Lifeline
Minúta večnosti
Obsahy(1)
Špičkový kardiochirurg Petr (Jiří Langmajer) je velmi uzavřený a introvertní muž. Jeho jednadvacetiletá dcera Lucie (Martina Babišová) má vrozenou srdeční vadu a Petr se ji rozhodne operovat sám při plánované operaci. Po operaci se společně vydají na dobrodružnou výpravu na nádherný severský ostrov. Tady mají dost času, aby k sobě opět našli cestu, protože Lucie se s ním už moc nestýká a stále ji trápí, že její matku opustil. Petr musí během dobrodružné výpravy přijít na spoustu věcí, které mu unikly a neustále je nucen odpovídat své dceři na všetečné otázky. Petr si uvědomuje, že mu Lucie chybí, že by měl některé věci ve svém životě změnit a naučit se nebýt tak velkým egoistou jakým je. Jednoho dne však Lucie náhle uprostřed divoké přírody zkolabuje. Petr si náhle není jistý, jestli neudělal někde chybu. Navíc má pocit, že je uprostřed nekonečné přírody ztracený a začne se mu stírat rozdíl mezi realitou a fikcí. Opravdu se plánovaná operace podařila? Opravdu Petr vyrazil s Lucií na dalekou výpravu? Není to všechno jen výplod jeho fantazie, která s ním hraje podivnou hru? Ocitá se v situaci, ve které poprvé v životě není jejím pánem, a musí podstoupit tvrdou zkoušku a souboj se svým svědomím a vědomím, aby přišel na to, co se doopravdy přihodilo, a jak se ocitl tam, kde je. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
Zhlédnul jsem jenom kvůli Islandu. Metaforické vyobrazení pocitů obav ze ztráty nejbližšího při operaci srdce, skrze dialogy dcera/otec zasazené do přírodně a atmosféricky nadpozemského místa, coby drama absolutně nefunguje. V žádném směru. O to větším zklamáním pak je, že film po několika hezkých dronových záběrech v první polovině zůstává monotónně po celou stopáž ve stejné lokalitě Islandu a ani přírodně tak netěží jeho potenciál. Přitom správně zvolené, vizuálně dramaticky gradující lokality mohly lépe podtrhnout vyznění komorní linky filmu. ()
Nebývá to tak často, aby se filmaři vydali do zahraničí a natáčeli tam český film. Ačkoli v posledních letech takových filmů přeci jen přibývá, Island je v tomto případě skutečnou filmařskou exotikou. Právě krajiny samotné tvůrci využili hodně a půlka snímku tak působí spíše jako přírodopisný dokument. Se samotným dějem mám problém od počátku. Petr totiž po své dceři žádá, aby neblbla, protože po operaci by se ještě měla šetřit, přesto ji bere na náročný výlet na Island. Po dlouhých rozhovorech se vzápětí ukazuje, že to nemusí být až taková pravda. Z toho by mi logicky vyplynulo, že se operace nepovedla, ale to také není pravda. Operace nakonec proběhla v pořádku. Takže...co je tedy pravda? Přijde mi, že ze solidního nápadu zbyla jen kostra. Jako by sami tvůrci nevěděli, co si s dobrým nápadem počít a jak jej rozumně ukončit. ()
Jiří Langmajer jako špičkový kardiochirurg , který vezme svou dceru Martinu Babišovou po transplantaci srdce na výlet na Island. Děsná citová ždímačka, která zvýší intenzitu ve ( pozor spoiler ) 44. minutě, kdy dcerka zkolabuje. Celý film je jen pásmo opravdových dialogů otec dcera s obrázky pěkného Islandu. Pokud vás nezajímá Island, film o ničem a pokud chytnete nerva na hlavní hrdinku, tak to ani nedokoukáte. ()
Seš morous.....nejsem.....seš bručoun....nejsem ! toto opakujte asi 50 x...Vezmite si špičkový 4K Dron , vezmite ho na Island s dvojicou hercov, doma zabudnite jazvu ( kto videl pochopí ) spravte komornú atmosféru a priam dokonalú hudbu a máte film...vo filme je spomenutá " nuda v Brne " , mňa napadla nuda na Islande...ale tie zábery na prírodu nemali chybu ! je to skoro ako cestopis kde dvom kráčajúcim hercom zabudli vypnúť mikrofón. A koniec je zmätočný, neviem teda ako čo skončilo. Seš morous ! né nejsem ! fakticky ! ()
Galerie (18)
Zajímavosti (10)
- Režisér využil letité zkušenosti z otužováním Jiřího Langmajera a zakomponoval je do filmu. (sator)
- Scénář se upravoval natolik, že finální verzi si štáb a herci přečetli až v letadle směrem na Island. (vyfuk)
- Titulní píseň „100 Years“ složila kapela November 2nd. Ve filmu zazněly také další jejich písně, a to „Thle Blue Land“ a „Beyond The Sea“. (SONY_)
Nápad na film Minuta věčnosti Rudolf Havlík vymyslel během pandemie, malý štáb se ve finále vydal natáčet film na Island, který byl jediným dostupným místem v rámci pandemie. Právě nádherný Island je společně s Jiřím Langmajerem a Martinou Babišovou třetím hlavním hrdinou filmu, přičemž kameraman Václav Tlapák v divákovi rychle vzbudí zájem Island osobně navštívit. Minuta věčnosti je skutečně plná krásných záběrů a je tou nejlepší reklamou, kterou jde Islandu vytvořit. Vyrovná se ovšem obrazové stránce obsah? Samotný režisér Rudolf Havlík film označuje jako “staromilský thriller, který dávkuje napětí až do poslední minuty a ve chvíli, kdy přijde první zlom, se v příběhu vše rázem změní a pravidla hry jsou náhle rozdaná jinak a vše spěje k nevyhnutelnému dramatickému konci”. Je tomu ovšem skutečně tak? V průběhu je vlastně cítit jistá snaha o psychologickou hru s divákem. Háček je ovšem v tom, že jsou pravidla hry možná až příliš očividné. I když člověk bude ignorovat fakt, že samotný Langmajer hlavní pointu v podstatě dávno vyzradil v rozhovoru, ani vědomost tohoto faktu ve finále moc divákovi problém dělat nebude. Dvě třetiny v podstatě sází na dialog mezi postavami Langmajera a Babišové, kteří jako otec a dcera diskutují o vzájemném vztahu, minulosti, případné budoucnosti a osobních problémech. V téhle rovině to celé funguje především i proto, že jsou Langmajer a Babišová ve svých rolí opravdu dobří. Langmajer po delší době hraje něco jiného než bohéma, který neustále svádí ženy a tahle vážnější poloha mu skutečně sedí. Babišová zase dokazuje, že je neskutečně talentovaným českým hereckým objevem a mohla by v nadcházejících letech ještě rozhodně předvést zajímavé věci. Těmi dialogy Minuta věčnosti nestrhne (především dialogy dcery, které se snaží být až příliš pubertální a působí jako přesně dialogy mladé postavy, které psal 40-letý muž), přesto ovšem i díky Langmajerovi a Babišové víceméně fungují. Pak právě dojde na úkaz těch ambic, kdy se film snaží přijít se “šokujícím zvratem” a předvést schizofrenní atmosféru. Jenže to tak úplně nefunguje. Především i díky tomu, že se dá dopředu tak trochu vědět, kterým směrem se to přesně vydá. Stopáž, která nepřesáhne 80 minut poté naštěstí znamená, že si film nemůže dovolit stát na místě. Na druhou stranu se ovšem definitivně ukazuje, že samotný námět je vlastně přeci jen tak trochu jednoduchý i přes lehkou snahu hrát si s divákem. A pak přijde finále, které dokáže tak trochu překvapit. Zároveň tím ovšem vyplyne spousty otázek k předem vyřčeným dialogům a co ty dialogy vlastně měli znamenat. Řemeslně zvládnutý film tak ve finále nejvíce zklame svým obsahem. Hlavním lákadlem pro diváky bude právě prostředí Islandu a kvůli němu za to vidět film stojí. Společně s ním poté stojí za pozornost i další dvě hvězdy filmu Langmajer a Babišová. Ti jsou ve svých rolích opravdu dobří. Minuta věčnosti jinak není kdovíjak funkčním thrillerem a je v podstatě snadno rozlousknutelný, přesto ovšem za vidění určitě stojí. I proto, že většina českých filmů se jen tak na Islandu netočí a minimálně sledovat ten jistý pokus o ambice je určitě zajímavé..... () (méně) (více)