Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dokumentaristka Drahomíra Vihanová natočila i několik hraných filmů, které se však obtížně prosazovaly v distribuci. Platí to rovněž o Pevnosti, natočené podle povídky Alexandra Klimenta: pojednává o měřiči vody, jehož nové působiště v zapadlém kraji je součástí přísně střeženého vojenského prostoru. Režisérka se rozhodla oživit, bohužel dosti mechanicky a neživotně, vypravěčské postupy ze 60. let (včetně užití černobílého materiálu), avšak ve zcela změněných kulturních i společenských podmínkách již nedokázala publikum oslovit. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (35)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Až v poslední scéně mi konečně docvaklo, že to celé bylo podobenství o dobru a zlu. Ještě mě teda napadlo, že by to mohlo být o komunismu (což je na Česko strašně originální téma, že jo) a že lidi v onom místě mají symbolizovat obyvatele Československa, pevnost jsou hranice, vojáci jsou vojáci, co hlídají, aby nikdo nepřekročil hranice a jimi střežená SPOILER (jestli to v tomhle žánru vůbec je možné) prázdná místnost má symbolizovat volnost a svobodu za hranicemi. KONEC SPOILERU. Každopádně kdybych se přiklonil k téhle interpretaci, některé věci mi tam nezapadají do sebe. Ale nakonec to podle mě bude kombinace obojího, už jenom kvůli tomu, že Vihanové debut v šedesátkách skončil v trezoru a do konce komunismu nic nenatočila. Pevnosti se nedá upřít perfektní kamera a skvělý soundtrack, jenže celý ten film je skoro bez děje a s tou jednou záhadou, co tady je nastolena, se vůbec nepracuje. Kvůli tomu mě ten film dost nudil a znova už bych se na něj nepodíval, byť se mu jisté kvality uznat musí. A filmových podobenství po roku 1993 je žalostně málo, takže každý pokus cením. 3* ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Neobyčejným neklidem (posilovaným citlivou obrazností) proniknuté vyprávění o volnosti a totalitě strhuje svou významovou mnohotvárností. V makavých kulisách maloměstské banality policejního státu spolu hrají šachy dva životní outsideři: zkrachovalý parvenu, který všechen svůj život rozpustil ve svobodu, a strážce pevnosti, důstojník, opovrhující svými chlebodárci, ale současně obávající se volnosti, které se dialogem s bouřlivým hledačem z maringotky dotkl. Temné hře sekundují nositelé myšlenky - muži, kteří se žijí s pravdou: farář a „místní blázen“. Mat nepřichází znenadání, ale je předurčen již prvním tahem. Skvěle napsáno, skvěle zahráno, skvěle režírováno. Film nejen o svobodě a hadech. ()

Reklama

Master19 

všechny recenze uživatele

Když už někoho kousne had čtyřikrát, to ho musí opravdu štvát... Prazvláštní film s atmosférou založenou zejména na černobílém podání, tmavý a bezútěšný. Ostře řezané rysy byly zřejmě hlavní podmínkou na castingu, proto prim hraje Josef Kemr a Cserhami, ovšem příšerně předabovaný. Potěšil Jan Schmid v epizodní roli a spousta lehce dokumentaristických záběrů. Nevím jestli se mi to úplně líbilo, ale nedokážu dát méně než 3*. ()

insurgentes 

všechny recenze uživatele

Škoda, že se tak málo starali, aby divák ten film pochopil. Vždyť já jsem si až do konce kladl otázku, jsou to komančové, nejsou to komančové, co vlastně po něm chtějí, proč má podepsat a co to má podepsat...To by mělo patřit k nějakému takovému bontónu, že nejdřív divákovi vysvětlím, o co jde, a pak teprve si hraju na umění. Gyórgy je prototypem charismatického blba, intelektuálského seladona, avšak při bližším pohledu je zřejmé, že se jedná o obyčejnou vopici, jakéhosi lidoopa v lidských šatech, který mluví málo a tak se mu daří před celým světem tajit svou neobdařenost. Nechápu taky, proč je na obalu filmu Donutil, který tam hraje dohromady asi 20 sekund, Asi proto, aby se film udělal v očích nezkušeného diváka něčím lepším, než ve skutečnosti je, což platí nejen pro Donutila, ale i pro celek jako takový. ()

wosho 

všechny recenze uživatele

Na začátku musím napsat, že rozhodně nejsem veliký milovník Nové vlny ze 60tých let. Z té doby mám raději filmy starších režisérů (Kachyňa, Vláčil, Vávra), než tehdy obdivovaných (Němec, Schorm, Juráček, Chytilová). Výjimku tvoří Forman s Menzelem. Prakticky z výše jmenovaných je Vihanová jedním z nejméně zajímavých filmařů-prakticky je zcela bezvýznamná na poli filmové režie. Proto mě mile překvapila touto Pevností. Zatímco většina vyjmenovaných režisérů na začátku 90tých let tápala a nevěděla co si počít s absolutní uměleckou svobodou omezenou o finanční krití státu (Chytilová skusila kombinaci umění/komerce s Dědictvím a uspěla tak na půl// Němec a jeho oba filmy z 90tých let jsou směšným pokusem o navázání svých dávných úspěchů// Forman zůstal radějí v USA atd). Vihanová se nebála a natočila pozoruhodné podobenství (slovo které vůbec nemám rád) s všemi klady i zápory filmařiny 60tých let. Solidní čb kamera a hudební doprovod dává filmu přesnou atmosféru tajemna i napětí. Režie je výborná. Příběh, jak u většiny podobenství, je nulový, nezáživný, nepromyšlený a vše se děje jakoby z hůry (respektivně z scénaristovi vůle, bez psychologického-dramaturgického-logického opodstatnění). A opravdovým klenotem jsou výkony herců. Ty jsou opravdu na vysoké urovni. Film Pevnost je filmem těžkým, pro opravdu malou sortu diváků (ktará jej sabotuje svým nezájmem). Filmem který v tvorbě u nás za posledních 40let působí jak zjevením. A nebude přeháněním, když budu tvrdit, že patří k tomu nejpodařenějšímu co u nás vzniklo za posledních 20let. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (2)

  • Tento film se na Barrandově připravoval už koncem 60. let pod názvem Pevnost hadů a měl ho režírovat Štěpán Skalský. (raininface)
  • Natáčení probíhalo v obci Jimlín a na zámku Nový Hrad. (gustaw)

Reklama

Reklama