Pražské noci

Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. (13.03.2016)

Tento zapadlý hororový film patří k vrcholům československého hororu! Tři, vlastně čtyři povídky (každá natočená jiným režisérem), které vypráví překrásná Milena Dvorská (v žádném jiném filmu jsem ji neviděl tak nádhernou, navíc nahoře odhalenou) Miloši Kopeckému, mají své neopakovatelné kouzlo! Navíc, když k povídce Poslední Golem vytvořil rouhačsky pekelnou chorálovou hudbu mistr Zdeněk Liška, k druhé povídce Chlebové střevíčky složil hudbu Jan Klusák (který si zahrál i v první povídce) a k poslednímu morbidnímu příběhu Otrávená travička opět exceluje Zdeněk Liška. A ta konečná pointa na závěr, který všechny povídky drží pohromadě nemá chybu! Tady exceluje Jirka Hrzán! Paráda!!! (10.11.2013)

"Přesně to v Praze hledám, trochu nebezpečí..." Nová, a nepochybně alternativní vlna 60tých let, je základem celého tohoto nádherného, temného vyprávění. William Fabricius a jeho osudová cesta do Prahy, spojená s historickou prohlídkou, která se jen tak někomu nepoštěstí. Nádherné ženy československé kinematografie, společně s částečnou hereckou elitou, nám tu sehrávají tajemné pověsti, které lze cítit na vlastní kůži, procházíš-li i dnes zákoutími Starého města pražského. Malý dodatek k legendě o Rabi Löwovi, který nesnesl konkurenci, nestoudná a trestuhodná rozmařilost, až rozmazlenost hraběcí slečinky, která se neštítí těch nejhorších zločinů a párek zamilovaných travičů, kteří ovšem, oslepeni svou láskou, zapomněli na žárlivého sluhu. Zdeněk Liška svou hudbou vynáší povídky, kterých se zúčastnil, opět do nebes, a nezaostává ani Jan Klusák. Trojice režisérů také nezklamala a máme zde unikátní a naprosto jedinečný film, na který je slastné se dívat a užívat si jeho atmosféru. (15.02.2013)

70%. Prostopášná hraběnka byla sice celkem hezká, ale její příběh poněkud natahovaný. Nicméně ostatní příběhy měly velmi zajímavou atmosféru, překvapil mě i mladý Hrzán v roli řidiče a rovněž mladý Abrhám, Libíčka jsem nějak nezaznamenal. Ale líbací scénka mezi hraběnkou a Mici, na tu asi ještě dlouho nezapomenu:-) Je příjemné něco takového vidět v českém filmu... (02.06.2008)

Atmosféra tajemna, staré Prahy a příjemného prožitku. 1) Půvabný film mě oslovuje nejen vtipným scénářem, svébytnou poetikou, příjemnou hudbou, ale především obrovskou atmosférou, která by se dala krájet. Jako kdybych četl dobrou báseň - při každém novém přečtení objevuji nové a nové kouzlo. 2) Hlavním nedostatkem snímku je jeho nevyrovnanost. Povídky mají různou úroveň (Brdečkův Poslední golem *****, Makovcův Fabricius a Zuzana*** a Otrávená travička**, Schormovy Chlebové střevíčky***), film obsahuje zbytečně natahované, rozvláčné i nudné momenty a chvílemi až realizační úlety (Velký vůz). 3) Pobavil mě brněnský Internacionál v roli pražského luxusního hotelu. (04.02.2011)