech se někdo někde asi zapomněl. Nic to nemění na tom, že film dosti vystupuje už jenom v tom, že se odehrává ve velice líbivé lokaci a je to celé nějaký jeden velký jinotaj. Jsou zde především věci, které vykukují jako hudba mezinárodních rozměrů, ale poté také dialogové přešlapy, kdy scénář trochu zní jako divadelní hra, někdy zní, že do role dcery měla být v rámci chování spíše obsazena desetiletá holčička, která dokáže být během filmu dost upřímně otravná, což mrzí protože Babišová není špatná herečka. Taky je nutno říct, že když už někdy už po padesáté slyšíme kolovrat ohledně toho, že táta je bručoun, tak Langmajer je schopen to zahrát do autu, až je z toho vtip. To v celku fungovalo, ale není to bohužel vždycky a strašně to filmu ubližuje. Taky si šlo někdy více pohrát s prolnutím Islandu a reality v rámci monologů a hlášek, ale to jsem hnidopich. Film zajímavý, Havlík neustále nabízí něco nového a snaží se projít do jiné a zajímavější zóny z českých zajetých kolejí. A to jsem schopen respektovat. Asi nebude průkopníkem nového českého filmu, ale alespoň bude ten, kdo někoho inspiroval a odstartoval to. (27.09.2021)

Rád bych napsal, že jsem to pobral, nebyla by to ale pravda. Pan doktor si patrně až po operaci vlastní dcery začal uvědomovat, co všechno se při ní mohlo stát a trochu z toho blouznil. Pochopil jsem to dobře..? Budu si myslet, že ano. Závěr á la Dům u jezera se fakt poved’, na islandské přírodě se nedá nic pokazit, takže vizuálně moc hezký. Ale ta infantilita té jedenadvacetileté tátovy holčičky mi rvala uši a samovolně jsem kvůli ní párkrát obrátil oči v sloup. Třeba to byl záměr- mluva výplodu tatínkovy fantazie- mluva vzorného děvčete, které neřeší nic jiného, než dávný rozchod rodičů. Čekal jsem to ale horší, ta krátká stopáž byla dobrý tah, o moc dýl už bych na to koukat nechtěl. (05.04.2023)

Neříkám, že není příjemné vidět Jiřího Langmajera jinde, než ve stupidních stejnostejných komediích, ale v tomto případě to vypadá, že si spíš někdo chtěl udělat výlet na nejřidčeji zalidněný evropský stát. A přitom podobná poloha by mu seděla…..určitě víc, ne jeho filmové dceři, jejíž projev byl sympatický podobně, jako jejího jmenovce „krále Motýle“. Two wo-man show, která by měla stát především na dialozích ústřední dvojice….ale už tomu je tak, tak ty dialogy musí mít nějakou kvalitu. Moc to celé dře. Takhle to celé musely odmakat líbivé islandské scenérie a od toho tady už máme National Geographic. (08.10.2022)

Jedna jediná hvězdička za Langmajera. Jeho fantazie po náročné operaci srdce jeho dcery mi pila krev od samého začátku, neboť cesta studenou, nehostinnou krajinou, kde živáčka nepotkáš a vláčet s sebou po zákroku poněkud mentálně nevyzrálou dceru, to byla vážně utopie jeho hlavy. Kamera na cestách a nic... (05.02.2022)