Pevnost

Škoda, že se tak málo starali, aby divák ten film pochopil. Vždyť já jsem si až do konce kladl otázku, jsou to komančové, nejsou to komančové, co vlastně po něm chtějí, proč má podepsat a co to má podepsat...To by mělo patřit k nějakému takovému bontónu, že nejdřív divákovi vysvětlím, o co jde, a pak teprve si hraju na umění. Gyórgy je prototypem charismatického blba, intelektuálského seladona, avšak při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o obyčejnou vopici, jakéhosi lidoopa v lidských šatech, který mluví málo a tak se mu daří před celým světem tajit svou neobdařenost. Nechápu taky, proč je na obalu filmu Donutil, který tam hraje dohromady asi 20 sekund, Asi proto, aby se film udělal v očích nezkušeného diváka něčím lepším, než ve skutečnosti je, což platí nejen pro Donutila, ale i pro celek jako takový. (13.02.2011)

Když už někoho kousne had čtyřikrát, to ho musí opravdu štvát... Prazvláštní film s atmosférou založenou zejména na černobílém podání, tmavý a bezútěšný. Ostře řezané rysy byly zřejmě hlavní podmínkou na castingu, proto prim hraje Josef Kemr a Cserhami, ovšem příšerně předabovaný. Potěšil Jan Schmid v epizodní roli a spousta lehce dokumentaristických záběrů. Nevím jestli se mi to úplně líbilo, ale nedokážu dát méně než 3*. (09.02.2017)

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. (01.01.2009)

Naprosto hustá záležitost o níž jsem dlouho neměl potuchy. Tento černobílý snímek o měřiči vody (Cserhalmi), který se seznámí s velitelem vojenské pevnosti (Donutil) měl skvělý spád a bez ohledu na dosti čitelnou kritiku z obsahu v oficiálním textu distributora mne velmi zaujal. Zajímavější to bylo o poznání, že vojáci v pevnosti střeží cosi o čemž nikdo nesmí nic vědět. Kolem ústřední dvojice se navíc točí celá řada zajímavých figur (např. Schmid) . Skvělá deptající totalitní záležitost (díá - li se to tak nazvat). Rozhodně doporučuji vidět. 4 umělé květiny. * * * * (18.12.2013)

Variace na Kafku? Zeměměřič, černo-bílý film, pár dobrých herců. Od Drahomíry Vihanové nešlo o přehnané ambice, spíš touhu podat výpověď o dysfunkční společnosti a dysfunkčních mezilidských vztazích. Nějak to nevyšlo a výsledkem je dysfunkční film, jenž se snaží být mnohoznačný, plný jinotajů... a tváří v tvář svobodě najednou zoufale drhne. Zřejmě i režisér může být přemotivován. (01.08.2010)