Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
Ti dva spratci měli dostat pořádný kartáč už v útlém mládí a řezat a řezat…Pak by je všechny ty lumpárny přešly…Ono chodit pytlačit je jedna věc, ale zabíjet a okrádat nebohé lidi…Taky na to chlapci šeredně doplatili. Bohužel za sebou nechali několik mrtvých. Styl vyprávění tohoto příběhu byl sice místy dost zvláštní a ne vždy to mělo zajímavý průběh (občas se dostavila i nuda), ale jako celek to mělo něco do sebe. Slušné herecké výkony, místy i dobrá atmosféra a doprovodná hudba, kamera taky nebyla marná. Slušný průměr a určitě ne ztráta času! ()
Čestná Vláčilova prohra. Převádět takto doslovně lyrismus románu do filmové řeči je práce předem odsouzena k neúspěchu. Zatímco v knize lze takto působivě budovat vnitřní svět dvou hrdinů pomocí subtilních slov a líčení krásy krajiny, mladík zmítající se v kocovině uprostřed louky a vyřvávající přírodě svoji nihilistickou obžalobu života vyvolává spíše zděšení. Stejně tak závěrečný monolog. Ne že by Vláčil ztratil jedinou myšlenku z románu, ale nedokázal pro ně najít adekvátní filmové vyjádření. ()
Poetický film, o tom, jak se hroutí lidské hodnotové žebříčky a osobnost lidí, kteří nemají co ztratit. První zločin byl nešťastnou náhodou, ale spustil řetězec dalších, nyní již záměrných a stále horších. Vynikající herecké výkony neznámých polských herců - Marka Probosze a Zbygniewa Suszynského umocňují autentictu. Kdyby ve filmu hrály známé české tváře, výsledek by asi tak přesvědčivý nebyl. ()
Převelice silné. Tenhle film o dvou mladích mužích na útěku před zákonem po spáchaném zločinu není vlastně žádným dobdružno-akčním příběhem ani detektivní "pohádkou" o policii a zločinech, kde dobro zvítězí nad zlem (jak se prvoplánově může zdát). Silné napětí snímek rozhodně nepostrádá,, upoutala mě však hlavně umělecká stránka filmu - kamera kombinující hlavní děj a abstraktná záběry s důrazem na psychologickou stránku (halucinace, představy), poetické ladění mnohdy i drsných až dechberoucích scén, nádherná melodická hudba, zachycení atmosféry přírody, vizuální hry s barvami i odlehčení několika úsměvnými momenty (zejména městská slávnost s dechovkou). František Vláčil opět potvrdil, že byl jedním z nejlepších a nejoriginálnějších filmových režisérů v našich končinách i přesto, že v téhle době stále častěji podléhal alkoholu. Obsazení obou hlavních protagonistů hercemi ze zahraničí vyšlo na výbornou, nejen kvůli potřebe neokoukané tváře (M.Probosz i Z.Suszynski si mimochodem zahráli rok před tím v koprodučním Zániku samoty Berhof). Hned v několika vedlejších rolích pěkný výkon Miroslava Macháčka. Závěr filmu, ač více méně předvídatelný, je spíš filozofický a hodně k zamýšlení... Taková hrůza... Udělat si ze světa lidí hračku. Jak to může někdo takhle vymyslet? A ještě se nám směje! ()
Cesta do pekla nemusí být provázena dobrými úmysly. 1) Film nabízí mnoho různých poetických obrazů lesa a krajiny._____ 2) Oceňuji krásný básnický jazyk Josefa Čapka, který chvílemi pronikl i do filmu. ... protože jsme blbci a krávové. 3) Nelíbí se mi postsynchrony ve velmi uměle působícím zvukovém prostoru._____ 4) Hvězdičku přidávám za fešné u nás neokoukané polské herce 25letého Marka Probosze (vrah Ruda Aksamit) a 23letého Zbigniewa Suszyńskego (Vašek Kala), kteří po celou dobu nesešli z obrazovky a drželi film na příjemné koukatelné úrovni._____ 5) Bohužel však neměli moc co hrát, jejich postavy jsou nevýrazně profilované a takové nijaké. Jejich motivace je za vlasy přitažená a jejich chování chvílemi nepříliš pochopitelné. Scénář Vladimíra Körnera a Františka Vláčila mě prostě nezaujal._____ 6) Ale nechci být příliš kategorický. Možná po opakovaném zhlédnutí změním názor a přijdu vláčilovské poetice více na chuť, jak se mi to už s jeho filmy dříve stalo. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (4)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama