Grand Prix

Velmi slabý Kozub v jeho dosavaď nejhorší formě. Humorem se šetří a když už se zde najde, je trapný. Kozubova postava k tomu navíc bohužel nedostává dostatek prostoru a sama i sobě je i poměrně odflákle napsaná a zbytek jsou spíš jen takové figurky do počtu. Oproti třem tygrům nesrovnatelný propad a když jsem se za 45 minut nezasmál ani jednou, nejsem si jistý, že je to ten správný film do žánru "komedie." Nuda. (20.03.2023)

Když pominu fakt, že tuhle brutálně sprostou komedii uváděla ČT v neděli v hlavním vysílacím čase, uznávám, že jde o jeden z neskutečných filmů, do kterého se podařilo dostat snad každé sprosté slovo, sex s tlustou černoškou, jednoho autistu, který se v domácích podmínkách naučil vyměňovat gumy na formuli jedna, gangstera z JZD s polskými slouhy a Mirka Donutila jako nerudného důchodce. No není to málo. A když k tomu přidáte spoustu času pro naprosto nekorektního zloděje a hajzlíka Štěpána Kozuba, tak zaručeně nepůjde o klasickou komedii. Kdo má rád ujeté sprosté komedie s tenkou morální linkou, bude spokojen. PS: nejlepší scéna je hysterický telefonát Hádkovy manželky, to je jak ze života :-) (30.12.2023)

Chovám Jana Prušinovského ve vřelé lásce. Obdivuju na něm upřímný zájem o společenskou periferii a taky obdiv k jurodivým figurkám. Jenže i když Prušinovský nakoukával Coeny jak mohl, tak moc se to do filmu nepropsalo. Celému tomu spektáklu totiž chybí jakékoliv tajemství, nějaká nedořečenost, něco co nevíme a chceme se dozvědět. Ta polopatičnost je dusivá až smrtonosná. Ostatně ta domácí linka s vyšetřováním je úplně nefunkční, protože už dávno stejně všechno víme. Takže ani ryba ani rak. Navíc ruku na srdce, nesřihnout do filmu archivní záběr té nehody, když je to pro oba protagonisty tak zásadní a dojemná věc, je vyloženě hřích. Obvzlášť když už jste stejně za ty práva zacvakali. Kroutím hlavou a nesouhlasně podtrhuji červenou vlnovkou. (02.01.2023)

Jan Prušinovský vlastně natočil svůj "Podfu(c)k". To ale v jeho případě neznamená okaté kopírování zahraničního kultu, jako to před ním dělali různí debutanti. Prušinovský je autorsky zcela zformovaný a stylově vyspělý filmař, takže v jeho případě při onom připodobnění stojí důraz právě na něm a jeho osobitosti. S Ritchieho klasikou sdílí především způsob vyprávění, kde se skládají paralelní linie a vrství jednotlivé klíčové informace pro velkolepé zužitkování v gradujícím finále. Najdeme zde také dílčí podobnosti v konkrétních peripetiích a především v milieu podfukářů, zlodějíčků, socek a regionálních mafošů. Ostatně také casting "Grand Prix" sází na obsazení známých tváří proti typu a mísení velkých jmen s výraznými nováčky, přičemž verva, s níž se Tatiana Vilhelmová chopila partu vyžilé fetky, snadno upomene na Brada Pitta v Ritchieho kultu. Ale jak už bylo zdůrazněno, pro tento český "Podfu(c)k" je zásadní, že se jedná o dílo Jana Prušinovského, jak ostatně vyzdvihuje i plakát. Než jsem film viděl, láteřil jsem ve světle nuzné návštěvnosti filmu nad tím, proč proboha propagace nezvolila alespoň dovětek "tvůrce Mostu". Jenže ono slovní spojení "komedie Jana Prušinovského" vlastně přesně popisuje přednosti a osobitosti "Grand Prix" a asi i v pokusu o zamezení neadekvátních očekávání odvrací pozornost od seriálového hitu. Tohle totiž není nahláškovaná rozjařilost ve stylu "Mostu", jehož zásadním spoluautorem je Petr Kolečko. Prušinovského autorský projekt namísto hurónské řachandy postupuje výše popsaným principem a skrze to baví nikoli jednotlivými šprochy, ale rozvíjením peripetií, jejich spojováním a důmyslným směřováním k finále, kde se vše protne a zúročí. V čele všeho pak stojí autorova milovaná periferie, v tomto případě na druhou, když klíčovým dějištěm je autobazar na okraji maloměsta. Hlavní pozornost ale směřuje k jednotlivým zdejším figurkám. Ty Prušinovský nepojímá jen jako bizarní galerku typů, ale opět v souladu se zastřešujícím vyprávěcím principem pracuje na tom, aby jeho šméčkaře, ochlasty, magory a trosky na konci diváci vnímali jako lidi - s jejich chybami, rázovitostí a absurdními přejatými rolemi vystupování, ale také jako unikátní a sympatické osobnosti se svými sny, tužbami a emocemi. (08.01.2023)

Aj, a je to tady. Ani Průšovi se nevyhne to, že natočí doslova a do písmene srágoru. Kobry a Užovky sou pro mě jeden z top českých kousků, takže od tohodle týpka mám vždy obrovské očekávání. Tenhle film je zbytečnej. Ano, párkrát sem se zasmál, ale fakt jen párkrát. Jednoznačně nejslabší je scénář, kterej se snaží být "světovej", ale je to obyčejnej českej brak. Rádoby vtipný scény mě nechávaly v klidu no a Donutil? Ten to uplně celý dojebal. No, snad to už zase příštšě bude film jako ze spartesu... (21.03.2023)