Lidé pod horami

Baladický příběh ze života na horské samotě, příběh o zhoubné síle lidských vášní, intrik a napětí. Jiřina Štěpničková tu sice opět vytváří jeden ze svých obvyklých ženských typů, ovšem ve Wassermanově filmu není jen krásnou vesnickou dívkou, ale čarodějkou, která do vesnice nepatří; její kouzlo, jímž vábí muže, přináší neštěstí. Je dítětem potulných komediantů, kteří ji zanechali ve vesnici. Vyrostla a její půvab čeří klidnou hladinu života horské vesničky... Pro současného diváka je tento snímek cenný zejména neopakovatelnými záběry na panenskou přírodní krásu slovenského kraje, zachycenou kameramanským mistrem Ferdinandem Pečenkou. (04.10.2008)

Především scénárista Václav Wasserman patřil také do české obdoby Silné čtyřky. Jeho samostatná práce režisérská je ovšem téma zcela samostatné a poměrně opomíjené v rámci celkového nazírání na archivní český film. Pomineme-li jeho němý debut a první zvukový experiment, byli Lidé pod horami prvním silným vkladem do vrcholné prvorepublikové produkce. V příštím roce se mu remake Božích mlýnů povedl ještě lépe a můžeme jen litovat toho, že na svou práci mohl navázat až v závěru Protektorátu vynikajícím melodramem Sobota. To, co mohl vytvořit po zestátnění, to už zase bohužel patří mezi smutnější záležitosti... nicméně věřím, že vzhledem k absenci Miroslava Svobody v německé verzi, mohla tato být ještě o stupínek lepší. Neb, co ten předvádí v každé scéně, do které je zasazen, za to by se styděl i poslední ochotník! Naštěstí je často jeho projev ředěn osvědčenými epizodkáři nebo vedlejšími rolemi - a když přijde na řadu samotná Štěpničková - má logicky celé plátno jen pro sebe a už je zase dobře. (22.02.2009)

Ať se děje co se děje, nejdůležitější ze všeho je grunt. Ale když se do toho vmotá ženská na vdávání, rozhodí i staré ostřílené horaly, vnese mezi ně svár a dojde i na zločin. Jiřina Štěpničková není sice typ ženy, kvůli níž bych zabíjel já, ale ne tak chlapi ve filmu. Každý ji z nich chce a je schopen lecčehos. Chlapi však nakonec správně nakonec rozeznají, kdo mezi ně tu neshodu vnesl a to je základní poselství filmu- člověk je v podstatě dobrý, ale může se dostat na šikmou plochu velmi snadno. Že by za to mohla opravdu ta žena? Je přece nástrojem ďábla! Nebo že by ne? 70% (14.05.2012)

Docela nářez, řekla bych. Nejdřív mě dost rušil kontrast rozevláté nápadité formy a poněkud hloupějšího vyumělkovaného obsahu, kterému herecké výkony na věrohodnosti nepřidávají. Ale jak příběh gradoval, vadilo mi to čím dál tím méně. Postavy jsou sice trochu loutkovité, pořád nastrkávané a popostrkávané, kam se to zrovna hodí, ale stejně se mi postaraly o slušné pnutí - femme fatale Tereza, která je tak zklamaná, až jí je všechno jedno, Albín v podání uhrančivého Miroslava Svobody,... I když mě tedy nakonec příběh ani charaktery rozhodně nenudily, hlavní podíl na mé spokojenosti má přecejen výborná kamera v exteriéru, hudba a nespočet krásných detailů. Třeba to jablko padající do tůňky! Haha. Dialogy nikdy neprobíhají jen tak, i v rámci statického záběru se dají pozorovat nejrůznější nejen pracovní činnosti. Ha, sbírání drobků ze stolu! Nebo jak Jiřina Štěpničková drží toho kohouta... Možná jsem se nechala příliš unést, ale udělala jsem to ráda. Užila jsem si objevování skoro jako u Buñuela. Mimochodem mravenci tu jsou taky. A spousta dalšího. Tenhle film má na to, aby mě zaměstnal ještě několikrát. (17.02.2008)

Kamera čaruje, ale hory by se v tomhle případě bez těch lidí docela obešly. Někteří mocně přehrávají a závěrem zní dialogy toho typu, jako jsou parodovány v Saturninovi, a to vše za neustále hřmící hudby laděné bez ohledu na probíhající situace. A Štěpničková je z komunity vytlačena prostě proto, že po ní muži jdou a že představuje cizorodý prvek, i když se nikdo neobtěžuje říct proč – kde se tam tedy ta schovanka vzala. (05.07.2021)