Pohádka máje

Vynikající kamera (na poslední záběr budu ještě dlouho vzpomínat) a krásné herecké výkony - vedle ústřední dvojice si velké uznání zaslouží dokonalá Vlasta Fabianová, která ve svém filmovém debutu předvádí velice vyzrálý výkon. Jako celek je film tak trochu sladkobolný a patetický, ale to ostatně člověku čas od času také neuškodí... (03.02.2009)

,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová! (21.04.2012)

K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. (06.10.2008)

Film je režisérsky i herecky nesmírně dobře zvládnut. Vraťme se ale k předloze Viléma Mrštíka, který se narodil 300 m od mého baráku. Mrštík jak známo byl psychotik, který se podřezal skalpelem kvůli paranoie. Nevytvořil tu žádný impresionistický román jak učí ve školách. Vytvořil tu prostě velmi žádanou červenou knihovnu. Ríša je bohém, alkoholik a kurevník. Helenka je vytlemená blbka z lesa, nemající páru cože je sex. Ríša ji objevuje jako divošku z džungle a je to pro něj lákavé a objevné řezivo. Toto by ve skutečnosti se stát mohlo ale skončilo by tragicky. Mrštík to elegantně obalil do romantiky, proto dílo mělo úspěch a i film měl za války obrovský úspěch, protože lidi chtěli alespoň na 88 minut zapomenout na gestapo a obecnou národní tragedii. (12.08.2012)

Romantický film o lásce dvou mladých lidí, který prochází dětinskou zatvrzelostí díky mladosti obou postav a díky době konce 19. století.. Ríša (Svatopluk Beneš) místo studování práv híří po nocích a tak je poslán ke svému strýci faráři (Jaroslav Průcha) na venkov, kde potkává půvabnou Helenku (Nataša Gollová), spíše ještě dětsky stydlivou. Oba dva jsou do sebe od počátku zakoukaní, Helenka pro svoje plaché a naivní mládí odolává, ale pak se rozpoutá pravá romantika, kterou začne z nudy kazit Ríša. Nakonec musí přijít uvědomění a šťastný konec ve smíření obou. No, snad jim to dobře dopadlo. Z ostatních postav stojí za zmínku revírník, otec Helenky (Jaroslav Vojta), Ríšův otec (Theodor Pištěk), který zjistí, že jeho nezdárný synek místo učení dělá v Praze jen dluhy, a Ríšova bytná v Praze, paní Křížová (elegantně půvabná Vlasta Fabiánová).. (09.03.2010)