Přijdu hned

Film Otakara Vávry "Přijdu hned" z rou 1942 patří do žánru československých prvorepublikových (a post-prvorepublikových) lehce sentimentálních komedií. Přesto podle mě z tohoto žánru trochu vystupuje a má osobitější tvář. Těžko říci, zda je to způsobeno pohnutou dobou, kdy Vávra svůj film točil (Heydrichiáda), nebo s tím spojený tragický osud herečky Anny Letenské, ale cosi chmurného na filmu sedí dosud. Nejedná se tedy rozhodně o snímek, který by v duchu komedií Vlasty Buriana vršil různý gagy a prověřené komediální prvky (záměna osob, převleky, apod.), ale ve svém pojetí je velmi civilní a v neposlední řadě i citlivý. Snad právě proto jej mám tak rád. Postavu pana Barvínka (Saša Rašilov), chudého vycpavače zvířat si člověk prostě musí zamilovat. Je to smolař k pohledání, ale také dobrák se srdcem na pravém místě. Pan Barvínek bydlí v pavlačovém domě se zvláštní sortou lidí protknutých různými maloměšťáckými charaktery. O komediální zápletky v této souvislosti není nouze, ale prim ve filmu hraje trochu melancholické drama obyčejného člověka a podstata lidského štěstí. Minimálně na mě tak film působil. Film měl premiéru asi dva měsíce po smrti Anny Letenské, což v té době ale věděl jen málokdo. Za pomoc při ukrývání Františky Lyčkové (manželky lékaře, který ošetřil Jana Kubiše) ji totiž čekal Mauthausen s jednosměrnou jízdenkou. (10.08.2016)

Spočiatku ani nie vtipná komédia, skôr predvádzanie ľudskej škodoradosti, ale po chvíli sa to slušne rozbehne so všetkými tými vzťahmi v bytovke so spoločnými balkónmi. Dnešné panelákové pevnosti neposkytujú také príležitosti na vzťahy. Vzťahy sú v zmysle protektorátnych komédií veselé a príjemné, rovnako ako oćakávaný ľudomilský záver. Za dobré zvládnutie role si zaslúži pochvalu aj Rašilov bernardín. (02.05.2015)

Druhé stanné právo, vyhlášené bezprostředně po atentátu na Heydricha, vneslo do života obyvatel okupované země další neklid a strach. Represe nacistických úřadů posílených o příslušníky gestapa a wehrmachtu dosáhly nevídaných rozměrů: statistika hovoří o třech tisících perzekuovaných osobách, mezi nimi se tehdy nacházeli také architekt Vladislav Čaloun (1907 – 1943) a MUDr. Břetislav Lyčka (1903 – 1942). A také Anna Letenská (1904 – 1942), oblíbená filmová a divadelní herečka. Osudy všech se uzavřely krátce po odhalení odbojové skupiny Anthropoid, která měla na svědomí Heydrichovu smrt. Ještě předtím, než Letenská zahynula společně s dalšími českými ženami v koncentračním táboře Mauthausen, sehrála vedlejší komediální roli ve Vávrově filmu Přijdu hned. Ten v humorném sledu pavlačových epizodek sleduje samorostlého malostranského vycpavače zvířat v neodolatelném podání Saši Rašilova, člověka zdravě poťouchlého, přitom dobrosrdečného a poctivého. Rašilovův výkon uchvacující neokázalou hloubkou hercova nespoutaného individualismu je zčásti podpořen také sličnou Vlastou Matulovou v roli půvabné květinářky a mladinkým Svatoplukem Benešem, milovníkem moderním, jiným, než byli předváleční hrdinové bez bázně a hany. Vynikající je ale také Pištěk, jehož k smrti uražený hostinský je figurka v lecčems snadno zaměnitelná, přesto v partnerství s neukázněným Rašilovem odkrývá dosud netušené stránky komediálního herectví tohoto vskutku nepřehlédnutelného muže. Film je zvláštním způsobem doslova prodchnut podmanivou atmosférou, která jako zázrakem ignoruje všechny ty běsy venku. Popravy. Výslechy. Vypálené Lidice a Ležáky. Strach, zalezlý do chodeb domů. Ale také smích diváků, kteří v kinech neměli ani ponětí o tragické smrti oblíbené herečky. Smát se a nemyslet. Alespoň na chvíli na nic nemyslet. (06.10.2008)

Filmů se Sašou Rašilovem starším v hlavní roli moc není, a proto je třeba vážit si každého lepšího. A tento je opravdu dobrý. Jasně, nic nového než klasický příběh o dobrákovi, který k bohatství téměř přišel, nás nečeká. Ale i tak jde o milou, pohodovou, lidskou a příjemnou komedii, navíc i dost krátkou, aby ani chvíli nenudila. Příjemné zastavení v denním shonu. (14.03.2016)

Tahle povedená komedie nad níž se vznáší hákový kříž je důkazem toho, že i v tak mizerné době se daly točit skvělé bijáky, které lidem (snad) dávaly aspoň na chvíli zapomenout na zdrcující bezvýchodnou realitu..PS: Závidím Sašovi jeho dědečka, byl to pan herec, ale jak už tady bylo zmíněno ve své době možná trochu nedoceněný. Dobrých komiků holt tehdy bylo víc, no nic.. (13.01.2011)