Pevnost

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Na začátku musím napsat, že rozhodně nejsem veliký milovník Nové vlny ze 60tých let. Z té doby mám raději filmy starších režisérů (Kachyňa, Vláčil, Vávra), než tehdy obdivovaných (Němec, Schorm, Juráček, Chytilová). Výjimku tvoří Forman s Menzelem. Prakticky z výše jmenovaných je Vihanová jedním z nejméně zajímavých filmařů-prakticky je zcela bezvýznamná na poli filmové režie. Proto mě mile překvapila touto Pevností. Zatímco většina vyjmenovaných režisérů na začátku 90tých let tápala a nevěděla co si počít s absolutní uměleckou svobodou omezenou o finanční krití státu (Chytilová skusila kombinaci umění/komerce s Dědictvím a uspěla tak na půl// Němec a jeho oba filmy z 90tých let jsou směšným pokusem o navázání svých dávných úspěchů// Forman zůstal radějí v USA atd). Vihanová se nebála a natočila pozoruhodné podobenství (slovo které vůbec nemám rád) s všemi klady i zápory filmařiny 60tých let. Solidní čb kamera a hudební doprovod dává filmu přesnou atmosféru tajemna i napětí. Režie je výborná. Příběh, jak u většiny podobenství, je nulový, nezáživný, nepromyšlený a vše se děje jakoby z hůry (respektivně z scénaristovi vůle, bez psychologického-dramaturgického-logického opodstatnění). A opravdovým klenotem jsou výkony herců. Ty jsou opravdu na vysoké urovni. Film Pevnost je filmem těžkým, pro opravdu malou sortu diváků (ktará jej sabotuje svým nezájmem). Filmem který v tvorbě u nás za posledních 40let působí jak zjevením. A nebude přeháněním, když budu tvrdit, že patří k tomu nejpodařenějšímu co u nás vzniklo za posledních 20let. (11.12.2009)

Variace na Kafku? Zeměměřič, černo-bílý film, pár dobrých herců. Od Drahomíry Vihanové nešlo o přehnané ambice, spíš touhu podat výpověď o dysfunkční společnosti a dysfunkčních mezilidských vztazích. Nějak to nevyšlo a výsledkem je dysfunkční film, jenž se snaží být mnohoznačný, plný jinotajů... a tváří v tvář svobodě najednou zoufale drhne. Zřejmě i režisér může být přemotivován. (01.08.2010)

PRvná dva obrazy mě skutečně nadchly, ostatně veškerá kamera Jiřího Macáka. Navozené kontrasty a dynamiku se sice nedařilo udržet až do konce (zvláště od poloviny ke konci), přesto však považuji tento experimentální film Drahomíry Vihanové - mezi těmi všemi pelíšky a pupendy - za dobrý a úspěšný. Jen drobná "filipika proti" častému porovnání s dílem Kafkovým, které není vůbec na místě: Chybí tu polarita mužského a ženského principu, rozpracování syndromu nemoci (viz Proces), když smrt, tak jedině poprava atd. Kafkovská sekundární literatura je neobyčejně rozsáhá a některé poznatky z ní plodné. (22.05.2023)

Marně jsem hledal film v šedesátých letech, pak jsem si všiml v televizi let osmdesátých, až jsem jej našel v devadesátkách. Asi bych spíše ocenil barevný dobrodružný film, forma černobílého podobenství mě při temných záběrech a tiché řeči spíše uspávala. Při poměrně zajímavém obsazení bych také ocenil našeho herce v hlavní roli. Snad jen soudružsky zdevastovaný Nový Hrad u Jimlína a ta nahá holka byly pro mě zajímavé. (28.01.2017)