Adelheid

Solídna dráma od majstra Vláčila . Trošku vláčne tempo (nie, nerobím si srandu z režisérovho mena), ale od druhej tretiny je film presne podľa mojich predstáv. Film o láske, pre ktorú nebol vhodný čas ani miesto, nemá s romantikou nič spoločné. P. Čepek i E. Černá predvádzajú výborné výkony a to , že si nerozumejú a každý rozpráva tak, ako mu zobák narástol, filmu iba pomáha. Tempo filmu je pomalé, rovnako ako pomaly a komplikovane si k sebe hľadajú cestu hlavní hrdinovia. Aj preto považujem ich vzájomný rozhovor s prekladateľkou i scénu pošmyknutia na kaluži krvi za to najlepšie. 80%. (03.02.2012)

Jak jednoduché to vypadá: jeden rozlehlý dům, dva (občas až čtyři) herci a ono to úplně stačí. Výborně navozená atmosféra, kterou mají na svědomí zejména kameraman František Uldrich a pak také pánové Strauss a Bach, jejichž hudba je tu převážně použita. O mistrovství Františka Vláčila tehdy nebylo třeba pochybovat, a o Petru Čepkovi vlastně platí totéž. Vladimír Körner se k odsunu Němců ještě párkrát vrátil, ale nikdy už nebyl výsledek takto silný. Pro režiséra to bohužel byl z rozhodnutí soudruhů konec jeho zlatého období. (03.10.2015)

Osudová přitažlivost a základní instinkty v českém pohraničí těsně po II. světové válce. Erotické dusno v poetickém hávu Vláčilovy režie. Velmi přitažlivá Emma Černá a jen na první pohled drsný Čepek  v defektním milostném příběhu, který neměl šanci na dobrý konec, ale kde mne přesto jeho syrovost  překvapila. (19.09.2023)

Nepopírám nezpochybnitelný kvality tohoto snímku - kolem a kolem jde o melancholicky deprimující a emocionálně frustrující psychologické drama o problematice jazykové bariéry a xenofobie - ale jsem přesvědčen, že zde František Vláčil dehonestuje svůj unikátní talent a částečně jím tristně mrhá - a to se mu bohužel stalo osudným - páč po premiéře snímku (a zároveň taky derniéře) byl okamžitě poslán do trezoru a Vláčilova tvůrčí křídla byla nelítostně přistřižena - on se ale odhodlal bránit vůči komančům, a posléze točil politicky neangažovaný filmy převážně s lyrickou stylistikou - a nejen proto si zaslouží nezměrný respekt. Problém ale tkví v tom, že se mi 'Adelheid' svou tématikou netrefil do noty a vkusu.... Kdyby Vláčil alespoň využil onu černobílou desaturaci vizuálu - což by jen umocnilo tíživou atmosféru - neváhal bych, a bezprecedentně pálil pětikvalt. Jen mohu podotknout, že snímek vznikl pod záštitou scénáře Vladimíra Körnera, který se jen tak mimochodem přátelil s Che Guevarou.... [#46.LFŠ] (16.08.2020)

Baladický příběh ryze vláčilovského střetu z velkého epochálního zlomu, kdy nejen národy, ale i dva hlavní hrdiny rozdělilo propastné zmatení jazyků, životů i lidství samotného. Čepkův bytostný intelektuál zmítající se v existenciálních záchvěvech uprostřed ničeho, mravního i životního prázdna, a Němka čekající na odsun a očekávající osud svých nejbližších, příslušníků poražené nadrasy, se zdánlivě propojí ve vykloubeném řádu doby. Naprostá beznaděj prýštící dle mého z výroku Theodora Adorna ,,Po Osvětimi už nelze psát básně." - po válce už nelze normálně žít...a to ani na straně vítězů, ni poražených... (13.01.2012)