Pražské noci

Je až překvapující, jak málo českých filmů čerpá z prostředí tajemné staré Prahy, opředené strašidelnými legendami. Pražské noci představují výjimku. Milena Dvorská, která se mezi tím proměnila z telecí Marušky Mámtěrádajakosůl v neobyčejně krásnou ženu, vypráví Kopeckému tři tajemné legendy. Gotickou, renesanční a rokokovou. No, každá je jakoby žánrově někde jinde, každou točil někdo jiný, je to nevyrovnaná trojice. Ale rozhodně mají žádoucí atmosféru, nápadité obsazení (např. Josef Bláha jako rabbi Löw) a příjemně se na to kouká, jako na všechny tehdejší české filmy, které se nezabývaly současností. 70% (23.01.2006)

Tento zapadlý hororový film patří k vrcholům československého hororu! Tři, vlastně čtyři povídky (každá natočená jiným režisérem), které vypráví překrásná Milena Dvorská (v žádném jiném filmu jsem ji neviděl tak nádhernou, navíc nahoře odhalenou) Miloši Kopeckému, mají své neopakovatelné kouzlo! Navíc, když k povídce Poslední Golem vytvořil rouhačsky pekelnou chorálovou hudbu mistr Zdeněk Liška, k druhé povídce Chlebové střevíčky složil hudbu Jan Klusák (který si zahrál i v první povídce) a k poslednímu morbidnímu příběhu Otrávená travička opět exceluje Zdeněk Liška. A ta konečná pointa na závěr, který všechny povídky drží pohromadě nemá chybu! Tady exceluje Jirka Hrzán! Paráda!!! (10.11.2013)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

Stephen King si dal rande s Claudem Chabrolem a z jejich vášnivé noci vzniklo toto miminko. Poněkud nesourodé, ale s touhou po životě, s jednou nohou delší (prostřední povídka), a proto kulhající. Naštěstí v hlavě to má v pořádku. A tak nám ústy Mileny Dvorské vypráví tři příběhy. Rozhodně má smysl pro pointu, protože jednoznačně to nejlepší, co nám tohle robě dalo, byla povídka třetí. (01.03.2013)