Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Nataša Gollová, Jaroslav Vojta, Leopolda Dostalová, Svatopluk Beneš, Theodor Pištěk, Marie Blažková, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Miloš Nedbal (více)Obsahy(1)
Student Ríša se nevěnuje právům, ale flámům a výtržnostem. Rozzlobený otec již odmítá platit jeho dluhy. Ríša však není úplně zkažený. Rozhodne se odjet na čas ke strýci faráři na Moravu a tam se připravit na zkoušky. Na venkovském plese se seznámí s Helenkou, plachou revírníkovou dcerou. Půvabná dívka Ríšu okouzlí. Je úplně jiná než ženy, které doposud poznal. Jejich známost se mění ve velkou lásku. Plynou dny a idylický vztah začíná Ríšu nudit. Z jakési škodolibosti začne jednou Helence vyprávět o svém bývalém zhýralém životě a o zlomených srdcích krásných žen. I když to jsou vesměs smyšlenky, Helenka je dotčena a odmítne se dál s Ríšou scházet. Strýček farář se rozzlobí a vykáže synovce z domu. Ríša zoufale hledá Helenku, aby se s ní udobřil. Až těsně před odjezdem vlaku do Prahy mu Helenka odpouští. (NFA)
(více)Recenze (33)
,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová! ()
To je taková škoda, že k té krásné a jiskrné Gollové nebyl odpovídající partner. Když si představím Hrušínského, který měl Ríšu původně hrát, to by byla jiná káva. Beneš byl taky mladší, než Gollová, takže tu výměnu jaksi nechápu. Nebo mohl být věčným studentem Ríšou třeba Korbelář. Ale to už jsem se zasnila moc, pak by byl Ríša víc sexy než Helenka, což by se nehodilo. Krom obsazení Ríši bych měla ještě jednu výtku, ten závěrečný živý obraz, když Helenka mává šátečkem za odjíždějícím vlakem, to už je opravdu přes čáru i hodně špatného vkusu, to už není jen patetické, to už je blbé. ()
Vážně si nevzpomenu na film, který mě poslední dobou nudil víc než tohle. No, fuj. Jen s určitou úctou ke tvůrcům a obsazení se držím od odpadu, protože tohle bylo opravdu utrpení. Nejjednodušší příběh, s jakým Vávra mohl přijít, celé je to obrovské prázdné klišé plné nanicovatých keců. Za těch 88 min se tam nestalo absolutně nic, jen Helenka pořád měla ráda Ríšu a pak ho zase ráda neměla a takhle to tu hodinu a půl střídali. A nejhorší je na tom, že mi tady vadila i ta Nataša Gollová... ()
Další z českých filmů, na který jsem koukala kvůli státnicím. Jméno režiséra Vávry bylo celkem lákadlem, ač tohoto režisérského barda považuji spíše za zručného řemeslníka, který uměl prokličkovat každou dobou, než objevného filmaře, pár hodně zdařilých kousků ve své filmografii přece jenom má. Pohádka máje to však není. Námět dle Mrštíků je přesně takový, jako většina české literatury té doby (19. století). Dnes je to prostě vyčpělé a naivní. Pohádka máje má sice v hlavní roli skvělou Natašu Gollovou, kterou mám z té sorty hereček asi nejraději, ale co naplat, když ten příběh a celý film je s prominutím tak debilní... ()
K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. ()
Reklama