Skvělí Ambersonové

Já jsem z toho malinko rozpačitý, protože perfektní příběh, skvělá režie a hodně dobré herecké výkony byly totálně pokruveny nuceným střihem. Tím pádem byl děj tak trochu letem světem, místy nedával moc smysl a na mnoha místech zůstaly otazníky. Je mi jasné, že to není vina Orsona Wellese nebo toho filmu jako takového, ale stejně půjdu kvůli tomu s hodnocením dolu. (19.12.2009)

Vůbec nepochybuji o tom, že v původním režisérském sestřihu šlo o vybroušeným klenot, ale hodnotit bohužel musím jen kratší sestřihanou verzi. Ta samozřejmě není špatná a jednoznačně je vidět, jakým revolučním citem pro uspořádání či nasvícení mizanscény Welles disponoval, ale přeci jen se nedaří skrýt dojem rozkouskovanosti a trvá delší dobu, než se divák v postavách a jejich vzájemných vztazích plně zorientuje. Pouštět se do větší kritiky mi ovšem přijde nefér - jednak pro zprznění kompletní Orsonovy vize, jednak pro neoddiskutovatelné vypravěčské kvality, které Skvělým Ambersonům navzdory studiové křivdě bezesporu zůstaly. (31.03.2020)

No, tak nevím. Mé další setkání s tímto panem režisérem dopadlo snad ještě o něco hůře než to předchozí. Poprvé jsem někdy po půlce filmu usnul, při druhém zhlédnutí se mi podařilo ho dokoukat do konce, ale s menším sebezapřením a většími přestávkami. Co z toho, že se snímek vyžívá v hloubkách, hře stínů a dalších vizuálních či technických hračičkách, když je tempo snímku neskutečně pomalé, příběh mdlý až nudný a sympatizování s postavami takřka na nule (velmi podobné pocity jako u Občana Kanea, ať už v kladném či záporném slova smyslu). Takže genialita profláklého režiséra zůstává mnou dále nepochopena a Skvělí Ambersonové si u mě vysloužili pouhé 2* (přemýšlel jsem ještě o průměru, ale usínat nudou u filmu o délce 88 minut, to fakt ne). (19.11.2012)

Filmový skvost, kterému chybí čtyřicet minut k dokonalosti. Orson Welles a jeho freska jedné rodiny. Precizně natočený film, který využívá všechny výhody černobílého filmu a skvěle vykresluje a využívá charaktery postav. Velká škoda, že původní film producenti prostříhali a ponechali jen to, co uznali za vhodné. Celý film tak chvílemi připomíná Metropolis, které v nekompletní verzi působí podobně "zkratkovitě", ale stále lze najít spojitosti v ději a postavách. Drama samotné rodiny a jejich postav je vystavěno velmi dobře, a když do černobílého obrazu plného nádherných záběrů a nasvícení, promluví Orson Welles svým nezaměnitelným hlasem, divák padá v úžas. Lze jen uronit slzu za zničených 40 minut a tajně doufat, že jako u zmiňovaného Metropolis se jednou třeba náhodou zbylé scény najdou ... O závěrečných titulcích asi nemusím mluvit... (04.04.2009)

Knihu jsem nečetl. K filmu jsem tedy přistupoval jako k něčemu úplně novému. Děj mi trochu připomněl „100 roků samoty“. Rozpad rodiny je tu provázen velkými společenskými a technologickými změnami v okolním světě. Režisér zvolil zajímavý styl vyprávění, kdy je děj členěn jakýmisi předěli, ve kterých dav komentuje postavení Ambersonovic rodiny ve městě. Víc než cokoliv jiného zajímá Wellese postava mladého Ambersona. Jeho výstupy mají často velice temnou atmosféru, blížící se svou vypjatostí Hitchkockovým psychothrillerům. O to překvapivější je poslední scéna, která celý film odkazuje do mezí těch nejčervenějších knihoven. Nevím, jestli je to chyba Roberta Wise, který film na příkaz studia přestříhával a snad i dotáčel, nebo jestli tento konec vyšel od samého Wellese, jisté je, že se ke zbytku filmu ani trochu nehodí. I přesto je tento film skvělým příkladem Orsonova režijního umu. (16.11.2005)