Lidé pod horami

Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. (22.02.2009)

Ambiciózní pokus natočit něco jiného, než obvyklý průměr československé produkce 30. let zůstal na půli cesty. Vše shazuje scénář, který není příliš propracovaný a slibované skoro antické drama skončí v podivně rozředěném konci. Herecké výkony scénáři rozhodně nepomáhají, snad jen Kreuzmann a Trégl vystupují nad průměr. Všichni ostatní přinesli pod hory toporné pražské herectví (včetně jazyka) a to působí rušivě. Velikým kladem je kamera pánů Pečenky a Střechy, která se nevyhýbá velkým celkům ani detailům (mravenci v kaši nebo čmeláci na bodláku jsou nasnímáni opravdu krásně), bohužel scénárista a režisér v jedné osobě podlehl podmanivé kráse jejich záběrů a po slibném začátku následuje snad pětiminutová lyrická vložka pučící přírody, doplněná neskutečnou hudbou Erno Košťála, po které už nelze brát zbytek filmu vážně. Kdo se zajímá o českou kameramanskou školu, měl by film vidět, kdo chce vidět pokus o něco nového, který skončil na půli cesty, tak taky. A jako bonus Jiřina Štěpničková s kosou nebo při vázání snopů. Opravdu!! (20.02.2008)

Ať se děje co se děje, nejdůležitější ze všeho je grunt. Ale když se do toho vmotá ženská na vdávání, rozhodí i staré ostřílené horaly, vnese mezi ně svár a dojde i na zločin. Jiřina Štěpničková není sice typ ženy, kvůli níž bych zabíjel já, ale ne tak chlapi ve filmu. Každý ji z nich chce a je schopen lecčehos. Chlapi však nakonec správně nakonec rozeznají, kdo mezi ně tu neshodu vnesl a to je základní poselství filmu- člověk je v podstatě dobrý, ale může se dostat na šikmou plochu velmi snadno. Že by za to mohla opravdu ta žena? Je přece nástrojem ďábla! Nebo že by ne? 70% (14.05.2012)

Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala. (05.07.2021)

Shoda s komentářem Ony. myslel jsem, že se zasměju nad toporností fousatého filmku, a ejhle, ty pohyblivý fotky byly tak úchvatný, že jsem u toho vydržel až do konce. Mravenci-Buňuel, tohle tam je! Ovšem tady to má konkrétnní symbolický význam, až půvabně doslovný: jednou je hmyz v rendlíku a v kaši, která je navařená, musí se tedy dojíst (krátce po vraždě), podruhé je to symbol už pozitivní -- pilní tvorečkové se v přírodě činí, aby se uživili, ať už mají dvě nohy nebo šest nohou, život jde dál! Nebo ta oprátka, skrz kterou vidíme hlavu nebohého vraha. Nebo to okno s mříží v chalupě, a další záběr: zamřížované okýnko ve věznici. To je radost, tohleto zachytit. Fotky polních prací v podhorské krajině (ehm - opravdu se tam pěstovalo obilí? -- ovšem obilí vypadá na plátně líp než brambory nebo řepa, že) bych si naordinoval do snů a nechal je pěkně černobílé. A samozřejmě se tomu člověk pořád může pochechtávat, když už musí -- třeba těm vzletně vedeným nápisům na cedulkách, zanechaných nejdříve u tůňky a pak u četníků -- vskutku krasopis vesnického čeledína! Tenhle film je neprávem opomenutý skvost československé kinematografie, řekl by někdo. A někdo jiný zas: zábavná podivnůstka, překvapivě ladící oku a uchu. (18.02.2008)