Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky

vynikající komedie s brilantním Sovákem (a jeho psem). Jako parodie je to téměř dokonalé, jen si myslím, že v té době u nás asi zas tak moc zahraničních špionážních filmů v kině neběželo, takže to asi tak nevyniklo. Co měl ale překvapilo je obsazení hlavní role agenta W4C....v parodii bych teda Jana Kačera nečekala..: (12.12.2009)

Zřetelně nejslabší zástupce klasické parodické školy českého filmu, Václav Vorlíček prostě není Oldřich Lipský. Stát totiž rozkročen nad dvěma různorodými pevninami a nerozejít se nakonec ani jedním směrem, to není při rychlém pohybu zemských desek ve stínítku televizoru právě ta nejlepší volba. Vorlíček chce jednak parodovat západní vlnu agentských filmů (a nebudeme daleko od pravdy, když gró téhle vlny bude tvořit hlavně agent Jejího Veličenstva James Bond), což se mu ještě jakžtakž daří, druhak chce Vorlíček ale natočit svůj osobitý klon později tak úspěšných crazy komedií (Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát...), což je ovšem zatím bolestná Achillova pata nadějného režiséra, byť jeho hrdinové jsou exponováni více než sympaticky, brzo se sympatie vytrácí. Scénář Oldřicha Daňka totiž nenabízí tolik světlých míst a geniálních dialogů a pohříchu černého humoru a ani Vorlíčkova režijní imaginace či stylizace filmu ještě nepřináší dostatek kvalitních a nezapomenutelných gagů. Celý projekt pak ve výsledku působí příliš chladně a po příletu agenta W4C do Prahy vypadá spíš jak dobová česká detektivka, přepsaná ovšem v duchu absurdního divadla. Navíc Jiří Sovák se do konceptu celého filmu příliš nehodí, jeho zamýšlená obyčejnost nepůsobí kontrastně oproti světu agentů, ale spíše fádně a nudně. Jasné je jedno, totiž že režim toleroval českou parodickou školu právě kvůli tomu, že si tvůrci brali na paškál úpadkové západní žánry, jak jimi byly chápány nejen špionážní thrillery o superagentech, ale i komiks, western, rodokapsy a konec konců i dobrodružný román...což umožnilo tvůrcům v čele s fenomenálním Oldřichem Lipským natočit skutečné klenoty filmové parodie. Václav Vorlíček se prostřednictvím psa pana Foustky ale teprve hledal... ,,Říkal jsem vám, milý Sterne, že nasazujete svůj tlumič příliš pomalu!" (25.06.2011)

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) (21.05.2019)

Do mistrovství dvojky Lipský+Brdečka Vorlíčkovi vždycky trochu chybělo. Což není nijak v rozporu s tím, že tohle je víc než zdařilá parodie na špionážní žánr odehrávající se v jednom nejmenovaném hlavním městě jedné nejmenované podmocnosti. A zřejmě od tohohle filmu mám silnou nedůvěru k bazénům. "Prosimvás ne, mám ženu a děti." - "Vaše chyba." (25.09.2010)

Ani nevím jak, ale nějak se stalo, že jsem dnes viděl tento film poprvé. A trochu s lítostí musím konstatovat, že jsem se nudil. Je otázka, jak velký vliv má na sledování archivních kousků nostalgie, protože u Kdo chce zabít Jessii?, nebo „Pane, vy jste vdova!“, se pořád bavím královsky. Přestože je film přecpaný skvělými herci, jsou nevyužiti a jejich role jsou ploché. Jako kdyby se tvůrci spoléhali na to, že diváky pobaví samotný fakt, že sledují parodii na špionážní drama. (22.04.2021)