Sobota

Sobota je takovou polemikou (mluvící mi z duše mým životním naturelem) s Kristiánem, podobný námět (tentokrát ovšem romanticky založená manželka a střízlivý manžel) je ovšem vyveden na svou dobu (válečná léta takovým tendencím u nás moc nepřála) velmi realisticky (časté záběry plenéru, interiery jsou velmi věrohodně autentické, nikoliv filmově stylizované, uměřené herecké výkony Boháče, Hanuse a Štepničkové, ubylo i ironie u Nového a Mandlové) a a řekněme i emancipačně - zklamaná bývalá Nového milenka Jiřina Štěpničková si najde práci, postava Nového je demaskována jako účelově ulhaná (nikoliv sympaticky ulhaná jako v Kristiánovi). (22.02.2010)

Film je malinko těžkopádný, ale vzhledem k době jeho vzniku přimhouřím obě oči. Adina Mandlová je ve své poslední české roli okouzlující a stále velmi sebevědomá. Jiřina Štěpničková tentokrát ve své roli ucházející, tj. nepřehrává. Hana Vítová má roli nejméně atraktivní, smutná puťka domácí se na první pohled zamiluje do proutníka. Oldřich Nový tentokráte spíše proutník než elegán. Celkem neznámý český film, psychologické drama o manželské nevěře. (04.04.2018)

Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. (26.01.2014)

Konec války přinesl české kinematografii nemalé obtíže. Nařízení Českomoravského filmového ústředí č. 59 z druhé poloviny roku 1944 silně omezilo provoz kin i výrobu a podle zásad totálního válečného nasazení prakticky znemožňovalo zahajování nových náročnějších projektů. Přesto se práce v barrandovských ateliérech nezastavily. Předposledním filmem, který měl premiéru ještě před květnovým osvobozením bylo společenské drama Sobota, pod které se podepsal zkušený scénárista a režisér Václav Wasserman. Mnohem zajímavější osobou, kterou bychom ovšem v titulcích marně hledali a která se tu s důvtipem sobě vlastním převtělila pod imaginární pseudonym, byla Olga Scheinpflugová, ostřílená divadelní herečka a spisovatelka, hledajíc v samém závěru války alespoň částečnou uměleckou satisfakci za své nedobrovolné umlčení. Hlavním motivem příběhu ovšem nebyla ani tak touha nastavit zrcadlo tehdejší společnosti, jako spíše využít nemalé popularity Oldřicha Nového a další noblesní varianty jeho kristianovského hrdiny. A tak se tento sympatický herec znovu oblékl do kostýmu neodolatelného svůdce a rozehrál svůj typický šarm, aby jako bohatý průmyslník sváděl krásné paní, nejprve Jiřinu Štěpničkovou a později Hanu Vítovou. Pozoruhodný herecký výkon v samém závěru své oslnivé kariéry tu odehrává také Adina Mandlová, tehdy již zraněná žena, která za sebou vláčela nezdařené manželství, bolestivý potrat a pošpiněné jméno. Hvězdy první velikosti a jejich poslední film na rozloučenou. Opona padá. (06.10.2008)

Ale ale? Že by i za slavné éry našich dědečků měli lidé v manželství problémy? Takových filmů moc není, natož aby tak naplno rozkrýval nitra žen týraných pobytem v domácnosti. Na tehdejší dobu nezvyklý snímek, který se nebojí vyslat nešťastnou manželku (Vítová) do spárů chlípného hnusníka (Nový). Nejde zde snad ani tak o děj, ten je snadno předvídatelný, ale spíše o spoustu velmi povedených samostatných scén (Nový-Mandlová). Ty dělají film chytrým, zajímavým a vtipným zároveň. Adina Mandlová a Oldřich Nový hrají své mistrovské party, na nich vše stojí, jimi film žije, nepostrádá napětí a svěžest. Přestože schéma příběhu a zejména postav není nijak originální, spíše banální, tvůrci díky hercům a nadšení pro věc dokázali z tématu vyždímat téměř maximum. 90% (10% za za výkon Mandlové, který jsem si fakt užil...). (11.06.2011)