Lidé pod horami

Kameramani F. Pečenka a J. Střecha tu excelovali - nasnímaná horská příroda hovoří sama za sebe a je tou největší kvalitou filmu, poněkud šablonovité dialogy a herecké výkony (až na Václava Trégla, který zde podal životní výkon, a mého oblíbeného záporáka F, Kreuzmanna) body ubírají. S čím se ovšem nemohu ztotožnit, tak to je konečné vyznění filmu - za vše mohou rušivé elementy (Tereza Štěpničkové a Štěpán), jejichž působení ve vsi působí veškeré zlo, donutíme je, ať odejdou. Toto vysloveně konzervativní vyznění (a že za pár roků tím rušivým elementem byli nejčastěji označováni Židé, je jasné) překvapí u autora značně levicového zaměření, ve filmu, který jinak je ukázkovým kamerově-poetickým snímkem, v němž hovoří i hudba (symfonická, cimbálovka, heligonka). (03.07.2010)

Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. (22.02.2009)

Baladický příběh ze života na horské samotě, příběh o zhoubné síle lidských vášní, intrik a napětí. Jiřina Štěpničková tu sice opět vytváří jeden ze svých obvyklých ženských typů, ovšem ve Wassermanově filmu není jen krásnou vesnickou dívkou, ale čarodějkou, která do vesnice nepatří; její kouzlo, jímž vábí muže, přináší neštěstí. Je dítětem potulných komediantů, kteří ji zanechali ve vesnici. Vyrostla a její půvab čeří klidnou hladinu života horské vesničky... Pro současného diváka je tento snímek cenný zejména neopakovatelnými záběry na panenskou přírodní krásu slovenského kraje, zachycenou kameramanským mistrem Ferdinandem Pečenkou. (04.10.2008)

Ambiciózní pokus natočit něco jiného, než obvyklý průměr československé produkce 30. let zůstal na půli cesty. Vše shazuje scénář, který není příliš propracovaný a slibované skoro antické drama skončí v podivně rozředěném konci. Herecké výkony scénáři rozhodně nepomáhají, snad jen Kreuzmann a Trégl vystupují nad průměr. Všichni ostatní přinesli pod hory toporné pražské herectví (včetně jazyka) a to působí rušivě. Velikým kladem je kamera pánů Pečenky a Střechy, která se nevyhýbá velkým celkům ani detailům (mravenci v kaši nebo čmeláci na bodláku jsou nasnímáni opravdu krásně), bohužel scénárista a režisér v jedné osobě podlehl podmanivé kráse jejich záběrů a po slibném začátku následuje snad pětiminutová lyrická vložka pučící přírody, doplněná neskutečnou hudbou Erno Košťála, po které už nelze brát zbytek filmu vážně. Kdo se zajímá o českou kameramanskou školu, měl by film vidět, kdo chce vidět pokus o něco nového, který skončil na půli cesty, tak taky. A jako bonus Jiřina Štěpničková s kosou nebo při vázání snopů. Opravdu!! (20.02.2008)

Docela nářez, řekla bych. Nejdřív mě dost rušil kontrast rozevláté nápadité formy a poněkud hloupějšího vyumělkovaného obsahu, kterému herecké výkony na věrohodnosti nepřidávají. Ale jak příběh gradoval, vadilo mi to čím dál tím méně. Postavy jsou sice trochu loutkovité, pořád nastrkávané a popostrkávané, kam se to zrovna hodí, ale stejně se mi postaraly o slušné pnutí - femme fatale Tereza, která je tak zklamaná, až jí je všechno jedno, Albín v podání uhrančivého Miroslava Svobody,... I když mě tedy nakonec příběh ani charaktery rozhodně nenudily, hlavní podíl na mé spokojenosti má přecejen výborná kamera v exteriéru, hudba a nespočet krásných detailů. Třeba to jablko padající do tůňky! Haha. Dialogy nikdy neprobíhají jen tak, i v rámci statického záběru se dají pozorovat nejrůznější nejen pracovní činnosti. Ha, sbírání drobků ze stolu! Nebo jak Jiřina Štěpničková drží toho kohouta... Možná jsem se nechala příliš unést, ale udělala jsem to ráda. Užila jsem si objevování skoro jako u Buñuela. Mimochodem mravenci tu jsou taky. A spousta dalšího. Tenhle film má na to, aby mě zaměstnal ještě několikrát. (17.02.2008)