Sobota

Film je malinko těžkopádný, ale vzhledem k době jeho vzniku přimhouřím obě oči. Adina Mandlová je ve své poslední české roli okouzlující a stále velmi sebevědomá. Jiřina Štěpničková tentokrát ve své roli ucházející, tj. nepřehrává. Hana Vítová má roli nejméně atraktivní, smutná puťka domácí se na první pohled zamiluje do proutníka. Oldřich Nový tentokráte spíše proutník než elegán. Celkem neznámý český film, psychologické drama o manželské nevěře. (04.04.2018)

Oldřich Nový byl jako vždy velmi šarmantní a elegantní muž, kterému po boku hrály krásné herečky, Adina Mandlová, Hana Vítová a Jiřina Štěpničková. Pro mě docela zásadní film s velkými provorepublikovými hvězdami, které se zde sešli naposled a s nimi se bohužel uzavřela i jedna filmová kapitola. Kapitola, ve které si budu kdykoliv ráda listovat. (24.02.2010)

Sobota je takovou polemikou (mluvící mi z duše mým životním naturelem) s Kristiánem, podobný námět (tentokrát ovšem romanticky založená manželka a střízlivý manžel) je ovšem vyveden na svou dobu (válečná léta takovým tendencím u nás moc nepřála) velmi realisticky (časté záběry plenéru, interiery jsou velmi věrohodně autentické, nikoliv filmově stylizované, uměřené herecké výkony Boháče, Hanuse a Štepničkové, ubylo i ironie u Nového a Mandlové) a a řekněme i emancipačně - zklamaná bývalá Nového milenka Jiřina Štěpničková si najde práci, postava Nového je demaskována jako účelově ulhaná (nikoliv sympaticky ulhaná jako v Kristiánovi). (22.02.2010)

Jestli opravdu žijí ženy, které svým milovaným mužům tolerují nevěry a místo hysterických výčitek s pomstou v očích ještě láskyplně, s úsměvem odpouštějí a snaží se jim to diplomaticky ukázat, aby oni záletníci sami sebe chytli za nos a zastyděli se nad svým jednáním ... tyto ženy mají můj bezmezný obdiv. Já sama nevím jak bych se zachovala, ale na takovou vysokou diplomacii asi nemám. Určitě bych nebyla klidná jak želva. (26.01.2014)

Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10 (30.12.2006)