Noční host

Jednoho večera 60. let přijede německý host do zapadlé české vísky. I když je přátelský dává gestem, mluvou i chováním najevo, že on je něco víc. 15 let po válce k nám Němci jezdili jako bozi a zase dávali najevo jak jsou lepší než ostatní z Evropy. Plnou hubu: co jsme to jsme si = zapomeňme na to ! Mohli si nás všechny koupit a Češi jim lezli do zadku a Češky do postele. Ale tentokrát německý host narazí na hostinského, který zažil koncentrační tábor. Nééémec ale není vůbec šokován, protože lágr bral jako nemocnici, pro zocelení slabých. Arogance cizince je obdivuhodná, ale lidi nezapomínají a každého si koupit nemohou ! Rudolf Hrušínský jako německý návštěvník mi bral dech. Dokázal ve mně probudit takovou nenávist k těm, co si myslí o sobě, že jsou nadlidi. Za povšimnutí určitě stojí také mladé trdlo Jana Hlaváčová. (22.09.2010)

"Jak dlouho to máme držet v hlavě???" Tenhle Vávrův film rozhodně není jen jakýmsi prvoplánovým vypořádáním se zlými západoněmeckými "fašisty". I když je fakt, že když postava slizkého a cynického německého podnikatele Hupperta, jehož s grácií sobě vlastní hraje Rudolf Hrušínský, říká, že "koncentrační lágr ještě nikoho nepřipravil o nervy" a že "pro silného jedince byl lágr sanatorium," otvírá se člověku kudla v kapse. Vůbec se proto nedivím postavě vedoucího motelu Kalouse v podání Jiřího Valy, že nakonec reaguje tak, jak reaguje. Zvláště když je vlastně možné, že se s dotyčným již v minulosti (za ne moc příjemných okolností) setkal. Chvíle, když Kalous vypráví své osobní zážitky z koncentračního tábora a na půli obrazovky člověk sleduje jakési zhmotnění jeho vzpomínek, byly pro mě jedněmi z nejsilnějších momentů filmu. Zajímavá na snímku ale je (jen na první pohled) vedlejší linka filmu spojená s postavou dívenky s kouzelnýma očima a neopakovatelným úsměvem v podání Jany Hlaváčové. Zejména její rozhovor s Kalousem o životě ("koukej, aby z tebe bylo v životě něco pořádnýho") a "maminkovských slovech" je moc pěkný. A samotný závěr pak vysloveně dojemný: "Ty moje skleničko skleněná, ty můj květináči za oknem, ty moje rybičko chycená, ty moje kachničko střelená." (02.04.2018)

Ano, čistě technicky nelze tomuto všem režimům sloužícímu prostonárodnímu umělci ve vztahu k tomuto filmu nic vytknout. Rutinní Vávrova režie rádoby uměleckého filmu nijak nevybočuje z kontextu filmové tvorby té doby. Smutné však je sledovat herecké výkony nevěrohodných postav s až hloupým předurčením v rámci děje (obzvlášťě trapná je role R.H., představující jednoznačně a bezvýhradně - jako ze života že - zápornou figuru TOHO omezeného cynického postfašistického sudetoněmeckého(!) uřvaného zlého kapitalisty, jež určitě má navíc na svědomí nějaké ty české vlastence - nebo alespoň židy - a jež zcela jasně vyznívá jako karikatura), které odpovídají standardu jakéhosi proklamativního postsocrealizmu... Potenciálně výborní herci tak vlastně utápějí své role v toporných a stupidních dialozích, podivně upocený (ne)příběh vyznívá jako ubohý - z palce vycucaný - pamflet. Téma a vyznění filmu - to je nakonec totiž opravdový HNUS. Touto antiněmeckou agitkou, natočenou v době již uvolňující se poválečné politiky bolševického stalinsko-gottwaldovského antigermanismu si Vávra nejspíš léčil doznívající zbyky pošramoceného svědomí ve vztahu ke své protektorátní (nejméně) kulturní kolaboraci. Nechtěně pak toto "dílo" připomíná nechvalně proslulé (byť umělecky nepochybně silné) nacistické antisemitské filmy z doby třetí říše. Co však nejvíce mě dnes překvapuje a štve, je potlesk značné části současných hodnotících, svědčící o naprosté pomatenosti dnešních šašských inteleaktuálů - nepochybně ovlivněných obdobně hodnotnými díly, tvořenými generacemi nástupců protagonistů této hovadiny. Co říci závěrem? Hajl Vávra! Nasrat... - - - P.S: Milý -nmafane-, ano, možná jsem úplně mimo, možná se jen mýlím, možná je vše úplně jinak (protože pravda je stejně jen jedna, víš? ;-), ale není pravda(!), že >bezmezně pohrdám< tímto režisérem (viz mé hodnocení jeho jiných filmů). Toť k Vávrovi - a teď k tobě - když už ses o mě otřel. Mrkl jsem na tvůj profil - a s tím tvým hodnocením >Majora Zemana< jsem pochopil... :-D)) Jinak ale máš tam náhodou pár filmů, na kterých se shodnem. Zjevně máš ještě šanci... Howgh! (14.10.2005)

Z takto slibného námětu mohl vzniknout výtečný psychothriller. Bohužel nevznikl. Postavy nejsou moc dobře napsané, dialogy příliš účelové, děj se pachtí odnikud nikam a závěr tomu nasazuje korunu. Nemyslel jsem, že by mne film na toto téma s výtečnými herci pod vedením Otakara Vávry mohl takhle zklamat. 40%. (12.02.2011)

Škoda přeškoda, tady bylo opravdu zaděláno na vynikajicí psychologické komorní drama. Film hned od začátku diváka chytne. Kvalitní herecké obsazení, příběh založený na dialozích. Vše je točeno v extrémně dlouhých ( někdy možná až moc ) záběrech, které dají vyniknout hereckým výkonům. Bohužel ve druhé polovině filmu se dostává do popředí příběhu ženská postava, která je zcela nesmyslně a špatně napsaná, nehodí se sem a diváka příliš nezajímá. Připadalo mi, jako by skrz její postavu chtě scenárista kritizovat mladou nadcházející "zkaženou" generaci. Film začíná směřovat jiným směrem, vytrácí se hutná atmosféra, tím i divákova pozornost a celý film se začne pomalu, ale jistě rozbředávat. Ale i chování hlavních herců mi někdy příliš nesedlo. Závěr se opět vrátí do kolejí vypjatého psychologického dramatu, ale výsledný dojem už na 4* nevystačí. I tak ale tento film nemůžu než doporučit, silných okamžiků tu je dost. (18.10.2005)