Přijdu hned

"Víš, ono je to moc hezký udělat dobrý skutek", říká pan Barvínek a ty dobré skutky dělá jaksi mimochodem, protože má dobré a nezištné srdce. Trochu naivní prvorepubliková komedie. Bodové hodnocení zvedám za vynikající herectví Saši Rašilova a pro tklivý projev Vlasty Matulové. Pro ni mám obzvláštní, soukromou slabost... (07.10.2017)

„Já se nechci uklidnit, já se nemůžu uklidnit a já se neuklidním!“ Nikdy se nenechte zavřít do vězení, i kdyby třeba jen na den a s dobrým společníkem, můžete propásnout dědické řízení! Anebo…že by to až tolik nevadilo? Pan Barvínek je citlivý člověk (jeho „zklamání“ diváka zasáhne) se srdcem na pravém místě a chytlavým smíchem (ostatně Rašilov, na kterém film staví nejvíc, se uměl smát jako málokdo). I některé další postavy nejsou špatné (např. Benešův chemik, Pištěkův hostinský či třeba Nedbalův dědic s hlubokým hlasem), ale žádná z nich není natolik výrazná, aby se hlavnímu hrdinovi alespoň trochu přiblížila. A s humorem je to tu jak s přeháňkou, občas se přižene, vyvolá divákův smích, ale stejně tak rychle zmizí, a film je tak povětšinou spíš jen úsměvný (a dost sentimentální). Celkově dávám pouze lepší průměr. „To ste inženýr? To ste inteligent? Už sem vám tisíckrát řekla, že tohle já trpět nebudu! Kdo to má pak vydrhnout, celej dům to zasmradí!“ - „Náhodou to nejsou žádné smrady, ale plyny vzniklé chemickou reakcí!“ (11.08.2019)

Děj má slušně našlápnuto pro výbornou komedii. Bohužel zhruba v půlce z mého pohledu film začne ztrácet. Některé situace mohli být vtipnější a nebála bych se více rozvinout i romantickou zápletku. Ta je sice naznačená, ale ve finále vlastně vyzní pro hlavního protagonistu spíše smutně. Obecně konec, samozřejmě dopadl dobře, ale v tomto případě bych si přála jiný. Podobný už jsme viděli ve Fričově Tetičce. Přijdu hned není špatný film, moje pocity z něho ale uvízly někde mezi komedií a melancholií (hlavní protagonista končí opět bez ničeho). (01.12.2012)

Smutná ,ale přesto pěkná komedie ,či by se dalo říci moralita o jednom dědictví ,které je někde schováno ,ale když se do určitého data nenajde ,tak propadne. Příbuzní se hrnou a perou o každý kousek nábytku. Jako poslední se o tom dozvídá vycpavač zvěře Barvínek (S.Rašilov) a hned už se vidí jako milionář a celý dům ho se ho najednou chystá vítat. (další předchudce filmu Dědictví aneb kur...) tak ,když se rozjede pro dědictví najde už jen prázdný dům a bernardýna Ivana( Rašilův pes jak píše Karlos80) a takse ho ujme. No jo kdo by si taky vzal ,když by ho musel živit. A cestou ještě najde vypadlou dřevěnou krabičku co vypadla někomu z příbuzných. Když se vrátí jen se psem a všichni vidí ,že nic nemá tak se zase od něj odvrátí jak aktuální. lidi jsou stejný jako ted. naštěstí nakonec celé dědictví propadne opuštěným dětem a tak to má být. O A.Letenské se zminovat nebudu to už je tu zmíněno několikrát,jako malý kluk si to pomatuju jak to říkala před filmem hlasatelka a od té doby mě při tom docela mrazí. Jak to muselo být kruté. (23.12.2007)

Nedoceněná komedie se S.Rašilovem v hlavní roli. Málokdo ví, že jednu z rolí, konkrétně domovnici (či správkyni domu) hrála tehdejší "hvězdička" židovka Anna Letenská, které několik dní či týdnů před tím popravili manžela. Bohužel během natáčení tohoto snímku čekalo v zákulisí Gestapo také na ní. Svědci hovořili o tom, že po posledním záběru ji odvedlii, pozdějí se dozvědeli, že byla popravena. V Praze na Vinohradech je na její památku pojmenována jedna ulice (kolmá na Vinohradskou), jmenuje se "Anny Letenské". (03.08.2004)