Vlčí jáma

Jiřina Šejbalová hraje fúrii, která dusí všechny okolo - mnohem mladšího manžela i schovanku, a hraje ji tak sugestivně, že když jí tlačí paruka a klobouk, mě z toho začíná bolet hlava. Estetika, křehkost a láska proti maloměšťáctví a pokrytectví, hodně depresivní psycho, parádně zrežírované a výborně odehrané. (18.09.2005)

"Nikomu tě nedám...ty můj tajtrdlíčku...ty můj bobečku." Ze začátku se tyhle majetnické sklony tetičky Kláry vůči svému mladšímu manželovi mohou zdát i docela roztomilé či přinejmenším úsměvné. Postupem času však atmosféra v rodině začíná poměrně houstnout a člověku je jasné, že má před sebou silné psychologické drama. Jiřina Šejbalová přitom tuhle roli zahrála tak excelentně, že v okamžiku, kdy tetička v zoufalství křičí "já už nemůžu, já to nedovolím, já to nechci….to se nesmí stát…", to ve mně vyvolalo rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem si říkal, že si dotyčná svůj osud (citově) opuštěné ženy kvůli své panovačnosti i zaslouží, na druhou stranu mi jí bylo i líto. Zvláště když jsem viděl, jak se k ní v závěru otřesně chovají její posluhovačky. V některých momentech měla atmosféra filmu až hororový nádech, což nevím, zda bylo úplně nutné. Tyhle scény každopádně dost kontrastují s tím, jak se v celém filmu chová (nejen) k tetičce její mladičká schovanka v podání Jany Brejchové. Ta toho sice moc nenamluví, ale člověk z ní má přesto pocit, jako by viděl anděla. Tomu odpovídá pro někoho možná i trošku překvapivý konec... (02.08.2018)

Komorní drama o nerovném milostném trojúhelníku, z něhož však jako osamělá sopka ční zlá, despotická a odporná Klára v podání Jiřiny Šejbalové. Ve vlastních soudech jsem však opatrnější a říkám si, kdo byl horší, zda politováníhodná a vlastně nešťastná ženština, jíž však zřejmě nebylo pomoci nebo její pokrytecký a zbabělý manžílek bez kouska cti? Na to nechť si pochopitelně odpoví každý sám. Z hlediska filmového vyprávění příběhu jsem však měl trochu problém s  křehotinkou Brejchovou. Uvěřit téhle pastelkové naivitě a la Nastěnka se mi prostě nedaří, znám je totiž jen z filmu, literatury nebo dětských obrázků. Její konečná proměna v  uvědomělou mladou dívku byla sice jistým zadostučiněním a řekněme spravedlivou katarzí, nicméně osobně bych více docenil  šokující tanec na hrobě. Ovšem to bych zřejmě přepisoval i předlohu Jarmily Glazarové. A tak si z Vlčí jámy odnáším zejména  vzpomínku na mezeru mezi zuby Kláry v noční košili s odhaleným dekoltem, jak mi trhá chloupeček z obočí...  Brrrr (02.10.2022)

Tenhle film se jednoznačně povedl, na to že je z padesátých let, je fakt parádní. Úžasný výkony v čele s Jiřinou Šejbalovou, která je teda fakt nesnesitelná, Brejchová je taky dobrá, taková správně nevinná až lolitkovská. No a Doležalovi se taky povedlo vystihnout zbabělýho manžela. Režie taky dobrá, příběh dobře napsaný. Škoda, že v televizi tyhle filmy tak často nechoděj, důkaz, že i Češi jsou schopni natočit kvalitní a hutný atmosférový psychlogický drama. (26.01.2009)

Vlčí jáma nepôsobí ani náhodou ako to, čo si predstavujeme pod pojmom český film 50tych rokov. Skôr pripomína kostýmové drámy klasického Hollywoodu, alebo z Británie. Ako niečo od Wylera alebo Leana. Bohužiaľ je tento film takmer neznámy a včera som o ňom tiež počul prvý krát. Jednoduchú zápletku dokázal Weiss spracovať veľmi hutným a dusivým spôsobom, so zameraním sa na prepracovanú psychológiu postáv (dnes už pôsobí možno príliš naivne, ale sme v inej dobe), podporenú kvalitnými hereckými výkonmi a skvelú kompozíciu záberov. Keď si ju budete všímať, občas vás možno zamrazí. Mužská postava je veľmi pasívna, čo som spočiatku chápal ako vadu, ale nakoniec to bol odôvodnený scenáristický zámer. (23.01.2014)